Daniel Bolehovský: Být nejmladším vítězem v historii VK už mi nikdo nevezme

Danieli, moc gratuluji k vítězství na Velké kunratické. Jaké máš ze závodu pocity a věřil sis před startem na takový úspěch?

Mám z toho radost. Popravdě jsem nad tím, jak bych mohl dopadnout, příliš nepřemýšlel. Kunratickou beru spíš jako sranda závod po sezóně, kde je šance porazit atlety, které bych jinak neporazil. Že bych mohl vyhrát, mě ale vůbec nenapadlo. O to příjemnější to bylo překvapení v cíli. Myslím, že jsem překvapil nejen sebe, ale i spoustu dalších, protože můj osobák na trojku je o minutu pomalejší než u některých dalších startujících. Je ale pravda, že letos byla konkurence trochu slabší – s takovým časem bych nevyhrál posledních šedesát let. Ale být nejmladším vítězem v historii, to mi už nikdo nevezme. 

Jak se Ti běželo? 

Běželo se překvapivě dobře. Obzvlášť v kopcích jsem se cítil silný, a právě to rozhodlo. Startoval jsem společně s jedním z nejrychlejších běžců, Kubou Glonkem, a říkal jsem si, že když ho udržím v kopcích, bude to dobré. Rovinu pak už nějak dotlačím. Na výběhu na Hrádek jsem se ale chytil a šel před něj. Ve třetím kopci jsem měl stále dobrou formu – i když jsem šel pěšky, vytvořil jsem si náskok, který jsem se rozhodl udržet za každou cenu. Nakonec to vyšlo, i když ten rozdíl nebyl velký. 

Běžel jsi závod už předtím, nebo sis aspoň proběhl celou trať? Tady bude hrát dobrá znalost trati velkou roli. 

Zkušenosti tu určitě nějaký rozdíl udělají, ale pro mě byla hlavní výhodou orientační příprava. Výběh na Hrádek a seběh z něj jsou v terénu, který běžný běžec nezažije. My orienťáci máme na závodech spoustu podobných uklouzaných svahů, někdy i horších. Hodně tu záleží na tom, jak dobře dokážeš vybrat stopu ve výběhu nebo pustit seběh naplno. 

Jsi juniorský reprezentant v orientačním běhu. Jak jsi s letošní sezonou spokojený? Jaký výsledek Ti udělal největší radost, a s čím naopak tolik spokojený nejsi? 

Letošní sezóna byla zatím moje nejúspěšnější. Hodně jsem toho změnil a posunulo mě to kupředu. Naučil jsem se neběhat všechny fáze na doraz, ale spíš tak, abych se nepřetrénoval. To byl velký posun, hlavně v běhu, což je klíčová součást orientačního běhu. Nejvíc mě potěšil výkon na juniorském mistrovství světa, kde jsem na klasice skončil třetí. To mě přesvědčilo, že má smysl pracovat dál. 

Věkem jsi ještě junior, ale na podzimním mistrovství republiky na klasice se Ti podařil skvělý výsledek mezi dospělými a získal jsi stříbro. Čekal jsi to? 

Popravdě docela ano. Původně měl být závod o měsíc dřív a měl fungovat jako nominační na světový pohár. Já jsem si řekl, že dospělým reprezentantům nic nedám zadarmo, a pořádně jsem na to natrénoval. Když se pak závod kvůli povodním odložil, nominace odpadla, svůj cíl jsem neměnil, ale vyladil jsem formu stejně. Nakonec jsem skončil druhý, což mě potěšilo. Jediný, kdo mě porazil, byl Jan Strýček, můj soupeř z juniorských závodů, který se také rozhodl startovat mezi dospělými. Takže alespoň vím, že naše úroveň mezi juniory byla opravdu vysoká. 

Kdy jsi s běháním, a konkrétně s orientačním během, začínal? 

S orientačním během jsem začal už v šesti letech, ale spíš pro zábavu. Chodil jsem také na atletiku, ale tam se nic moc nedělo. Pořádně jsem se do toho opřel až ve dvanácti, kdy jsem přestal s atletikou i florbalem a začal běhat s tátou a s orienťákama. 

Co se Ti na orientačním běhu nejvíc líbí? 

Hodně věcí! Hlavně čas strávený v přírodě a samota – naprostý opak všedních dní. Baví mě i komunita lidí kolem orientačního běhu, kde se všichni znají. A na samotné přípravě mě fascinuje její komplexnost. Běhám na dráze, na asfaltu i v lese a v rámci tréninku si můžu klidně dát i 3hodinový výběh v horách, takže se to nikdy neomrzí. Navíc kromě fyzické kondice musím trénovat i mentálně a mapově, takže stereotyp tady nehrozí. 

Účastníš se pravidelně i nějakých hladkých závodů, jako byla Velká kunratická? Nepomýšlíš na start na MČR v krosu? 

Rád si přípravu zpestřím hladkým závodem, ale většina atletických závodů bývá v hlavní orientační sezóně, takže na ně moc není prostor. Krosová sezóna je ale naštěstí mimo orienťáky, takže ji zařazuju každoročně. Loni jsem na MČR v krosu podal dost slabý výkon, takže letos to chci napravit. 

Čtěte také: Když je orienťák spíš životním stylem

Jak vypadá Tvůj tréninkový týden? Kolik toho naběháš a kde nejvíc? A trénuješ sám, nebo spolupracuješ s trenérem? 

Trénink se hodně mění podle období. Přes zimu se o víkendech věnuju běžkám, a tak v týdnu zařazuju halové tréninky. Na jaře se běžky mění na orientační závody a víkendy jsou plné závodů nebo soustředění. Po takovém víkendu jsem rád, že zvládnu aspoň klusání. 

Zmínil jsi, že v přípravě zařazuješ i tréninky na dráze. Myslíš, že jsou pro orientační běžce důležité? 

Určitě ano. Pro každého běžce, včetně orientačních, jsou nezbytné. Většina tréninků by podle mě měla být po rovině, na asfaltu nebo na dráze. Já mám výhodu, že bydlím blízko Stromovky, kde se dá odtrénovat všechno. Navíc tam mám společné tréninky s Kerteamem, takže nejsem na dráze sám. 

A co Ty a posilování? 

To jsem letos hodně zlepšil a bylo to znát. Posiloval jsem až pět hodin týdně a to hlavně core a přidával odrazy a poskoky k abecedě. Díky tomu jsem se vyhnul zraněním a cítil jsem se výbušnější a s větší energií.

Jak nejraději regeneruješ? 

Tady mám ještě velké rezervy. Kromě večerního protahování a občasného válcování nedělám nic, i když vím, že by to bylo potřeba. 

Co rád děláš ve volném čase? 

Momentálně nejraději čtu. Ten, kdo mě zná, ale musí kroutit hlavou. Nicméně letos mě čeká maturita, a tak se na ni chci poctivě připravit. Zjistil jsem, že čtení není tak špatné, jak se zdá. Když mám volnou chvíli, vytáhnu knížku a něco přečtu. 

Jaké máš plány a cíle pro další sezónu? 

Příští rok mě čeká poslední juniorská sezóna, takže hlavním cílem bude opět juniorské mistrovství světa. Chci se ale posunout i v dalších ohledech – zlepšit práci s mapou, trávit více času ve Skandinávii, zlepšit stravování a systematičnost tréninku. To mi, doufám, pomůže k dalšímu posunu.