Před pár dny suverénně zvítězil v závodě 24 hodin na Lysé hoře a stal se tak mistrem republiky v zimním maratonu jednotlivců. Původně lezec se na běhání začal soustředit teprve před pár lety, ale i za tu dobu už Honza Procházka posbíral pár úspěchů na domácích závodech i v zahraničí. Vloni si na závodě 100 miles of Istria doběhl pro 2. místo. Tím se kvalifikoval na legendární UTMB a zároveň se dostal do českého CRAFT týmu. S Honzou jsme si povídali o průběhu závodu na Lysé hoře, ale také o trénincích v okolí Brna, o tréninkových vzorech a cílech.
Honzo, velká gratulace k výkonu pod Lysou horou. Jak pro Tebe závod probíhal a jak jsi se svým výkonem spokojený?
S výsledkem jsem velmi spokojený. Do závodu jsem šel hlavně s ambicí vyzkoušet si, jak si poradím s převýšením a vzdáleností srovnatelnou s hlavním závodem UTMB, na který jsem se loni kvalifikoval díky umístění na závodě na Istrii. Přišlo mi, že první dvě kola jsme rozběhli příliš rychle na takto dlouhý závod (alespoň pro mě). To mě přimělo ve třetím kole zpomalit, což se naštěstí vyplatilo. Od té doby jsem si šel svoje a o pořadí v závodě jsem neměl ponětí. Jen jsem od komentátorů věděl, že se pohybuji v první trojici. Únava mě dostihla až v posledních kolech, podíval jsem se na výsledky a uviděl, jak Adam Korecký zrychluje, což mě znervóznilo. Naštěstí pro mě můj náskok už nedohnal a já si vítězství pohlídal i přes to, že už mi mnoho sil nezbývalo.
Vítězstvím ses zároveň stal mistrem republiky v zimním horském maratonu jednotlivců. Věřil sis před startem na vítězství? A co pro Tebe tento úspěch znamená?
Věřil, vím co jsem už dokázal a cítím se na podobně dlouhých závodech jako ryba ve vodě. Zároveň běhám relativně krátce a tuším, že jsem se ještě ke svým limitům nepřiblížil.
Jako jeden z mála (alespoň na předních pozicích) jsi neměl v depu v Sepetné support. Myslíš, že to je velký limit? Nechyběla Ti aspoň psychická podpora, pokud tedy na ta pomoc samotná?
Myslím, že nezbytná výbava do dlouhých závodů je právě hlava a vypořádání se s nečekanými situacemi, a to považuji i za svoji silnou stránku, takže psychická podpora mi určitě nechyběla. Jako jedinou citelnou věc považuji to, že jsem si nosil všechny gely celou dobu na zádech, ale ty jsem postupně snědl. Navíc jsem měl vzdálenou podporu od ženy s dětmi, kteří jeli se mnou a v Ostravici jsme strávili fajn víkend na ubytování u Bernátů, což byla náhoda a jen další střípek do mozaiky skvělého víkendu, protože jsem obdivovatel výkonů Matěje Bernáta.
Směřoval jsi svoji přípravu zvlášť k LH24? A pokud ano, jak?
Snažil jsem se. Na podzim jsem trénoval ve větší intenzitě. Od prosince jsem zvolnil, přidal chůzi do kopce a navíc jsem i párkrát vyrazil s hůlkama.
Beskydské terény jsou známé tím, že jsou poměrně náročné – a to jak převýšením, tak i podkladem. Jaký k nim máš vztah a závodíš zde rád?
Jezdím sem už několik let, a to určitě ukazuje, že mi to vyhovuje. Raději běhám z kopce. Přijde mi, že čím těžší terén tím vyžaduje více soustředění, a já si pak užívám flow a mám to rád. Aspoň pár hodin. Pak to bolí. Ale to k tomu patří.
Jak vypadá Tvůj běžný tréninkový týden? Kolik toho zhruba naběháš a věnuješ se speciálně přípravě na dlouhé trailové závody?
Mířím především na dlouhé trailové závody. Hlavně běhám v nízké intenzitě v náročném terénu se značným převýšením. Někdy se řídím pocitem a někdy sleduji tepy. Běhám spíše méně kilometrů, něco kolem 60 týdně. Rok od roku objem zvedám a tělo zatím drží, tak uvidím kam až to půjde.
Co Ty a rychlost? Jsi z Brna, zařazuješ někdy v rámci přípravy závody Brněnského běžeckého poháru?
Snažím se pracovat hlavně na rychlosti do kopce. To je moje slabá stránka v rámci dlouhých vzdáleností. Kratší závody občas zařadím, ale žádný závod BBP jsem ještě neběžel.
A jakou trasu v okolí Brna bys čtenářům Světa běhu doporučil?
Nejhezčí místa jsou pro milovníky trailu určitě na Hádecké planince. Z jedné strany je krásný výhled z lomu na Brno a druhá strana skrývá kamenité cestičky kolem památníku S. K. Neumanna.
Zmiňoval jsi, že běháš poměrně krátce. Kdy a jak jsi s během začal a co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
V roce 2019 jsme se přihlásili Štěpánem Vinklerem na Jesenický maraton. Ten nám přišel krátký, a tak jsme zkusili stovku okolo Brna pak B7 a já zjistil že mi to jde. V roce 2020 se mi narodila dcera a běh byl časově méně náročný než lezení, kterému jsem se do té doby věnoval, a tak jsem začal trénovat. O dva roky později jsem se docela obul do závodění a od té doby mě motivace nepřešla. Největší úspěch je jednoznačně loňský stomílový závod na Istrii, kdy jsem doběhl na druhém místě.
Jaké máš další plány na tuto sezonu?
Letos vše směřuji k UTMB. A nejsem sám, takže se těším i na výkony Marka Causidise a Jirky Petra. Přihlášený jsem ještě na Perun Skymaraton a uvažuji, že se podívám i na LHUT, a to i přes krátký rozestup mezi těmito závody.
Máš nějaký běžecký vzor? Zkusil bys prosím nějaký konkrétní přístup nebo tip?
Nemám nikoho konkrétního. Každý běžec má nějaký vlastní přístup a já se jejich metody a příběhy rád dozvídám a případně některé tipy přebírám. Naposled jsem například běžel po boku Petra Hénka na Psotkově memoriálu a povídali jsme si o zlepšení pohybu do kopce směrem k UTMB, kde právě Petr momentálně drží nejlepší český čas. Navedl mě na dlouhé intervaly do kopce a doporučil Jeseníky. Není to nic světoborného, ale z takových střípků pak skládám trénink.
Foto: archiv Honzy Procházky, Perun, Jaroslav Psotka – Hostýnská osma, LH24
