Blíží se zima a jsou kladeny vyšší nároky na vybavení. Tentokrát jsme se podívali na zoubek stále se rozšiřujícímu segmentu hřebových bot. Martin Šálek se v segmentu hřebových bot pohybuje už více než 8 let a je jeden z největších odborníků na toto téma. V rozhovoru jsme si povídali o začátcích jeho podnikání, o OCR komunitě nebo jak se v takových hřebovkách běhá po asfaltu.
Martin Šálek
Sport ho provází prakticky na každém kroku. Cca v deseti letech začal s plaváním, kolem roku 1993, se začal naplno věnovat triatlonu. Absolvoval jich více než 200, na různých distancích, včetně několika ironmanů. V roce 2015 si zamiloval i OCR závody, kde také započal svojí úspěšnou anabázi s distribucí běžecké obuvi ICEBUG. Ve svém obchodě OCRrunning.cz a začal se podílet na rozvoji, propagaci hřebového běhání. Zúčastnil se i několika mezinárodních závodů, včetně dvou ME a jednoho MS. Aktuálně bere OCR závody spíše jako velkou zábavu, srdeční záležitost se skvělou atmosférou a mnoha kamarády okolo:)
Když jste před cca osmi lety začal s prodejem a propagací hřebových bot v ČR, kdo je tehdy využíval, nebyl jste trochu za blázna?
Tak ten začátek byl hodně těžký. Hřebovky se do té doby používaly myslím pouze u orientačního běhu, horské výzvy se běhaly spíše v nesmekách a OCR byl sport u nás v plenkách. Vzpomínám si na svůj první závod OCR, kam jsem přijel prodávat boty (byl to Predator Race v Oboře u Plzně) prodal jsem jeden pár borcovi na koloběžku a jeden pár dostal vítěz závodu.😊 Situace byla taková, že na OCR si brali lidi většinou to nehorší obutí, které doma v botníku našli.
V hřebovkách je důležité i trénovat
Jaká je situace teď? V Beskydech třeba v zimě trénuje v hřebovkách skoro každý.
Situace se samozřejmě diametrálně změnila, jelikož Icebug a Inov-8 umějí dnes vyrobit opravdu špičkové boty s hřeby, které mají podobné vlastnosti – tlumení, torzní podporu, dynamiku přechodové fáze běhu, pohodlí, jako běžné běžecké boty.
Dá se v takových botách i trénovat?
Hřebovka je prostě specifická bota, ve které jste schopen suplovat závodní podmínky a špičkově a bezpečně odtrénovat. Prostě pokud chci závodit v kopcích a chci se umět v tomto prostředí těžkého terénu pohybovat, musím v něm i odtrénovat. Běžci jsou v tomto ohledu myslím trochu zodpovědnější. Hodně trénují tam, kde závodí – kopce, seběhy, terén, to samé je v orientačním běhu, kde je myslím v Čechách hodně vysoká úroveň připravenosti běžců.
Jak je to u OCR závodníků?
OCR je to zatím trochu jiné. Doufám, že mi to komunita OCR nebude mít za zlé, ale myslím si, že opravdu elitních běžců, kteří umí hladkou desítku kolem 31-32 minut, mnoho není, ale třeba mezi triatlonisty, nebo orientačními běžci, je to ve špičce nutnost. Jsem moc rád, že přibývají i OCR běžci, kteří v hřebovkách celoročně trénují, stejně jako orienťáci, nebo běžci horských výzev.
Jak rozdělit obuv s hřeby na zimu a do terénu na OB nebo OCR?
Většinou záleží na tom, jak dlouho potřebujete v botě vydržet a jak obtížný je terén ve kterém se pohybujete. Opravdu rychlé závodky mají nízkou míru tlumení a je u nich kladen důraz na dynamiku běhu, manévrovatelnost, čtení terénu, pevnost boty a hmotnost. Využijí se zejména na kratších závodech kolem 5 – 10km. Na zimu, na trénink a delší pobyt v tomto typu obuvi je samozřejmě lepší vzít boty s lepším tlumením, širším střihem a třeba i voděodolnou membránou.
OCR je hodně férový sport – získáte z něj to, co mu dáte
Sám jste závodil na OCR závodech, kde se vám líbilo, jakého výsledku si vážíte?
OCR je poměrně mladý sport, zastihl mě relativně ve vysokém věku.😊 Není úplně sranda v 50 letech absolvovat těžký OCR závod bez handicapu na překážkách, což je podmínkou hlavně v mistrovských závodech u nás i v zahraničí. Velmi rád mám domácí závody Predátor Race a Excalibur Race, jelikož jejich organizátoři umí velmi dobře skloubit krásné překážky s výběrem lokality v našich luzích, kopcích, horách a hájích.😊 Jako čerstvý padesátník jsem v roce 2018 obsadil 2. místo na MČR OCR v kategorii 45+. Vážím si také umístění v první desítce age group na obrovském podniku Toughest v Malmö, kde závodilo více než 7 tisíc běžců. Největším zklamáním pro mě bylo asi MS OCR loni v Anglii, kde jsem ještě cca 200 m před cílem atakoval stupně vítězů v kategorii, ale poslední těžká překážka mi ukázala, jak těžké a nekompromisní umí být OCR. Dvě hodiny jsem „zápasil“ s posledním multiringem, abych pak doběhl skoro za tmy a bez náramku.
Jak vnímáte OCR komunitu v Česku? Kdybyste ji měl srovnat v začátcích a teď?
Dříve bylo OCR spíše o hecu, vystoupit ze svojí komfortní zóny, přežít ve zdraví a absolvovat. Dnes je myslím již OCR u nás na velmi dobré úrovni. Hlavně silově jsou závodníci o parník dál, než tomu bylo před pěti lety. A také se významně mění somatotypy závodníků OCR. Již nevyhrávají svalovci z posiloven, ale spíše vyšvihaní, šlachovití chrti. Vznikají tréninková centra, kde se dají jednotlivé překážky trénovat celý rok. Objevuje se spousta mladých, kteří jsou schopni na sobě makat a čeřit hladinu starších, známých matadorů OCR. Je potřeba si ale uvědomit, že stále cca 99% závodníků OCR u nás jsou amatéři, kteří chodí do práce, studují a nevěnují se OCR profesionálně.
Na některých OCR závodech jsou hřeby dokonce zakázány, z jakého je to důvodu?
Tohle je téma, které mě vždycky zvedne ze židle. Samozřejmě na městských závodech, které se běhají po rovině, po asfaltu v parcích, tam není potřeba hřebovky. Ale pokud si organizátor dá tu práci, zakomponuje závod to krásného členitého terénu, kde je spousta kluzkých seběhů, těžkých manévrů v terénu, mokro a kluzko po celý závod a zakážou se hřebovky, tak mi nad tím zůstává rozum stát. Ideálním příkladem je Spartan Race, který je schopen v zimě na totálně zmrzlé trati zakázat hřebovky a zdůvodňovat to bezpečností běžců a zajetými regulemi v pravidlech. Dříve se také hojně uváděl jako důvod opotřebovávání pochozích překážek hřebovkami. Vzhledem k výši startovného, mi i tento argument přijde hodně úsměvný, nehledě na to, že trendem aktuálního vývoje OCR, jsou úchopové překážky. Pochozí překážky se dnes dají v OCR závodech spočítat na prsech jedné ruky. Viděl jsem na závodech OCR spoustu zranění, zlomenou páteř, vykloubená ramena, vyhozená kolena, zlomené kotníky, ale věřte mi, nikdy jsem neviděl nikoho s tržnou ránou od hřebovky! Mám pocit, že důvod, proč se hřebovky na závodech zakazují, je stejný jako byl kdysi zákaz v silniční cyklistice používat kotoučové brzdy. Dokud uměla vyrábět kotoučovou brzdu na silnici pouze jedna firma, kotouče se nedoporučovaly – zakazovaly se s odůvodněním bezpečnosti cyklistů. Dnes je vyrábějí všichni přední výrobci komponentů a mezinárodní federace cyklistiky již s tím problém nemá. Bohužel, výroba hřebového obutí nebude asi nikdy komerční záležitostí, a to, že je momentálně takto v OCR dehonestována, brzdí rozvoj OCR u nás i ve světě.
Rozdílné hřebovky se nosí na závod a jiné na trénink
Jaký univerzální model byste doporučil někomu, kdo chce jen trénovat v zimě?
Skvělá volba je u ICEBUG model PYTHO 5 BUGRIP a u INOV-8 model OROC 290. Obě tyto boty, mají poměrně solidní tlumení, širší střih, tedy větší pohodlí v botě, důmyslný systém rozložení hřebů, které v botě fakt necítíte a skvělý pevný nenasákavý svršek. Ideálně použít na zimu ještě v kombinaci s impregnací, případně s návleky na boty.
Jaký na závody?
Jednoznačně u INOV-8 model OROC 270 a u ICEBUG model SPIRIT 8 OLX. Paradoxně se jedná o dva velmi podobné špičkové modely, i když každý z jiné dílny. Obě boty mají fantastickou dynamiku přechodové fáze, skvělou manévrovatelnost, výborné čtení terénu, a i když jsou to obě boty s pevnými hroty, skvěle drží i na kamenech a zvládnou v pohodě i asfaltové přeběhy.
Na to jsem se chtěl zeptat… Typický příklad Lysé hory v zimě – v údolí je „sucho“ a sníh třeba až od poloviny kopce, jak moc hřebové boty trpí v kamení?
U INOV-8, je systém jednoho lůžka a dvou hřebů, geniální v tom, že integrované lůžko s dvěma hroty je skvěle flexibilní dle tlaku a zatížení. V principu to u obou těchto modelů funguje tak, že běžec se primárně na kamenech a tvrdých přebězích stabilizuje gumovou podešví a integrovaným lůžkem hrotu, hrot samotný, funguje jen jakási pojistka, je tedy i minimálně opotřebováván.
Dočetl jsem se, že Icebug taky vyrábí boty s hroty, které se na asfaltu nějakým způsobem zasouvají, ale asi jsem to nepochopil úplně. Můžete mi tu technologii vysvětlit?
Jedná se o technologii BUGrip – lůžko hrotu je velmi flexibilní, tudíž se hrot na tvrdém podkladu po zatížení nepatrně „zasune“ do podešve. Tuto technologii ocení zejména subtilnější běžci a běžkyně, nebo běžci velmi opatrní 😊
Kde vidíte budoucnost OCR závodů, kam to všechno míří?
OCR je skvělý sport právě z důvodů toho, že oslovuje a koncentruje komunitu lidí, která se ke sportu dostane třeba až v dospělém, nebo i pokročilejším věku. Člověk, který se nenaučí techniku plavání, nebo běžeckého lyžování v dětství, se strašně těžko pak dostává na nějakou solidní úroveň v dospělosti, nemusí to být samozřejmě pravidlem. Na OCR je úžasné právě to, že dispozice nehrají tak zásadní roli, prostě je možné v podstatě začít kdykoliv jak s běháním, tak s úchopem na překážkách. Během krátké doby je vidět poměrně zásadní progres, když je vůle. 😊 A to dává tomuto sportu úžasné možnosti a velkou perspektivu do budoucna. Rozhodně se bude posouvat úroveň závodníků, obtížnost překážek, rozhodně i obtížnost terénu a ruku v ruce s tím budou požadavky závodníků i na adekvátní vybavení. Věřím, že závody budou stále těžší a těžší a také pevně doufám, že se podaří sjednotit kritéria ohledně handicapů na překážkách, kategorií a podobně. Také bych byl velice rád, kdyby se podařilo nastavit zcela jednoznačně kritéria reprezentace ČR. Prostě reprezentanti by měli být opravdu jen vybraní TOP OCR běžci. Všichni ostatní, kteří závodíme v AGE GROUP, jsme jen sportovní nadšenci, nikoliv reprezentanti. Tak je potřeba to prezentovat a brát. Zárukou všeho je nová a progresivní asociace OCR u nás, kterou zastupují opravdoví srdcaři tohoto krásného sportu v čele s Kristínou Málkovou, Petrem Vinickým a Jirkou Cimlerem, moc jim držím palce!
