DNF: jak se s ním vypořádat

Nikomu se nedaří dosahovat všech svých sportovních cílů vždy na 100 %. Naopak, když zalistujete životopisy těch největších světových sportovních hvězd, budete překvapeni, s kolika nezdary se většina z nich musela doslova prokousat až na samotný sportovní vrchol. A často jsou to právě tyto nezdary, které vás mohou formovat a zdokonalovat.

Nikdy nezapomínejte na to, že sportem se především bavíme a udržujeme ve zdravém těle zdravého ducha. A na tom by jeden nedokončený závod přece neměl nic moc změnit, ne?

VSTŘEBÁNÍ

První fází nedokončeného závodu je obvykle vztek, lítost, pocit zmaru. Tomu se úplně vyhnout nedá. Obzvláště v okamžiku, kdy se vám v závodě daří a věříte si, že to klapne. A najednou vás postihne neřešitelný defekt, pád, velké křeče, zabloudění na trati. Mísí se tak velká očekávání vysněného výsledku s ještě větší únavou a doslova rozbušeným srdcem. Nechte průchod svým emocím a zanadávejte si. Upustíte tu největší přehradu emocí a je to v pořádku. Jen se prosím snažte nenadávat ostatním závodníkům, doprovodu, divákům či rozhodčím. A po prvotní fázi vzteku vyhodnoťte, zda by se ještě finiš závodu nedal zachránit. Pořád by mohlo jít o skvělý trénink v nižší intenzitě se závodním servisem a finišerskou medailí na závěr. A pamatujte si. Když jednou závod vzdáte, budete k tomu mít v budoucnu v případě dalších problémů pokaždé o něco blíže.

O něco lépe se akutně snáší DNF ve chvíli, kdy se vám v průběhu závodu nedaří zdaleka tak dobře, jak jste plánovali a očekávali. V tu chvíli jste totiž už delší dobu vnitřně smířeni s tím, že to neklapne. Tady bývají aktuální emoce méně divoké, ale trvat mohou stejně dlouho. Jedná se obvykle o těžké nohy, celkovou únavu, ne 100% fungující materiál nebo nepříznivé klimatické podmínky. A nebo jsou soupeři prostě rychlejší, než jste předpokládali. I tady se nabízí možnost zkusit v závodě pokračovat v pomalejším tempu. Když se mi to občas při nějakém Ironmanu stalo a z různých důvodů jsem dokončoval hluboko v poli poražených, využil jsem vždy tuto mimořádnou událost alespoň k povzbuzování ostatních soupeřů kolem sebe a květnaté poděkování pořadatelům na trati a na občerstvovačkách. Jako mávnutím kouzelného proutku jsem se hned cítil lépe.

Často ale může padnout rozhodnutí závod ukončit a šetřit síly na další. Pokud takto uvažujete, máte z poloviny vyhráno, protože jste se sami rychle přepnuli do pozitivního nastavení směrem do budoucna!

V obou případech si vnitřně uvolněte veškerou frustraci podle libosti a s jakýmikoli závěry počkejte pár hodin či dnů, než úplně vychladnete. Zažil jsem pár triatlonistů, kteří po nevydařeném závodě se sportem končili a chtěli rozprodat veškeré vybavení. A o pár měsíců později zajeli svůj životní závod!

Nebojte se se svým zklamáním svěřit přátelům, rodině, soupeřům. I ostatní mají podobné zkušenosti a rádi se o ně s vámi podělí. A už jen to, že se o nepříjemný zážitek s někým podělíte, vám značně uleví. Ale pozor! Zažil jsem i borce, pro které se opakované sdělování jejich nezdarů stalo nejoblíbenějším tématem jakékoli konverzace. A to nechcete!

ANALÝZA PŘÍČIN – POUČENÍ PRO PŘÍŠTĚ

Nedokončil jsem kvůli zranění?

Měl jsem dostatečně natrénováno? Neřešil jsem předešlé náznaky svalových problémů? Nedoléčil jsem zranění z minulosti?

Do každého důležitého závodu byste měli jít úplně zdraví a bez přetrvávajících svalových zranění. Pokud vás něco trápí, měli byste svou situaci s co největším předstihem zkonzultovat s ortopedem nebo fyzioterapeutem a nechat si poradit vhodná posilovací a kompenzační cvičení. Jen odborník bude schopen posoudit míru rizika startu s ne úplně doléčeným zraněním. A může případně ve výjimečných případech jednorázově pomoci třeba zatejpováním. Rozhodně nehledejte rady na internetu a vyhněte se maskování bolesti prostřednictvím Ibuprofenu a podobných léků. Bolest je informace pro tělo, a pokud ji zamaskujete, může se vaše zranění výrazně zhoršit a sen o dokončeném závodě rychle rozplynout. 

Nedokončil jsem závod kvůli křečím? 

Nepil jsem před závodem nadměrné množství tekutin? Rozvrhl jsem si dobře úsilí?

Člověk není houba, a pokud přijme více tekutin, než aktuálně potřebuje, vyloučí je vzápětí ve formě moči. Poslední noc před závodem se tak může změnit v opakované běhání na malou. Horší ale je, že s nadbytečnou tekutinou tělo opouští i minerály a ty vám pak v závodě mohou chybět. Před závodem tedy pijte jen podle pocitu žízně. Naopak neuškodí si poslední večeři a snídani trochu přisolit. A klidně celý týden před důležitým závodem zařaďte vždy před spaním doplněk s obsahem hořčíku. Křeč je také obecně reakce těla na nadměrnou zátěž (citace). Zařaďte tedy v přípravě pravidelné posilování a protahování. V závodě samotném pak tempo adekvátní vaší trénovanosti. A buďte připraveni i během závodu. Náznaky křeče (většinou konečky prstů) se dají často vyřešit doplněním minerálů (nejčastěji sodík ve formě solných tablet nebo hořčík v tekuté ampuli). Při křeči velké svalové skupiny pak zastavte a zkuste ji uvolnit lehkým protažením a promasírováním. Pak se rozejděte a postupně se zkuste znovu dostat do běžeckého tempa. I olympijský vítěz Blummenfelt čelil velkým křečím v úvodní části běhu v závodě, který pak ještě stihl vyhrát.

Nedokončil jsem vyčerpáním? 

Natrénoval jsem pro danou zátěž dostatečně? Proběhlo adekvátní vyladění (odpočinek) před závodem? Doplňoval jsem dostatek tekutin, minerálů a energie? Nelezla na mě nějaká nemoc?

Pokud už delší dobu trénujete a závodíte, měli byste na sobě mít vypozorované stavy a pocity únavy a následné míry regenerace. Měli byste vědět, že před závodem je potřeba výrazně ubrat zátěž a ušetřený čas vrazit do regenerace (pasivní formou různých masáží a wellness procedur a aktivní třeba formou lehkého vyjetí na kole nebo vyplavání). Se snížením zátěže jde v ruku v ruce doplnění svalového glykogenu a hydratace organizmu. Měli byste se co nejvíce vyhýbat všem druhům stresu a zdravě jíst. Celému tomuto procesu říkám zjednodušeně „dobíjení baterií“ a měl by v závislosti na vaší trénovanosti, délce a důležitosti závodu trvat 3‑10 dnů. 

Nedokončil jsem kvůli horku/vlhku? 

Připravoval jsem se v nejteplejší části dne? Chodil jsem pravidelně do sauny/páry? Přitopil jsem si při tréninku na trenažeru? Snížil jsem úsilí adekvátně vůči teplotě a vlhkosti (rychlost, watty, tempo)? Hlídal jsem si tepovou frekvenci? 

Pokud při závodě panuje výrazně vyšší teplota a vlhkost, než jaké jste vystaveni v běžných tréninkových podmínkách, musíte tomu zkusit jít naproti a tyto podmínky si vytvořit. Vše výše zmíněné pomáhá. Důležité ale je zahájit tuto aklimatizaci pozvolna a přiměřeně. Vždy u toho sledujte aktuální reakci (pocení, tepovou frekvenci, následnou regeneraci) a podle toho jen zvolna přidávejte čas a úsilí. Tělo to musí být schopné vstřebat, aby proběhla úspěšná adaptace. Trénink ve vyšší teplotě je navíc prospěšný pro výkon v jakékoli teplotě (především díky vyššímu objemu krevní plazmy) a tak poběžíte rychleji, i kdyby v den závodu náhodou horko nebylo. Každopádně počítejte s tím, že v horku a vlhku prostě budou pomalejší všichni. Ve chvíli, kdy z nás pot kape na zem, přicházíme o důležitý efekt ochlazování povrchu těla odpařováním. Je tedy nutné snížit tempo tak, abychom udrželi plánované úsilí a moc nepřekračovali ani plánovanou tepovou frekvenci, případně výkon ve wattech. 

 Nedokončil jsem kvůli zimě/dešti? 

Nevyhýbal jsem se tréninku v chladu a dešti? Byl jsem při závodě adekvátně oblečený?

Na chladné podmínky se naštěstí dá připravit o něco snáze než na ty horké. Postupně prodlužujte běhy v nejchladnější části dne (ideálně brzy ráno) a dlouhodobě se věnujte otužování (nejčastěji chladnou vodou, ale také pobytem a běháním venku s menším množstvím oblečení (přidávejte, resp. ubírejte pozvolna). Pokud vás čeká velmi chladný závod v letním období, bývá to už obtížnější. Ale i na to se dá připravit, jak jsem si vyzkoušel při běžeckých trénincích v mrazicím boxu (-27 stupňů) před maratony na Antarktidě a na severním pólu. Tady se v podstatě bavíme hlavně o adaptaci průdušek na vdechování chladného vzduchu. Jinak se chlad a déšť dají řešit také vhodným vrstvením oblečení. Ale pamatujte, na běh se oblékáme tak, aby nám bez pohybu byla zima. Do tepelné rovnováhy se optimálně dostaneme až po 2–3 km běhu. 

Přestala mě „bavit“ ta dřina a dojel jsem na ztrátu motivace pokračovat?

Asi jsem měl velké oči. Příště si zvolím jiný závod – adekvátní své míře připravenosti a odhodlání. 

Motivace k závodění bývají různé. Pokud je to vyhecovaná sázka po pátém pivu, je to slušná vstupenka do problémů. Lepší je, pokud po daném závodě dlouhodobě toužíte vnitřně a sami od sebe. Ať už je ale vaše motivace jakákoli, měla by se nejdříve odrazit na dlouhodobém tréninkovém plánu a jeho plnění. Až poté na kliknutí na tlačítko „registrovat“.

TIP: Čtěte také Regenerace a výkonnost běžce: druhy únavy, formy regenerace, doba zotavení 

Udělaly se mi velké puchýře na prstech nebo chodidlech?

Použil jsem předem vyzkoušené boty a ponožky? Na adekvátní vzdálenosti? Na odpovídajícím povrchu? V podobném tempu? Nemají už odslouženo? 

Do důležitého závodu určitě jděte s novými botami. Dvojnásob to platí u karbonových závodních modelů, které sice často vydrží i několik set kilometrů, nicméně maximálního efektu (zrychlení, šetření destrukce svalů atd.) dosahují zejména v prvních 100–200 kilometrech. Mělo by jít o model, který máte už dříve vyzkoušený. A pokud jsou úplně nové, určitě byste v nich měli uběhnout pár tréninků před závodem. Ve stejných ponožkách a po stejném povrchu, jaký vás bude čekat při závodě. K prevenci puchýřů může pomoci i aplikace dětského pudru nebo dětské vazelíny. Oboje však bezpodmínečně otestujte i v tréninku. Samozřejmostí je pak vhodná velikost obuvi. Zejména u dlouhých závodů počítejte se zvětšením chodidla až o jednu velikost. Takže boty úspěšně vyzkoušené na 10km závodě můžou být vašim chodidlům v závěru maratonu malé.

Mám velké odřeniny v podpaží, rozkroku?

Namazal jsem se? Otestoval jsem závodní oblečení v tréninku?

Opět tady platí pravidlo vyzkoušení. Všichni si chceme šetřit závodní oblečení na den D. Ale je potřeba ho vyzkoušet i na nějakém delším tréninku. Právě proto, aby nás v závodě nepřekvapilo něco, co bude nepříjemně dřít. Řešení tady ale bývá poměrně snadné. Pomůže aplikace vazelíny nebo přípravku typu body glide. 

Narazil jsem do „maratonské zdi“?

Žaludek mi vypověděl službu? Došla mi úplně energie? Měl jsem jasný plán, kolik tekutin a sacharidů každou hodinu přijmu? Kde je vezmu (s sebou + občerstvovací stanice)? Měl jsem záložní plán pro případ, že na občerstvovačce bude něco už chybět? Otestoval jsem si tento plán v podobných klimatických podmínkách, v podobné intenzitě a délce? Dodržel jsem tento plán? 

Tady se podle tempa bavíme o závodech nad 15 až 21 km. Od těchto vzdáleností už je potřeba řešit přísun energie. Téměř každý by měl zvládnout příjem 60 g sacharidů/hod, ale při vhodném zdroji mnozí zvládnou i více než dvojnásobek této porce. Já mám při Ironman závodech bez problémů odzkoušeno těch ­
120g/hod. Na trhu je obrovské množství sportovních nápojů a gelů, které lze při závodě použít. Dnes už existují i nápoje (třeba nový Carbodrinx od Nutrendu), které lze rozmíchat a pít i ve velmi vysokých koncentracích. Využívá se různých zdrojů sacharidů a míchá se až nad 120 g/1 l. Pak lze i ultramaraton absolvovat čistě na jednom nápoji. Každému ale sedí něco jiného, a tak nezbývá než opakovaně testovat a zapisovat. Dokud si nenajdete to svoje. 

Pokud nechcete nebo nemůžete být odkázání jen na „své“ zdroje energie, vyzkoušejte si produkty, které pořadatel v závodě nabízí, předem. Jen tak budete mít jistotu, zda se na ně v závodě můžete spolehnout.

POHLED DOPŘEDU

Ať už vás k odstoupení ze závodu donutilo či donutí cokoli, vždy to zkuste brát především jako neocenitelný zdroj osobní zkušenosti. Jako něco, co můžete použít na cestě k novým cílům a lepším výsledkům. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Držím pěsti! 

FOTO: Martin Vinař