Proč je důležité měřit EKG u sportovců? Jak probíhá? A jaké hodnoty máme sledovat? Dozvíte se v našem článku.
Proč vůbec děláme EKG u sportovců?
Když právě tělesný pohyb je všemi lékaři doporučován jako zdraví prospěšný, a naopak snižující riziko jak srdečních, tak metabolických onemocnění? Pak ale ve zprávách čteme: mladý fotbalista na vrcholu své kariéry během zápasu padá k zemi a je marně oživován záchranáři. Vyrýsovaný svalovec umírá náhle v nejlepších letech s těžce poškozenou srdeční svalovinou. To jsou extrémní příklady rizika velkých nároků na srdeční svalovinu. Kromě toho například také existuje v některých rodinách zvýšené genetické riziko arytmií a degenerace srdeční svaloviny (kardiomyopatie), které se může demaskovat a zhoršit opakovanou velkou fyzickou zátěží. A právě včasné odhalení zatím neprojevených onemocnění srdce, která mohou vést až k tak nebezpečným situacím, je cílem EKG vyšetření během sportovních prohlídek – tak aby došlo k jejich včasnému zaléčení. Nejde sice riziko, například náhlé smrti, zcela vyloučit, ale jistě stojí za to ho minimalizovat….
Elektrokardiografie obecně zobrazuje graficky v čase změny elektrické aktivity srdce a její šíření myokardem. Snímací elektrody se umísťují na končetiny a hrudník. Tradiční klidové EKG se standardně vyšetřuje vleže, v klidu. Pak je možno křivky dobře porovnávat v čase. Již i EKG křivka nasnímaná vsedě totiž může být jiná a pak může být obtížné ji správně posoudit.
V běžné praxi kardiologů se klidové EKG využívá při diferenciální diagnostice bolestí na hrudi, pocitů bušení srdce nebo dušnosti. S rozvojem sportovní kardiologie – zvláště v posledních letech – byla ale vypracována speciální kritéria hodnocení klidového EKG u sportovců, která jsou i pravidelně aktualizována.
Zátěžové EKG pak logicky monitoruje elektrickou aktivitu srdce během nějaké, většinou tělesné, zátěže. Opět jsou stanoveny podmínky a postupy standardního provedení celého vyšetření. Zátěž má většinou formu jízdy na specializovaném rotopedu (ergometru) nebo běhu na běžeckém pásu. Kromě záznamu EKG se měří opakovaně i tlak krve, eventuálně se sleduje i saturace krve kyslíkem. Pokud navíc připojíme i masku s přístrojem na měření spotřeby kyslíku, jde vlastně o komplexní vyšetření spiroergometrické.
Proč vlastně dělat zátěžové EKG?
Srdce je „překvapivě“ sval. Při zátěži musí tato pumpa zajistit dostatečný přívod kyslíku všem pracujícím svalům. S rostoucí námahou se zvyšuje jak rychlost stahování srdce (tedy tepová frekvence), tak i objem krve v každém jednotlivém „pumpnutí“ (tedy tepový objem během systoly). Na opakovanou zátěž pak i myokard reaguje remodelací – narůstá jak objem svalové hmoty, tak roztažnost svalové tkáně – a navíc se mění i metabolismus každé jednotlivé buňky. I ty totiž – kromě svalů končetin – potřebují více energie i kyslíku pro svoji zvýšenou práci.
Pokud jsou změny na srdci přiměřené sportu a v přijatelné míře, mluvíme o atletickém srdci. Pokud se ale něco zvrtne, mohou se přirozené změny překlopit do onemocnění, a to i velmi závažného. Nic v životě navíc není jasně černo-bílé, a i hranice mezi oběma stavy je bohužel často setřelá a obtížně posouditelná. Ale právě během zvýšených nároků na zásobení kyslíkem se mohou projevit negativní změny na srdci, které při klidovém vyšetření patrné nejsou.
Hlavně u vytrvalostních sportovců (kam právě patří běžci) dochází tréninkem k navýšení tepového objemu, a to i během klidu a ke zpomalení tepu v klidu i zátěži. Jde vlastně o celkovou ekonomizaci práce srdečního svalu. Proto mají vytrvalci většinou bradykardii v klidu, a i menší nárůst tepu během zátěže.
Průběh vyšetření zátěžové ergometrie
Průběh se liší u lidí s podezřením na srdeční onemocnění a u skríninkového vyšetření sportovců. Výše první zátěže odpovídá hmotnosti vyšetřovaného a tomu, jaký protokol průběhu vyšetření zvolíme. Ovšem vždy jde o postupné zvyšování zátěže k určitému bodu – u sportovců například do subjektivního maxima, u nemocných jsou pak přesně dána kritéria ukončení např. bolestmi na hrudi nebo patologickými změnami tlaku.
Opravdu lze tímto způsobem tedy zčásti posoudit trénovanost sportovců, ale skutečně POZOR při interpretaci výsledků vzhledem k druhu a typu zátěže vyšetřovaného jedince. Protokoly zátěžové ergometrie „zobrazují“ reakci těla na jakousi střednědobou zátěž, což je jen jedna z modalit, které dohromady tvoří „kvalitu“ sportovce. Opakovaně se v praxi setkáváme například s tím, že je hokejista posuzován podle výsledku testu W170 (tedy čísla vyjadřujícího zátěž ve watech, kterou jedinec „ušlápne“ při tepu 170/min.) Ovšem co potřebuje kvalitní hokejista? Hlavně rychlý start a výbušnost při krátkodobé zátěži. A na tu potřebuje mít dostatek rychle uvolnitelné energie ve svalech, neboť jde o anaerobní zátěž. Stabilitu, dobrou motorickou inteligenci, aby si byl vědom na centimetry přesně, kde je hokejka a puk a všichni spoluhráči. To vše musí umět bleskurychle vyhodnotit.
Kdy na kole a kdy na běžeckém pásu?
Při běhu dochází k otřesům hrudníku a křivka EKG je pak často hůře čitelná nebo i skoro nečitelná. Takže pokud nám jde o to, dozvědět se co nejvíce o srdci, pak upřednostňujeme vyšetření na kole. Pokud chceme například spíše posoudit změny tepové frekvence během běhu s rostoucí rychlostí, pak nám stačí běhátko.
Jaké údaje a hodnoty dostáváme z vyšetření zátěžového EKG?
KŘIVKU EKG – sledujeme typ rytmu, a tedy zdroj impulsů – mohou se objevit arytmie pomalé nebo hodně rychlé, nebo takzvané extrasystoly (tedy stahy srdce se zdrojem impulsu třeba v komoře), zajímá nás vývoj typu rytmu během zátěže, známky nedokrvení svalu (ischemie) apod.
ZMĚNY PULSU BĚHEM ZÁTĚŽE – maximální dosažená tepová frekvence, změny na jednotlivých stupních zátěže, rychlost poklesu tepové frekvence po zastavení – v tzv. zotavovací fázi. Posuzujeme tím i stav vegetativního systému – tedy aktivitu sympatiku a parasympatiku. Příliš malý nárůst tepové frekvence může signalizovat poruchu v základním zdroji rytmu srdce – sinusovém uzlu. Naopak příliš vysoký tep je buď u úzkostných stavů nebo některých metabolických a endokrinologických onemocnění.
KREVNÍ TLAK – jeho přirozený nárůst během zátěže – varující je jak výrazně vysoký tlak, tak také příliš nízký tlak nebo jeho náhlý pokles – obojí signalizuje možné srdeční onemocnění.
Důležitý je však především vývoj všech dat zátěžové ergometrie s časem při opakování testu.
Zhoršení může znamenat stav po nemoci, přetrénování, chronický stres nebo skrytě probíhající onemocnění, zlepšení naopak nárůst zdatnosti a dobře vedený trénink.
Jak to shrnout?
Celkové hodnocení vyšetření s vámi provede lékař. Samotné hodnoty vám vysvětlí v kontextu vašeho celkového zdravotního stavu, věku, míry zátěže. Vysvětlí i relevanci k obtížím, s kterými jste do ordinace přišli. Umístit samotné hodnoty do správného vztahu a dát jim ten správný smysl totiž lze skutečně jen s lékařem specializovaným na tato vyšetření.
