Huuben Jour pochází z malého etiopského městečka Lemen, jižně od hlavního města Addis Ababa. Letos oslavil devatenácté narozeniny, ale atletický svět si jej všiml o pár roků dříve, když při své půlmaratonské premiéře o dvě vteřiny neprolomil hranici jedné hodiny. O dva týdny později všechny šokoval, když svůj maratonský debut zvládl za 2:04:21, což jej okamžitě katapultovalo mezi běžeckou smetánku. To vše ve svých 17 letech. V rozhovoru s Huubenem ale probíráme trochu jinou výzvu, projekt Over4.
Huubene, vítám tě u nás v redakci. Rád začínám rozhovory netradičními otázkami, ale tvůj projekt je netradiční sám o sobě. Kde se vzala myšlenka zaběhnout maraton za 4 hodiny?
To je dobrá otázka… Můj otec mě vždy učil: „buď lepší než včera“. Mám tedy v sobě obrovskou touhu posouvat své hranice. A upřímně, sázet maratony kolem 2:05 pro mě není žádné vzrůšo. Chtěl jsem tedy zjistit, jestli dokážu překonat hranici 4 hodin.
To zní přece strašně jednoduše, akorát poběžíš pomaleji…
Rozhodně se to řekne snadněji, než provede. Začněme třeba už u hlídání tempa. U nás v Africe se prodávají sporttestery do tempa 4:30. Pomalejší tempo zkrátka neukazují.
Co se stane, když běžíte pomaleji?
Jsou propojeny se zdravotnickou službou. Když běžím pomaleji než 4:30, automaticky se vyšle zpráva, že došlo ke zranění, které extrémně snižuje mou mobilitu. Zdravotníci podle gps signálu určí polohu a přijedou se záchranným vozidlem.
Za první měsíc přípravy cáluju 16 zbytečných výjezdů…
Jak jsi tuto nešťastnou situaci tedy řešil?
Šel jsem na to od lesa – po staru. Klasickým klusem 3:40/km jsem si vyměřil kilometrový okruh. Hodinky pak nechal doma a začal pořádně trénovat. Ale ač jsem se snažil sebemíň, okruh jsem zvládl nejpomaleji za 4:53 min. „Jak sakra přidám minutu na kilometr během měsíce přípravy?!“ Začal jsem se propadat do zoufalství.
Jaké si vůbec zažíval pocity při takovémto tempu?
Ty taky běháš, tak ti nemusím vysvětlovat, že pokud běžíš na hraně svých možností, každá minuta se zdá být nekonečná. V hlavě se ti honí tolik myšlenek, pochybností o sobě samém. Všechno to ale stejně směřuje k jedné jediné. „Kdy už toto peklo skončí?!“
Pokud ti taky maraton dělá problém, mrkni na tréninkové plány
To zní jako neskutečný nápor na psychiku…
Ano, spousta mladých sportovců sní o tom, že budou profesionálními atlety. Ale řeknu vám, děcka, tam venku nečeká nic pěkného. Musíte stoprocentně věřit tomu, co děláte. Obětovat tomu vše. Musíte být připraveni na obrovský psychický i fyzický stres.
Měl jsi někdy pochybnosti o tom, že výzvu dokončíš?
Jasně, často jsem si říkal, že jestli ještě trochu zpomalím, začnu couvat. A to mi vnuklo nápad na couvání!
To mi chceš tvrdit, že jsi doopravdy začal couvat?
Ano, ale nemělo to velký úspěch, couváním jsem se dostal na hranici 5:13/km. Za cenu naprosto zdevastovaných hemstringů.
Jasně, chce to pomalu a postupně přidávat. Tímto si asi projde každý běžec… Nemyslíš ale, že maratonská příprava je trochu komplexnější záležitost, než jen nabíhání kilometrů?
Ano, o tom jsem přesvědčen. Začal jsem tedy spolupracovat s nutričním poradcem. Aktuálně jsme na nějakých 150 až 170 BigMacích za týden, k tomu nějaká zmrzlina a hlavně pivo. Pivo je pro výkon zásadní. Je to zkrátka o odříkání. Mohl bych jít spát v deset hodin příjemně sytý. Ale já si řeknu ne. Tohle mi nestačí. Tohle není to, pro co bojuju. Takhle namotivovaný jdu do ledničky a zpráskám celou mísu bramborového salátu.
Huubene, nechci se tvářit jako expert na všechno, ale jak mi to takhle představuješ, říkám si, kde je nějaká intenzita? Objemy přece nejsou vše…
Samozřejmě s trenérem pracujeme i na intenzitě. Většinou trénuji dvoufázově. Ráno intervaly, řekněme třeba 12x cheesburger za 2:35. Mezi intervaly 3 dcl coly za 1:05, jen tak na uvolnění. Večer to doplním 8 až 10 rohlíky s bulharkou. Tady už to tempo tolik neřeším, klidně za 6 min/rohlík.
Předplatné tištěného SB pro všechny, kdo chtějí zaběhnout maraton pod 4 hodiny se slevou 20 %. Stačí zadat kód: DAMMARATONPOD4
Co na to tvá rodina, jak reagují na tvou tvrdou trnitou cestu, kterou sis zvolil?
Je to těžké pro všechny… Víš, dříve jsem měl na břichu tak vyrýsovanou vánočku, že na ni moje maminka strouhala brambory. O tom teď nemůže být řeč. Museli jsme si tedy pořídit nové struhadlo… Takže jak říkám, je to těžké pro všechny, ale já jsem za tuto podporu neskutečně vděčný.
Musím se ještě zeptat. Co říkáš na technologický pokrok a nové karbonové maratonky?
Příchod bot s karbonovým plátem byl pro mě hřebík do rakve. Dostal jsem se na tempo 5:32… Což už není od kýženého tempa 5:41/km daleko. Stálo mě to spoustu potu, krve a slz. No a pak ti přijdou domů ultralehké, extrémně pružné maratonky. Naštěstí jsem docela kutil a vytvářím si vlastní olovněné vložky, které by mi měly pomoci. Ještě řeším s IAAF regulérnost, měly by být sériově vyráběné, tak uvidíme, jak to dopadne…
Ještě otázka na závěr, co budeš po tomto projektu dělat?
Rád žiju poklidným životem. Tento projekt mě a mou rodinu finančně zajistí. Koupím si kozu a budu hospodařit u nás v Etiopii. Samozřejmě se běhu nevzdám. Nebudu to ale hrotit a budu si běhat jen tak pro sebe. Jen tak klusat za 3:40. Znáš to, žádný tlak.
Děkujeme za rozhovor a ať to neběhá!
/Pokud jsi dočetl až sem, je ti asi jasné, že rozhovor je smyšlený. Chtěl jsem jej napsat, abychom si připomněli, že spousta našich problémů (třeba, že se nám nedaří zaběhnout maraton pod 4) je malicherných.
Ale hlavně jako projevení úcty k neskutečným výkonům, které afričtí běžci předvádí. A respektu k jejich často těžkému životu s minimem prostředků.
Takže, až si půjdeš koupit nové běžecké boty, protože se prodávaj v nové barvě, přemýšlej, jestli peníze nejdou investovat lépe./
