V sobotu 2. června se u Pardubic konal triatlonový závod na ½ ironmanských tratích Czechman triatlon 2018, kterého se zúčastnil i triatlet Roman Špičák, jehož dojmy ze závodu si můžet přečíst v následujícím článku.
Je pátek a já společně s mým kuchařem, psychickou podporou, supportem, koordinátorem volného času a mojí spřízněnou duší v jedné osobě, jménem Jitka, nasedáme do auta a vyrážíme směr písník Hrádek u Pardubic na triatlonový závod na ½ ironmanských tratích jménem Czechman triatlon 2018.
Podívejte se na další fotografie k článku…
Letos došlo ke změně běžecké tratě
Celé zázemí bylo letos na poloostrově, který se tyčí až do poloviny celé vodní plochy, což zvětšilo jeho rozlohu, a tak bylo více místa na stánky, podium a jiné potřebné věci při tak velkém závodě. Změněna byla letos běžecká trať na nezvyklé dva delší okruhy (8 km) a jeden menší (5 km), dva delší okruhy se vždy motaly i kolem cíle, a tak byla běžecká trať více atraktivní pro fanoušky, kterých tam bylo opět obrovské množství.
| Jedná se o triatlon na ½ ironmanských tratích, který se konal v Dolanech u Pardubic. Více informací i závodě Czechman triatlon Pardubice najdete v termínovce. V neděli 10.6. v 9:15 bude možné také na ČT Sport shlédnout sestřih ze závodu. |
Vše nachystáno a jde se na start
Rozplavu se, protáhnu paže a záda a vychutnávám si předstartovní atmosféru, která je na Czechmanu úžasná. Start na 1,9 km je z vody a začíná se svižně. Občas nějaký placák po zádech nebo nohách, ale nic, co by mě rozhodilo z tempa. Jakmile se to trochu uklidní, tak se snažím držet lepších plavců (než jsem já) v nohách. Občas i někoho přeplavu a plave se mi celkově dobře. Posledních pár set metrů už plavu sám a vylézám na 126. místě s časem 33:16. Zlepšení z minulého roku o víc jak 5 minut.
V depu se trochu zapinkám obouváním ponožek a treter a trávím tam více času než je potřeba. Beru kolo a běžím na silnici. Na téhle části ještě budu muset zamakat 😀
Kolo rozjíždím svižně, ale tak aby se nohy rozjely
Ze začátku je to na cestě trochu mačkanice a pořád někoho předjíždím. Nebudu mlžit a přiznám se, že i mě dost lidí předjelo 😀 Dojíždí mě i Helča Kotopulu. Zdravíme se a hecujeme a jedeme chvíli společně, samozřejmě, že podle pravidel, pak mi Helča ujíždí o párset metrů a potkáváme se až na kopci, kde bohužel přetrhla řetěz a závod pro ni skončil. Na cyklistické části nám to znepříjemňoval vítr a já byl rád, že to mých necelých 57 kilogramů neodfouklo 😀 Jel jsem, jak jsem nejlíp v danou chvíli uměl, a na konci už jsem dost cítil nohy. Čas 2:34:37 na 90 km je sice o dvě minuty horší než loni, ale pozičně lepší.
Depo na běh už bylo rychlejší a já se vyrazil poprat s ½ maratonskou částí závodu
Říkal jsem si, že to rozběhnu zvolna a postupně začnu přidávat. V tom na mě při výběhu z depa křičí trenér Jaroslav Hýzl „TEĎ SIS ODPOČINUL, TAK DO TOHO ŠLÁPNI“. Chvíli jsem dumal nad tím, jestli mě chtěl nahecovat, anebo jsem tak špatně odjel to kolo. Vzápětí kouknu na hodinky a vidím, že běžím tempem 4 minuty na kilometr. Běželo se zlehka, tak jsem to tak nechal. Po čtyřech kilometrech jsem ale bohužel musel zpomalit a udržoval jsem tempo okolo 4:25-4:35/km. Tohle jsem držel do konce druhého kola. A do posledního jsem šel s tím, že zkusím přidat a buď to půjde, nebo ne. Šlo to a já běžím lehce nad 4 minuty na kilometr až do cíle, kde se ještě nechám vyhecovat ke sprintu do cíle. Běžecká část mi trvala 1:33:25, a tím pádem 27 nejlepší běžecký čas dne.
Opět krásný pocit být v cíli 🙂
Jsem totálně mrtvej a sotva se držím na nohách. Naštěstí se vyplavují endorfiny, potkávám hromadu přátel, kteří mají podobné pocity, ale přes všechnu tu bolest spatřuji úsměv na rtech. Za oplocením se na mě směje moje milovaná Jitka, která mi dá hudlana, vezme věci a já se jdu pořádně napít a vystát řadu na masáž, která byla mimochodem perfektní. Celkově z toho bylo pěkné 53. místo a v kategorii 25-29 let 6. místo. Určitě to mohlo být lepší, ale to bych pak neměl do dalšího závodu co zlepšovat.
Celkově se závod vydařil a organizačně byl zvládnut na jedničku
Občerstvovačky plné jídla a pití, studené vody, což jsem ocenil při lití na hlavu a záda. Parádní dobrovolníci, kteří stáli na všech důležitých místech cyklistické trati a rozhodčí, kteří spravedlivě (podle toho, co jsem viděl) pískali na závodníky za hákování a rozdávali penalty za odhozené bidony a obaly od gelů.
Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří fandili podél trati a navodili úžasnou atmosféru. Všem kamarádům, které jsem potkával běžící proti mně, a se kterými jsme si navzájem předávali energii. Mojí už zmiňované drahé polovičce Jitce za trpělivost a podporu. Trenérovi Jardovi za super přípravu na celou sezonu. A samozřejmě týmu Moolbike Olomouc za podporu už druhý rok. Czechman triatlon má své kouzlo a doporučuji ho každému, kdo by si rád vyzkoušel rovinatější půlku na pěkné trati v okolí Pardubic. V neděli už jen vyjetí na kole a Jitce slíbená procházka na Kunětickou Horu. Prostě vydařený víkend!
