Deset tréninkových rad od našich předních běžců

Kamila Gregorová – poslouchejte svoje tělo

Kamila si prověřila, že zdraví je to nejcennější, co máme a jak je důležité být vnímavý k signálům, které nám tělo dává.

„Paradoxně nejvíce jsem se loni poučila až konci sezóny, kdy jsem se konečně nechala pořádně prověřit u doktora. Na začátku roku jsem totiž poměrně slušně trénovala, ale moje výkonnost na závodech byla daleko za očekáváním a spíše se postupem času zhoršovala. Na podzim se mi už neběhalo vůbec dobře. Únavu jsem připisovala vytížení v práci a rodině. Až po krevním testu jsem zjistila, že za celoročním poklesem byla anémie, která se během roku dost prohloubila. Takže moje rada zní – pokud jste ve velké zátěži a cítíte, že se s vámi něco děje, nebojte se, že budete označení za hypochondry a raději se nechte prohlédnout, ať máte jistotu.“

Jan Zemaník – důležitá je kvalitní strava

Honza minulý rok pořádně makal a objevil, jak může být pro tělo prospěšná RAW strava.

„V roce 2015 jsem trénink zaměřil více na rychlost, zařadil jsem více intervalových tréninků, tempových běhů a piloval jsem spíše technické věci v těžkém terénu. Pozadu jsem nezůstal ani s výživou, spolupracuji s českou firmou Lifefood a díky ní, jsem poznal spoustu skvělých produktů, například Raw protein, kterým doplňuji energii po těžkých trénincích a závodech. To všechno se na výsledcích a celkové pohodě projevilo a v průběhu sezóny se mi mnoho závodů povedlo, což je samozřejmě skvělá motivace do budoucna.“

Tomáš Bystřický – lepší dobrý odpočinek než špatný trénink

Tomáš si potvrdil, že některé zkušenosti jsou nesdělitelné a člověk si je prostě musí vyzkoušet sám na sobě.

„Tréninkové rady lítají všude kolem, ale dokud jsem na to nenarazil sám, tak jsem to až tak vážně nebral. Že je lepší dobrý odpočinek než špatný trénink, si musí asi každý v praxi vyzkoušet sám. Funguje to jako prevence onemocnění, úrazu nebo jen únavy. Ta hrana hranice kam až se může zajít je pro každého jiná a pokud ji překročíte, není to fatální chyba. Berte to jako nezbytnou zkušenost, svůj parametr, který je dobré znát, a příště s ním můžete lépe pracovat.“

Pavla Zahálková – odpočinek je někdy mnohem víc než trénink

Pavla tak nezávisle potvrdila slova Tomáš Bystřického.

Marek Navrátil – význam hypoxického tréninku má v přípravě sportovců neoddiskutovatelný význam

Marek šel letos na přípravu vědecky a s pomocí techniky dokázal na severní Moravě vybudovat vysokohorské prostředí.

„Zcela zásadní význam pro mne mělo zařazení tzv. hypoxického tréninku, tedy přesněji spánek v tzv. kyslíkovém stanu, jak všichni tento způsob přípravy asi znají. Motivací pro tento druh přípravy mi byla účast na MS v Adventure Race v roce 2014, které se konalo v Ekvádoru. Závod tam částečně probíhal ve výškách přes 4500 m.n.m. a bylo nezbytné se dobře aklimatizovat. Zkoumal jsem možnosti, jak se co nejlépe předem připravit, ale jediný způsob – tedy použití hypoxického generátoru, který simuluje vysokohorské prostředí – byl pro mne nedostupný. A aklimatizace v přirozeném prostředí vyžaduje mnoho času – nakonec tehdejší mistři světa pobývali v Ekvádoru asi měsíc před závodem. My jsme měli pouze týden a bylo to velmi znát. Po návratu jsem se tedy rozhodl pořídit si hypoxický generátor sám a používat ho pro zvyšování fyzické kondice nejen své, ale nabídnout tuhle možnost i dalším zájemcům v našem regionu severní Moravy. Výsledek se brzy dostavil a jak já, tak i mí parťáci v závodech poznali, že moje „forma“ se opravdu zlepšila. Tohle prostě funguje a díky zlepšení parametrů krve (zvýšení počtu červených krvinek) má „hypoxie“ neoddiskutovatelný význam v přípravě sportovců, ale i při aklimatizaci a nápravě různých zdravotních potíží.“

Robert Krupička – člověk je tak starý, jak se cítí

Robert si uvědomil, že věk není pro sportovce rozhodujícím parametrem.

„Nemá smysl myslet na to kolik ti je, ale jak se cítíš a čeho bys ještě rád ve sportu dosáhnul.“

Roman Skalský – někdy méně znamená více

Roman si vyzkoušel, že pro tělo je regenerace stejně důležitá jako trénink.

„Poslední roky se řídím radou a hlavně zkušeností, že trénink je jen polovina úspěchu. Regenerace a kondiční příprava jsou další nezbytnou součástí. Někdy méně znamená více. Je lepší odtrénovat celou zimní sezonu s menší kilometráží, ale ve zdraví, než trénovat na 120% a přitom se potýkat se zraněními a do sezony jít s nejistotou.“

Pavla Schorná – neznám bolest

Pavla si vyzkoušela, že bolest je něco, co se dá překonat.

„Manžel a trenér mi vždy říká: „Jdi do závodů s tím, abys byla spokojená se svým výkonem.“ Ale pro loňskou sezonu jsem měla jedno motto pro trénink: Neznám bolest. Loňská sezona byla pro mne složitá v tom, že mě v červenci začaly bolet ostruhy patní kosti a každý trénink byl opravdu přes bolest. Ráno se rozchodit, pak před tréninkem rozběhnout bylo opravdu přes bolest a toto heslo jsem si opakovala nespočetkrát. Proto jsem už vynechala i podzimní závody.“

Jan Mrázek – všechno přeběháš

Honza se rád řídí hláškou Radka Brunnera.

„Žádnou novou věc, kterou bych předtím neznal nebo neměl vyzkoušenou, jsem loni neaplikoval. Jednak se ke mně nedostala žádná, která by mě oslovila, a jednak se rád držím svých osvědčených tréninkových postupů. Líbil se mi ale výrok Radka Brunnera v rozhovoru o běhání: „Všechno přeběháš“. Tím se často řídím také. Asi to není ideální, ale zatím to funguje.“

Tomáš Petreček – nebát se být na sebe přísný

Pro Tomáše je ve sportu důležitá pestrost, a aby se měl na co těšit, ale také zjistil, že nic v životě není zadarmo a za úspěchem stojí dřina.

„Věnuji se hned několika sportům, takže mám to štěstí, že ani trénink není monotónní a stále mě baví. Střídám kolo, běh, kajak, lezení v horách i na stěně, teď v zimě jsem přidal skialpy, chodím plavat… Vždy se tedy mám na co těšit a nemusím, tedy aspoň zatím, hledat motivaci. Jsem rád, že sport je pro mě pořád zábava a nejenom každodenní dril. To bych přál každému. Co se týká psychiky, řídím se dlouhodobě tím, že jen poctivou a cílevědomou prací na sobě, může člověk dosáhnout dobrých výsledků. Možná to zní jako klišé, ale mám vyzkoušeno, že přesně tak to funguje  – zkrátka nic neflákat a nebát se být na sebe přísný.“