Závodní sezona je za námi a běžců si nyní užívá zaslouženého odpočinku, hodnotí letošní rok a možná již začínají plánovat další sezonu. S vedoucím trenérem české běžecké reprezentace, Honzou Pernicou, jsme se ohlédli za letošními výsledky na silnici i ve vrchách a trailu a zhodnotili, co se povedlo a co by se dalo zlepšit. Popovídali jsme si také o nadcházející sezoně, o novém mistrovství republiky, o nominačních kritériích a v neposlední řadě nám Honza poradil, jak vyladit na blížící se krosovou sezonu.
Honzo, jak bys jako vedoucí trenér české běžecké reprezentace zhodnotil letošní sezonu? Co považuješ za největší úspěchy, a kde naopak na jiné země ztrácíme?
Máme za sebou rok, ve kterém byla jednak olympiáda, jednak mistrovství Evropy. Z globálního hlediska bohužel musíme konstatovat, že český běh není konkurenceschopný s nejlepšími, a vnímáme jako úspěch, když se atlet na soutěž nominuje. Můžeme být tedy rádi například za výborný výkon Terezy Hrochové v maratonu, která doběhla 26. jako nejlepší z českých běžců. S menším odstupem se pak díváme na evropskou špičku a především výkony mladých závodníků nás můžou držet v naději, že si zde v budoucnu sáhneme třeba na medaili, což je určitě to, co veřejnost vždy vnímá nejvíce. Letos zaběhli české rekordy Kuba Dudycha, věkem ještě junior, v běhu na 800 m, nebo Tomáš Habarta v běhu na 3 000 m překážek, což mu přineslo i evropské finále. Neuvěřitelnou smršť medailí pak předvedli naši mládežníci na ME U18 a přidali se skvělými výkony i junioři na MS 20. Jako jasný cíl pro další roky tak musíme mít posunutí těchto úspěšných mladých atletů na úroveň seniorů. Až čas ukáže, zda jsou skvělé výsledky v mládeži dílem akcelerované přípravy, nebo se nám narodila nová generace běžců s ambicemi být medailoví i mezi dospělými.
Pojďme se podívat konkrétně na vrchy, kde v posledních deseti letech velmi narostla konkurence a dnes už mají běžci do vrchu i špičkové časy na silnici. Přesto se nám některé roky daří tak, že máme medaili (naposled například v Argentině 2019), a jindy, jako třeba letos, naši závodníci na ty nejlepší úplně nemají. Čím to podle tebe je?
Já si myslím, že je to dáno především 3 faktory. Jednak jak popisuješ, za poslední roky se výrazně zkvalitnila konkurence. Druhým faktorem je pak fakt, že dříve úspěšné vrchařské týmy nejsou postupně doplňovány mladšími závodníky. Naši nejlepší běžci tvoří poměrně neměnnou kostru týmu již několik let. Starší závodníci mají můj respekt, že dokáží svou výkonnost na domácí scéně obhajovat už několik sezon, ale zároveň mě mrzí, že zde není žádný výrazný mladší talent, který by trochu rozčeřil stojaté vrchařské vody. V neposlední řadě je pak potřeba říct, že když by měl někdo potenciál na umístění mezi nejlepšími, převáží jejich závodní ambice v jiné disciplíně. Tím myslím především naše nejlepší běžce Terezu Hrochovou a Jáchyma Kováře.
Na mistrovství Evropy v dlouhém horském běhu se letos velmi dařilo mužům, všichni 3, kteří doběhli, se vešli do top15, a nakonec z toho byla bronzová medaile pro tým. Co k tomu podle Tebe nejvíc přispělo?
Zde rozhodla především vyrovnanost kluků a za mě důležité bylo také to, že v soutěži byli 4 naši kluci a navzájem si kryli záda. Je rozdíl běžet s vědomím, že člověk musí doběhnout do cíle, aby bodoval pro tým, nebo si moci říct, že když se to nepovede mně, může se to povést parťákům. Prostě byla možnost na 1 černého Petra v podobě DNF nebo nepovedeného výkonu. Toho si vytáhl z našeho týmu jen Mára Causidis, ale v ostatních týmech to bylo daleko více borců.
Jak by podle Tebe měla vypadat příprava vrchaře?
Jedním ze 3 základních faktorů je obecná kondiční připravenost, kde prim bude hrát pochopitelně vytrvalost. A zde nutně nevidím důvod, že to musí být čistě běžecká příprava. Vysokou aerobní kapacitu lze získat i díky cyklistice, běžkování apod. Naopak bych řekl, že je poměrně žádoucí tyto doplňky volit, protože trénink v kopcích je vhodný kompenzovat ještě výrazněji než běh na rovině, který není pro nohy, resp. klouby a vazy tak náročný. Zároveň tyto doplňky vhodně podporují rozvoj druhého nezbytného faktoru, a to je silová připravenost. Běžec musí mít dobře rozvinutou především vytrvalostní sílu, která se dá získávat buď v posilovně při cvičení s výrazně vyšším počtem opakování (oproti běžcům na rovině), nebo při běžecké zátěži do kopce/schodů apod. Skvělé jsou na to doplňující sporty jako kolo, běžky a v poslední době tolik oblíbené skialpy, které mají svým charakterem prováděné činnosti velmi blízko k běhu do vrchu. V neposlední řadě je pak důležitá technika, tedy mít naběhané především seběhy a umět sběhnout i náročnější profily.
Často se setkávám s názorem, že u nás nejsou vhodné podmínky k tréninku kopců, nemáme zde dlouhá prudká stoupání, kde najednou vyběhneš třeba 1 000 m převýšení jako v Alpách. Lze to nějak nahradit a být i s tréninkem v našich podmínkách na světové úrovni konkurenceschopný? Nebo je nutné vyjíždět na delší soustředění do zahraničí?
Leccos jsem už naznačil v předchozí odpovědi. Vyšší hory a pobyt a trénink v nich je za mě vždy výhodou už jen z toho pohledu, že je možno využít benefitu vyšší nadmořské výšky pro rozvoj krvetvorby, což přeneseně může pomoci k lepšímu výkonu. Ale jinak si myslím, že se lze připravit na špičkový výkon i v našich podmínkách. Například s Kristýnou Dvořákovou (5. místo na MS v roce 2018) jsme udělali základ přípravy v opakovaném vybíhání na Bořeň.
Pojďme k silnici. Jak hodnotíš současnou úroveň silničních běžců? Proč si myslíš, že je v mužích nyní problém stlačit čas pod 30 minut? Dříve tomu tak nebylo…
V běhání, podobně jako v dalších disciplínách, jde výkonnost v trendech a ve vlnách. Taky každá doba je jiná a specifická. Proto nemám příliš rád takové srovnání. Dříve byla konkurence u mužů rozhodně větší, ale to právě také přispívalo k lepším výkonům. Bylo také dramaticky méně závodních příležitostí a těmi opravdu ostrými starty se šetřilo. Věřím, že se zase někdo objeví a pozvedne mužský vytrvalecký prapor. Ten ženský zatím vlaje výrazněji. Sleduji výkonnost našich mladých běžců v USA na krosech a jsou schopní běhat v terénu v tempech pod 3 min/km na vzdálenosti okolo 8 km. Když dozrají a vrátí se do ČR, mohou být právě tou generací, pro kterou nebude problém běhat opět desítku pod 29 min.
Čím to podle Tebe je, že aktuálně nedosahujeme na silnici takových výsledků, když přitom mají sportovci často lepší podmínky než dřív, jezdí víc na soustředění, tráví delší dobu v nadmořské výšce, využívají regenerační pomůcky,…?
V něčem mají běžci lepší podmínky, ale v některých ohledech jsou podmínky zase horší. Na prvním místě vždy jmenuji socioekonomické faktory, tedy především to, že běžci dříve než stačí dozrát, skončí nebo přepnou spíše jen na výkonnostní mód místo toho vrcholového, protože musí kombinovat trénink s potřebou uživit sebe nebo celou rodinu. Když už mají dost času na trénink, často jim schází potřebná regenerace, která je nezbytným předpokladem, aby vysoké tréninkové dávky, nutné pro špičkový výkon, ustáli. A v neposlední řadě je pak nutné zmínit, že současným běžcům schází pro vytrvalostní výkon potřebný rychlostní základ. Jsou to poměrně jednoduché počty. Pro dosažení výkonu např. 28:00 a lépe na desítce je potřeba mít 1 500 m alespoň na úrovni 3:40 min. No a ti, co to umí, u nás běhají převážně 1 500 m, protože se tím v naší konkurenci mohou částečně prosadit, ale svět i Evropa jsou už jinde.
Jak se díváš na letošní MČR v Běchovicích?
Na Běchovicích jsem si nejvíce užil krásný souboj mezi Terezou Hrochovou a Moirou Stewartovou o historicky nejlepší český ženský výkon, který nakonec vyzněl lépe pro Terezu. U mužů potvrdil roli favorita Martin Zajíc, kterému určitě nepomohlo to, že v ČR právě schází výraznější konkurence. Výkon i výrazně pod 30 min na této těžké trati byl v jeho silách.
A máš pocit, že trať Běchovice-Praha je pro MČR vhodná? Objevily se názory, že vzhledem k převýšení vhodná není a že by mistrovství slušela rovná rychlá trať, kde by se daly zaběhnout lepší časy. Pomohlo by to něčemu?
To je dvojsečná otázka – jinak bude Běchovice hodnotit fanoušek, kterému jde právě o napětí ze souboje našich nejlepších v kontextu skvělých časů historie v podání ikon českého běhu. A jinak se na ten problém bude dívat běžec, který by rád skloubil mistrovství republiky s rychlým časem na desítce, který by mu byl připsaný do statistik, případně do rankingu. Pokud bychom udělali čistě mistrovství na 10 km a oddělili jej od Běchovic, mám strach z jedné věci. A to, že by se tohoto mistrovství účastnila jen hrstka elitních běžců a šampionát by se dostal na podobnou úroveň jako např. MČR na 10 000 m, o kterém většina sportovní veřejnosti nemá ani ponětí a z hlediska dosažených výkonů to rozhodně není běžecká výstavní skříň. Aktuálně tedy převažuje tradice Běchovic a jejich velká popularita nad čistě sportovní stránkou, která by byla přínosem pro některé elitní běžce. Pro jejich rozhořčení mám pochopení, ale zatím změnu nechystáme. Bude však nové MČR na silnici na 5 km a 1 míli, a na to se dost těším.
Můžeš nám k tomu prozradit něco víc?
Jedná se o reakci na dynamický rozvoj běžeckých soutěží a jejich expanzi na silnici. Nedávno vzniklo mistrovství světa v běhu na silnici, kde se závodí v disciplínách 1 míle a 5 km. V září 2025 bude v USA v San Diegu druhý ročník takového šampionátu. A proto chceme dát našim běžcům další šanci si tento způsob závodění vyzkoušet. Zejména silniční míle je specifická závodní trať, která se liší od stejně dlouhé vzdálenosti na dráze.
Kdy a kde se bude první český šampionát v těchto disciplínách konat?
První ročník MČR na silniční míli a 5 km bude v Poděbradech 17. 5. 2025, den před konáním chodeckého ME družstev. Bude to hezká běžecká akce a věřím v atraktivitu takových závodů. Mimo nově vzniklého MS v silničních bězích je zároveň na příští rok naplánované i premiérové mistrovství Evropy v silničních bězích (bude se konat v dubnu 2025 v Bruselu). Takže běžci mají opravdu spoustu zajímavých akcí, ale na ty evropské či světové vede pouze vysoká výkonnost.
A jak to je s nominačními kritérii pro příští rok na vrchy a horské běhy? Co musí běžci splnit, aby se kvalifikovali? A hrají roli i výsledky z předchozího roku?
Na MS povede více cest. Jednou z nich budou kvalifikační závody, a to konkrétně Ještěd skyrace na Short trail, MČR v dlouhém horském běhu na Long trail a MČR v běhu do vrchu pro disciplíny Vertical a Mountain classic. Tady počítáme pouze s vítězem těchto závodů a tým dále doplníme o běžce, kteří prokazují vysokou výkonnost v posledních letech a mohou být podporou pro tým. Na MS a ME se musíme již dívat především optikou toho, že uspět můžeme hlavně v týmech. Většina našich vrchařských/trailových úspěchů je založena na soutěži týmů. Od šéftrenéra máme schváleno, že na MS může odjet dohromady až 15 českých běžců, a s touto kvótou musíme vyjít. Nominační kritéria v tomto znění jsou v návrhu a musí být ještě schválena předsednictvem Českého atletického svazu (ČAS). Následně budou vyvěšena na webových stránkách ČAS.
Jak se díváš na nadcházející krosovou sezonu? Kde se letos bude konat MČR v krosu a kdo se případně může nominovat na mezinárodní akci? Koho z našich závodníků zde vidíš jako favority?
Kros je těžké předjímat, protože ještě nevím, kdo bude startovat Naši nejlepší běžci mají tolik závodních příležitostí, že musí své starty pečlivě vážit. Předpokládám například, že naše nejlepší maratonkyně zacílí přípravu spíše k plnění limitu na maraton, který bude v podobnou dobu, a mohou tak na MČR v krosu scházet. Tím se může otevřít cesta k titulu širšímu spektru dalších závodnic. U mužů pak vidím jako velkého favorita Jáchyma Kováře, který jako jeden z mála mužů prokázal velmi slušné výsledky i na ME. Těším se velmi na souboj našich juniorů. A bylo by pro mě překvapením, kdyby juniorky neovládla ještě věkem dorostenka Jana Johanová, která běžela skvěle i Běchovice.
Jak bys doporučil na podzimní krosy vyladit – a teď nemyslím pro elitní závodníky, ale pro ty výkonnostní, kteří si na závěr sezony chtějí zaběhnout hezký čas na krosu?
Já bych se určitě oprostil od myšlenky, že někdo u nás poběží kros rychle 😊 Nemáme taková upravená krosová hřiště, jako jsou třeba běžná v USA. Kros v našich podmínkách je pěkná „prasárna“, což z něj dělá disciplínu pro tvrďáky a prověří dokonale charakter běžce. Základem je běhat v terénu, tedy občas si vyrazit i mimo silnici. Do tréninku zařadit např. opakované výběhy kopců, klidně i na vzdálenost 200-400 m. Nechci dávat přesný počet opakování, protože se to bude lišit podle úrovně kondice běžce, ale tak 6-8 opakování by mohlo být v silách běžce, který se na takový závod připravuje. Já s oblibou také dávám svým běžcům tempové úseky ve zvlněném terénu, kdy se mění tempo běhu v závislosti na terénu. Prostě klasický intervalový trénink přesunu do terénu. Všem běžcům radím, ať krosy do své přípravy zařadí, pak jim běh na silnici nebo na dráze přijde jako odměna.
Foto: ČAS, David Švestka
