Do Innsbrucku za krásnými traily

To co nejvíce může trápit vrchaře a milovníky běhu v horách u nás doma, je bezpochyby absence vysokých hor. Vyhledávaným místem se proto stalo sousední Slovensko. Tatry jsou bezesporu krásné hory. V letních měsících jsou ale poněkud přelidněné a rozloha je pro běžce také trochu limitující.

Podívejte se na další fotografie k článku…

Pokud si chcete užít nespočet možností pro běh, zvažte hlavní město Tyrolska Innsbruck. Vzdáleností z Prahy je přibližně stejně daleko jako Vysoké tatry. Navíc pokud nemáte auto, tak obrovskou výhodou je pravidelná autobusová linka z Prahy. Jinými slovy večer nasednete do autobusu a za přibližně 8 hodin se probudíte v samém centru tyrolských Alp. Na 3 dny plné běhu, tak padne jen jeden den dovolené:-)

Poloha města vytváří dokonalé podmínky pro trénink kopců a technických seběhů

Samotný Innsbruck je doslova obklopen horami, které měří kolem 2500 m n.m., což spolu s relativně malou nadmořskou výškou města 574 m n.m. vytváří dokonalé podmínky pro trénink kopců a technických seběhů. Z města už se nemusíte nikam složitě dopravovat, ale stačí nasadit trailovky a vyběhnout.

My jsme se do Innsbrucku vypravili koncem května, kdy teplota dosahovala příjemných 25 stupňů C. Na počasí jsme si tedy rozhodně stěžovat nemohli. Na vrcholcích hor, zhruba od výšky 2000 metrů, stále ležely zbytky sněhu, což na jednu stranu zapříčinilo, že jsme kvůli bezpečnosti neproběhly všechny trasy, které jsme měli naplánované a jednou jsme dokonce byli nuceni se vrátit. Na druhou stranu jsme, ale na cestách prakticky nikoho nepotkali, a pokud ano, tak jen v místech, kam se lidé mohli vyvést lanovkami, které jsou v provozu po celý rok a v letních měsících jej využívají hojně cyklisté. Pokud se tedy kromě běhu věnujete i cyklistice, tak si Innsbruck doslova zamilujete, na své si zde totiž přijdou, jak milovníci silničních kol tak i těch horských a pokud vás nebaví šlapat do kopce, lanovka to bohužel udělá za vás:-)

Pro případ, že by se vám okolí Innsbrucku zdálo malé, tak doporučuji jízdu električkou do zhruba 20 km vzdáleného Fulplmesu, který se již nachází v blízkosti populárního lyžařského střediska Stubaier. V létě se zde dokonce koná závod Stubaital UltraTrail, který spojuje tyto dvě místa. 60 km ultra trail z centra Innsbrucku vás zavede až na Stubajský ledovec. Na závodníky tedy čeká velmi pestrá trať, na které nastoupají 4718 metrů.

První trasa nás okouzlila svými úzkými stezkami a technickým terénem

Do Innsbrucku jsme přijeli akorát na snídani, celí natěšení na místní hory. Na nic jsme nečekali, nazuli trailovky a vydali se, co nejvýše to šlo, abychom si Innsbruck prohlédli i z ptačí perspektivy. Brzy jsme pochopili, že terén je jako stvořený pro vertikální trénink. Na prvních 8 km jsme nastoupali téměř 1700 metrů až na vrchol Seegrubenspitze, ze kterého jsme pokračovali po hřebeni, který se táhne nad celým Innsbruckem, a jsou z něj krásné výhledy na město. Měli jsme naplánováno dostat se až k vrcholu Speckkarspitze. Bohužel na přibližně 16 km jsme se dostali do místa, které bylo kvůli sněhovým jazykům, příkrému svahu a zavátým řetězům příliš nebezpečné traverzovat. Rozhodli jsme se tedy vrátit téměř stejnou cestou do Innsbrucku. I přesto nás trasa nás okouzlila svými úzkými stezkami a technickým terénem. K rozmanitosti trasy přispěly i zbytky sněhu, po kterých jsme museli traverzovat.

Druhý den jsme si užili výhledy na okolní ledovce

Druhý den jsme se vydali již zmíněnou električkou do městečka Fulplmes, abychom si zde užili výhledy na okolní ledovce. Již samotná cesta byla krásná, o nedostatek výhledů nebyla nouze. Po výběhu k vrcholu Kreuzjoch, jsme se vydali technicky snazší cestou než první den do Innsbrucku, jako inspiraci při plánování jsme použili část trasy Stubaiultratrailu. Ke svlažení jsme využili malou vodní nádrž v blízkosti hory Krinnenköpfe, ve které mohlo být příjemných 13 stupňů. Kdybychom měli více času, tak se zde dá vyřádit mnohem více, neboť tolik krásných stezek k okolním vrcholkům, co jsme míjeli se jen tak nevidí.

Poslední den jsme již nikam necestovali a opět jen nazuli boty

Tentokrát jsme se ovšem vydali se protější stranu než první den. Dominantou této oblasti je bezesporu hora Patscherkofel, která velmi připomíná zvětšeninu libereckého Ještědu. I cesta nahoru byla velmi podobná cestičkám, na které jsme zvyklí z našich hor. Terén nebyl nikterak technický. Jen místo 500 metrů, zde bylo zapotřebí nastoupat asi 3 x tolik. Běh jsme si nakonec prodloužili o výběh na horu Viggarspitze, ze které byl krásný výhled na hřeben, který jsme zdolali první den.

Za 3 dny jsme zde naběhali něco kolem 110 km a nastoupali 6000 metrů. V Innsbrucku jsme za běháním byli poprvé, proto jsme trasy naplánovali tak, abychom poznali, pokud možno co nejvíce, což se nám opravdu podařilo. Odvezli jsme si spoustu běžeckých zážitků, unavené nohy a čistou hlavu:-)