Po dvou zkušebních covidových ročnících se za Olomoucí, asi 20 kilometrů od absolutní hanácké placky, konal v sobotu 22. dubna v unikátním údolí řeky Bystřice ve Ski areálu Resort Hrubá Voda první regulérní ročník Hrubovodského Ladermon SkyRace, aktuálně pravděpodobně nejtěžšího závodu tohoto typu u nás.
Vedro muže udolalo, ženu ne
Na okruhu dlouhém 2,4 km s brutálním převýšením 240 metrů a s všudy-přítomnou břidlicí byl v 9 hodin odstartován hlavní závod s přívlastkem Extreme na 15 okruhů s hrozivými parametry 36 km/+3400 m.
Hned po prvním kole všem zasadil drtivý úder člen pořádajícího Ladermon Teamu Pavel „Korys“ Koranda, když svůj minutový náskok postupně sebevědomě navyšoval až ke třem minutám v jedenáctém okruhu. V té chvíli se ale začal lámat chleba, když se do průběhu závodu rozhodlo promluvit také slunce a po spíše chladnějším týdnu nečekaně teplé počasí. Strojovým tempem se na něj dotahoval zkušený Karel Axmann (Hanácké Everesting Team) a dokonce ho i na chvíli předběhl. Avšak intenzitu ve vedru nevydržel, prudce zpomalil a po dvanáctém okruhu závod zabalil. „Sluníčko peklo a Korys nastaveným tempem vařil. Nejprve mě a pak i sebe. Když jsem ho ve 12. kole předbíhal, byl ještě prošitější než já. Na boj do posledního muže dnes nebyl morál. Bylo to těžší, než jsem si myslel.“, vzdechl vyčerpaný Axmann.
Tím se otevřela šance pro Tomáše Daňka a Lukáše Fialu (Salomon Žerotín), když při náběhu do předposledního kola dosud vedoucího Korandu doběhli. Nakonec na nejvyšší bod okruhu jako první vyběhl Tomáš Daněk, v seběhu si jen kontroloval odstup a v čase 5:24:39 hod. zvítězil. Pomyslnou stříbrnou břidlici pak ze zdejšího svahu vydoloval Lukáš Fiala (5:26:45 hod.) a bronz s vypětím všech sil uhájil hrdina závodu Pavel Koranda (5:27:58 hod.), který v závěru ani tak nebojoval se čtvrtým Jakubem Tichým, jako spíš sám se sebou.
Pouze jediná žena našla odvahu a postavila se na start této dlouhé trasy. Byla jí Šárka Tomašovová (6:41:25 hod.) z „manželského“ týmu 2To. Tato sympatická blondýnka z Brna předvedla výkon, nad kterým uznale pokyvoval hlavou nejeden muž. S úsměvem, s lehkostí a strojovým tempem ukrajovala okruh za okruhem a vychutnávala si doslova každý vertikální metr. V nejtěžších pasážích dokonce zvládla telefonovat a kdosi tvrdil, že prý si zašla i na oběd. „Neznám závody, kde by to bylo tak moc dělané od srdce. Byl to super zážitek a příští rok určitě půjdu znovu“, řekla po závodě Šárka.
Extrémní Hard
O hodinu později po kategorii Extreme se na start postavili závodníci v kategorii Hard. Závod na sedm okruhů s parametry 17 km/+1600 m měl stejně dramatický závěr.
S taktikou pozvolného a spíš opatrného tempa do něj šel Roman Škrabiš, protože podle svých slov sám nevěděl, co od závodu tohoto typu čekat. Dlouho se pohyboval na konci první pětky a nenechal se vyprovokovat. To se mu vyplatilo, ušetřené síly použil na stupňovaný závěr, dokázal se v posledním kole dostat na čelo závodu a zaslouženě s minutovým náskokem vyhrát v krásném čase 2:15:50 hod. Na druhou příčku se tak propadl Lukáš Prokeš (2:17:01 hod.) a bronz pak za čas 2:19:15 hod. bral Lukáš Varhaníček (Kroměřížské Bajker).
V ženské kategorii se na startovní čáru postavily tři běžkyně. Systémem start – cíl si pro „zlatou“ břidlici doběhla Zuzana Starečková ve skvělém čase 2:39:48 hod. „Tak nějak jsem tušila, že když se nezlámu, což na té břidlici bylo hodně napínavé, můžu útočit i na první místo. První okruhy šly, ale pak jsem měla nohy jak máslo. Došlo na absolutní vyčerpání a v posledním okruhu mě chytily i křeče. Ale to sluníčko, atmosféra, příroda a sranda, to je k nezaplacení“, rozpovídala se Zuzka. Druhé místo vybojovala Dagmar Imrichová (2:44:42 hod.) ze Slovenska a na Katku Hnilicovou z domácího Ladermon Teamu zbyla třetí pozice s časem 3:00:15 hod.
Břidlice, schody, tráva, břidlice. Protřepat a zamíchat!
Pro některé to byl okruh krutopřísný a někdo si ho zase vychutnal jako lahůdku s krásnými výhledy. Stavitel trati Radek Leszczynski nenechal nic náhodě. Konečná verze závodního okruhu vzešla z několikaletých pravidelných tréninků v této lokalitě a vybral prakticky to nejlepší, co zdejší skiareál pod zříceninou hradu Hluboký nabízí. A co na ni řekli účastníci? „I přes zkušenosti ze čtyř Beskydských sedmiček jsem si dal fest do těla. Trať byla sice pětinová, ale nejtěžší, co jsem kdy běžel. Ani jedno místo k odpočinku! Prostě furt plnej plyn“, chválil Vojta Flodr. A pro Petra Cimpricha, který se věnuje hlavně nordic walkingu, je dokončení tohoto závodu na takové trati dokonce prý cennější, než vítězství v NW: „Netušil jsem, že tady kousek za Olomoucí máte tak strašně prudké a krásné kopce!“, ozvalo se v nejtěžším stoupání trati.
A jak viděl nový závod šéf pořádajícího Ladermon Teamu? „Původně jsem si nebyl jistý, jak moc tento přece jen specifický druh závodu osloví běžeckou komunitu, ale po letošním ročníku jsem naopak přesvědčený, že je tady velký potenciál. Správným rozhodnutím se ukázalo i „minimalistické“ pojetí závodu, kdy se víc zaměřujeme na samotný sportovní zážitek a neformální přátelskou atmosféru než na doprovodné komerční aktivity. To ale v žádném případě neznamená, že bychom něco šidili po organizační stránce! Právě naopak – plánování programu, výběr a příprava trasy, komunikace se závodníky… To je pro nás nejvíc důležité. Na tom hlavně záleží, s jakými pocity budou nakonec odjíždět a jak budou s odstupem času na závod vzpomínat“ shrnul své pocity ze závodu Karel Šiška.
A opravdu, v sobotu byla na všech vidět kromě únavy i velká spokojenost. K ní kromě počasí určitě pomohla také krásná příroda a zázemí zdejšího areálu RESORT Hrubá Voda, kterému patří velký dík za umožnění uspořádání této zajímavé sportovní akce. Tak zase za rok na hrubovodské břidlici!
