Již poosmé se uskutečnila běžecko-charitativní akce, která má název Adventní běhání. Principem bylo vydržet běhat každý den od 1. do 25. prosince a to minimálně 30 minut. Díky aplikacím bylo možné nasbírané kilometry sledovat v celkových žebříčcích a navíc proběhané kilometry se proměnily v peníze (od firem), které putovaly k potřebným – malým hrdinům, kteří to od narození nemají v životě jednoduché.
Největšími „sběrateli“ kilometrů se stali István Szonda a Adam Galdia, které jsme požádali o rozhovor.
Během 25 dní jste uběhl 1 314 km, což Vám zajistilo první místo. Jste spokojený nebo jste doufal třeba i ve větší počet kilometrů?
István: Můj prvotní plán byl uběhnout 50 km denně. Určitě jsem chtěl mít víc kilometrů než minulý rok, což bylo 1 124 km. Cíl jsem splnil, spokojený tedy jsem. Jen už teď vím, že bych mohl uběhnout víc. Jen mít víc času. Všechny běhy jsem absolvoval mimo svou pracovní dobu. Vstával jsem ve 3:30 h, abych byl zpět do 9:00 h. Také jsem běhal místo oběda a odpolední běhy jsem využil pro vyzvedávání vánočních dárků. Za celý prosinec jsem nakonec uběhl 1 500 km, což byl můj dlouhodobě vysněný cíl.
Vám se, Adame, povedlo uběhnout přesně 1 000 km. Byl to cíl dosáhnout tohoto počtu?
Adam: Ano, tento počet kilometrů jsem tajně plánoval a rozpočítával každý den, kolik musím dát a jak bych pak trošku mohl ušetřit sílu i do dalších dnů.
Na které dny z těch 25 nejraději vzpomínáte, co se třeba týká zajímavosti trasy či setkání s některými jinými běžci?
István: Rád vzpomínám na den, kdy začalo v Praze sněžit. Bylo to 12. prosince. Běžel jsem do centra. Nikdo v ulicích nebyl, všude krásně nasněženo, a to se tak často nestává. Jelikož jsem vstával každý den tak brzy, nikdo další se ke mně nepřidal. Také rád vzpomínám na 3. prosince, kdy jsem běžel Pražskou 100. Absolvoval jsem krátkou 70 km trasu. Bylo hodně bahna, tedy trasa byla docela náročná. Přesto jsem plánoval závod dokončit před setměním. Nevzal jsem si proto s sebou čelovku a tma mě zastihla v Modřanské rokli. Jindy si vždy s sebou čelovku beru, někdy dokonce i dvě. Poslední půl hodiny jsem běžel s rozsvíceným telefonem.
Adam: Tak určitě to byl první a poslední běh s partou z Adventního běhání v Ostravě. A také výběh v daleké České Lípě, odkud mám přítelkyni, která mě podporovala a hnala vpřed.
Byl naopak nějaký den kritický?
István: 7. prosince začala moje každoroční bronchitida. Dokonce jsem měl i horečku. Nevěděl jsem, jestli budu pokračovat. Řekl jsem si, že se budu šetřit a odpoledne jsem jen odpočíval a doufal, že se to zlepší. Další den ráno jsem opět cítil nutkavou touhu běžet. Dal jsem krásný maraton a věděl, že můžu v adventním běhu pokračovat.
Adam: Kritický den jsem kupodivu tento rok neměl, až jsem se sám divil. Nohy šlapaly jak měly, ale asi to bylo díky tomu, že jsem kilometry (které jsem měl v plánu) za den rozděloval do vícero běhů.
Máte radši takovýto charitativně virtuální „závod“ či je pro vás více klasický závod?
István: Asi mě víc baví vícedenní běhy než klasické závody. Mohu si sám naplánovat, v kolik vyrazím a jak si mám jednotlivé běhy rozvrhnout. Adventní běhání nepovažuji za závod, je to výzva. Je to spíš boj sám proti sobě.
Adam: Co se týká závodů tak ty já už moc neběhám, ale nějaké se mi také líbí. Větší motivace jsou pro mě takové akce, které pomáhají těm, co to štěstí takové nemají, a to mě nejvíce nabíjí.
Prozradíte nám vaši nejoblíbenější tréninkovou trasu?
István: Nejraději běhám na Karlštejn. Běžím z centra (Karlín) přes Malou Chuchli, Slivenec, Vonoklasy, Mořinku a Karlštejn. Je to maratonská vzdálenost a příjemně těžká trailová trasa. A když nejsem v Praze, běhám nejraději v Krkonoších a Jizerských horách. Nejoblíbenější destinací jsou Paseky nad Jizerou, Stráž a Dvoračky. Kopce mám rád, necítím se tam tak unavený jako když se běží rovinka.
Adam: Těch tras je hodně, ale nejvíce jsou to spíše ty pracovní, které běhám denně. Ale hory, hory…ty jsou pro mě nej!
Co vás letos čeká za zajímavé výzvy?
István: Závody moc nevyhledávám. Je to víceméně nahodilé. Je vlastně jeden závod, na který se těším. Je v Polsku, jmenuje se “3 x Sněžka = 1 x Mont Blanc”. Z Karpacze se musí 3x vyběhnout na Sněžku. Také plánuji proběhnout všechny krkonošské vrcholy jako každý rok . Rád bych ještě tento rok navštívil Šumavu a Krušné hory, tam jsem zatím moc neběhal. Plánuji pár běhů, které jsou součástí turistických pochodů.
Adam: Letos zatím nic konkrétního v plánu nemám, takže uvidím, jaké výzvy letos přijdou. Jen doufám, že zdraví vydrží na další Adventní běhání.
Běháváte raději sám či ve skupině běžců?
István: Raději běhám sám, ale když má někdo chuť se ke mně přidat, tak se nebráním.
Adam: Určitě ve dvou s mojí přítelkyní, je to takové uvolněné a příjemné. A pak také u nás s naší běžeckou partou a známými, je to prostě jiné a tím zajímavější.
To, že vyhraje István Szonda se mezi běžci advenťáky očekávalo, takže vnímáš, Adame, svým způsobem druhé místo jako vítězství?
Adam: I když v této výzvě nehrál roli žebříček (první nebo poslední místo), byl tam jiný důvod k běhání, a to pomáhat. Ale přiznám se, že mě to hecovalo trochu do toho šlapat. Srovnávat se s Ištvánem ale nemohu, on je ultra běžec, prostě jiná liga, a já jsem jen obyčejný běžec amatér.
