Hannah EPO Survival je mistrovství ČR v přírodním víceboji dvojic. Tolik definice závodu. Letošního ročníku se účastnili čeští ultravytrvalci Pavel Paloncý a Markéta Marvanová a skončili na 2. místě v kategorii MIX a třetí celkově. Jak viděli závod oni?
“V reálu to znamená, že ve dvojici se snažíte během 13 hodin získat co nejvíce bodů za absolvování různých disciplín a nalezení kontrol. U disciplín jako horské kolo, orientační běh, kajak nebo horolezectví je celkem zřejmé co se tam bude dít. U obskurních názvů jako Startkros, Kulišátor nebo Vrhboy to v principu znamená, že půjdete do vody a nebudete z toho mít radost.” Shrnuje princip závodu Pavel.
Zatímco Pavel Paloncý je známý jako ultraběžec, orienťák a závodník adventure race, Peggy se věnuje bikepackingu – několikadenním závodům na kole čítajících někdy i několik tisíc kilometrů. Oba mají na svém kontě zajímavé výsledky a plánují další extrémní výzvy. Tentokrát je zlákal Hannah Epo Survival, proč?
“Byl jsem na tomhle závodě už několikrát, vždy mě to hodně bavilo. Mám tento typ závodů rád. Musíte to dobře vymyslet a pak to taky dobře provést.” vypráví Pavel.
Pro Peggy to naopak byl první survival. “Pavel už tento a podobné závody šel a jedná se o jeho disciplínu, já jsem tu mezi nováčky. Koukám, jak je ve svém světě a jak se orientuje s mapou. Jsem orienťákem nepolíbená a mapu nestíhám, to beru jako nevýhodu. A taky ten běh terénem! Tam ho neuvisím. On kouká do mapy a při tom běží terénem jakoby nic, já se klepu strachy na kterém kameni se zraním a z které díry už svojí nohu nevytáhnu”, směje se Peggy, popisuje svoje zážitky z kamenitého terénu a pokračuje.
“Závodit s Paloncem má pořádný grády. Jen co Hannah Epo Survival skončil, už se těším na příště. Měl to být jen odskok na závod, rozhodli jsme se na poslední chvíli, žádné velké plánování. Nic velkého, ale velmi kvalitní trénink. Opak byl pravdou. Byla to další zkouška toho, co vydržím. Poznala jsem nějaké limity a věřím, že je posunu ještě dál. Zajet napoprvé takový výsledek beru jako výhru. Jsem šťastná co se povedlo, ale zároveň si říkám – když to šlo napoprvé takhle, jaké by to mohlo být po pořádné přípravě?”
Jak závod probíhal?
V předvečer závodu přepočítáváme časy a přemýšlíme jakým směrem se vydáme. Určujeme si, co přidáme, když budeme rychlejší, co vynecháme když budeme pomalejší. Disciplíny jsou za různý počet bodů, jinak obtížné a také mají různé časové limity. Spousta variant, otázek a pochybností. Mapa ukazuje, že naše hrací přírodní hřiště druhý den nebude znát meze.
“Start i cíl jsou na stejném místě, takže je potřeba vymyslet okruh, něco do něj zahrnout a něco naopak vynechat. A pak určit, kterým směrem se vydáme.” v Pavlově podání to zní jednoduše. Závodní mapa má dvě různé části – na severu jsou hory a hodně běžeckých disciplín, na jihu je naopak rovina a fyzicky méně náročné disciplíny, za to je vše dál od sebe. “Kdo mě zná, zná i mojí hlášku „Jupí, kopec!„ Začínáme tedy v kopcích,” vesele dodává Peggy.
A samotný závod?
“V půl třetí ráno s těžkostí otevírám oči, ve tři už spolu s dalšími 80 týmy vybíhám trávou. Je odstartováno a dál je to průlet hvězdokupou. Po kramlích vylézáme do mostu, který prolézáme vnitřkem – šachtou. Že se v mostu dá najít tak pěkná prolejzačka, bych nečekala. Konečně i něco pro maličké jako jsem já. Ostatní se plazí po čtyřech, já skrčeně jdu. Uběhne pár minut a sedáme na kolo, jedeme na první disciplíny, v rámci biatlonu objíždíme rybník, střílíme a objíždíme trestná kola. Svlékáme svršky na Kulikros – přírodní překážkovou dráhu. Ještě ani nevyšlo slunce a už skáčeme do rybníka, plaveme, běžíme, plaveme a běžíme. Tahle disciplína se hodnotí podle času, takže tepu na 180 a pořádně mi tu tuhnou nohy.
Pokračujeme na kole na orientační běh, pak na kole přes kopce na horský orientační běh, pak zase na kole na diskgolf a paměťový orienťák. Orienťák do každé rodiny! To už se na nás podepisuje trochu únava, ale kopce máme za sebou. Tady jen přihlížím jak to Palonc zvládá, běžím vedle něho a nechápu jak si to pamatuje. Pokračujeme na kole ke skalám, cestou opět bereme nějaké kontroly. Lezení máme oba rádi, takže je to rychlovka a zase rychle sedáme na kolo a pokračujeme přes další kontroly na brusle. Časově nám to docela vychází i když na knap.
U vody se ukazuje jak umím házet. Všichni můžou být rádi, že jsem tu kouli a oštěp aspoň hodila dopředu a do výseče, nikoli sobě na nohu ani nikomu do břicha. Víc ale není v mých silách, takže to kompenzuji trestným během do kopce. Paddleboard, kajak a rychle na brusle. Tady už nám pořádně tuhnou stehna, ale taky nám teče do bot a víme, že musíme jet naplno, abychom stihli cíl. Nestihnout ho stojí kotel bodů a o body tady jde. Opět přes vodu dobíháme do cíle ani ne minutu před limitem. JO! Jsme v cíli!
Těžko věřit, že se to všechno událo během 13 hodin. Něco takového jsem dlouho nezažila. Navíc tohle není intenzivní závod jen fyzicky. Hlídáte si parťáka, mapujete a pohybujete se volným terénem. S Paloncem máme oba limity nastavený tak trochu jinak a závod na 13 hodin bychom označili jako krátký a rychlý.” líčí Peggy, vítězka 4500 km dlouhého závodu Tour Divide přes Spojené Státy.
FOTO: filipFOTOGRAFcz
