V sobotu 30. září 2017 se v Jeseníkách konal druhý díl ze série Czech Ultra Trail Tour, které se zúčastnil i náš redaktor Miroslav Jančík. jehož dojmy ze závodu si můžete přečíst v následujícím článku!
Na závodníky čekaly 3 tratě
Všichni máme rádi výzvy. Jedna taková nastala i pro pořadatele Czech Ultra Trail Tour, kteří museli zhruba měsíc před startem změnit celou trasu a oni to zvládli na výbornou. Na závodníky čekaly v okolí Rejvízu hned tři tratě, z toho ta „královská“ měřila 62 km se stoupáním 2300 m, střední 30 km a stoupání 1200 m a krátká byla 16 km dlouhá se stoupáním 500 m.
Podívejte se na další fotografie k článku…..
I pro tentokrát pořadatelé přichystali pomyslnou třešničku na dortu
Babí léto nalákalo na závod přes 60 závodníků a tak jsme se mohli těšit rodinné atmosféře, která tento závod doprovází. Jako ostatně celý seriál. Ráno před startem byly krásné 4° C, ale sluníčko a vidina teplejšího počasí vyhnalo spoustu závodníků na trať jen v tričku a kraťasech. Na běh ideální podmínky, a proto byl první závodník královské trasy Martin Strachota v cíli už za 6 hodin a 4 minuty. I pro tentokrát si pomyslnou třešničku na dortu organizátoři nechali až na úplný konec. Závodníci na posledních 300 m museli překonat překážkovou dráhu. Což některým ultraběžcům po 62 kilometrech dělalo značné problémy.
| Jedná se o nádherný ultratrailový závod, který vede po krásných tratích v Jeseníkách. Závod je součástí seriálu Czech Ultra Trail Tour. Více informací o CUTT Jeseníky najdete v termínovce. |
Zvláštností pak byl i jediný zástupce mužského pohlaví na krátké, šestnáctikilometrové trase, který se umístil jako třetí v konkurenci jedenácti žen.
Osobní zkušenost běžce Míry Jančíka
O půl páté ráno vstávám a nechce se mi. Chybí mi spánek i morál. Morál na to dneska běžet takovou štreku v takové zimě. S vidinou toho, že akce, na které se mi nechce, bývají nejlepší, vstávám a v pět ráno už sedím v autě směr Rejvíz. Vítá nás sluníčko a kosa jak z nosa. Ještě v sedm ráno sedíme na gauči u registrace a nechce se nám nic. Pak už to bere rychlý spád a já se najednou ocitám za startovním obloukem a vyrážím vstříc novému dobrodružství.
Trasa začíná docela zostra
Trasa začíná docela zostra a já se teprve za běhu dooblékám. Začátek trasy je z kopce a díky tomu, že všechny tři trasy začínají společně, tak člověk neví, kdo s kým hraje a musí běžet spíše podle sebe. Mezi sedmým a osmým kilometrem si dávám svůj první kufr a naštěstí taky poslední. Vsázím na osvědčenou kartu a chytnu se někoho s kým si myslím, že udržím krok. Karta mi v několika stoupání ale utíká a já hledám dalšího potencionálního tahouna.
Díky tomu, že běžíme jiným směrem, než jsem si myslel, tak jsem celou dobu zmatený jak lesní včela. Furt běžím na Zlatý Chlum a ten furt nikde. Na první občerstvovačce se odpoutávám od parťáků a už to beru víceméně jako sólo jízdu. Do uší mi hraje electro swing a jakmile se moje srdce synchronizuje na tu správnou vlnu, běží se mi skvěle. Vůbec nevím, kde jsem, ale nevadí mi to. Značení po trase je dobře udělané, takže absence mapy nebo itineráře vůbec nevadí. Pro jistotu mám trasu i v hodinkách, ale tam se občas mírně liší.
Užívám si, že jsem zrovna na vlně
V Jeseníku je druhá občerstvovačka a na ni předbíhám další dva běžce. Vůbec mě nezajímá pořadí a užívám si to, že jsem zrovna na vlně. Zde taky předbíhám svého soupeře na dalších 30ti kilometrech. Neběžíme spolu, spíše se předbíháme a většinou vede právě on. Konečně vidím na vlastní oči Zlatý Chlum, i když jsem si myslel, že už bude dávno. Samozřejmě mi došlo, že směr trasy je jiný. Dlouhé seběhy a rovinky mi v této části závodu už moc nesedí. Prostě vím, že musím, ale nebaví mě to.
Kilometr a půl před cílem jsem do toho dal všechno
Příjemnou vzpruhou je pak pro mě třetí občerstvovačka a to hlavně z důvodu, že jsem ji nečekal. Prostě jsem z hlavy vytěsnil, že jsou celkem tři. Občas u mě panovala nervozita, když jsem viděl, že značená trasa vede jinudy, než trasa v hodinkách, ale trochu stresu k závodu patří. Vždy to naštěstí dobře dopadlo. Když už jsem začal čuchat cíl, začal jsem se cítit lépe a lépe. Dokonce jsem opět zahlédl mého soupeře a v hlavě jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych ještě ke konci zabojoval o lepší umístění. Nevím jak, ale kopl jsem do vrtule a kilometr a půl před cílem jsem do toho dal všechno.
Chvátám, chvátám, předbíhám a nemám chvíli klid. Už to chci mít za sebou. Hodinky mi hlásí cíl, ale já vidím cíl až o půl kilometru dál na kopci. Už vidím cílový oblouk, ale Marek Navrátil mě žene ještě na překážkový běh. To je už v klidu. Stačí si neublížit a je to doma. Moc krásný běh a 5. místo k tomu mi vykouzlí i slunce v duši.
Výsledky
Dlouhá trasa muži
1. Martin Strachota 06:04:00
2. Karel Axmann 06:07:00
3. Dalibor Buček 06:29:00
Dlouhá trasa ženy
1. Ivana Šlachtová 07:15:00
2. Tereza Pálková 08:35:00
3. Leona Helešicová 09:38:00
Střední trasa muži
1. Martin Bartoš 03:11:00
2. Aleš Sobek 03:12:00
3. Jan Tic 03:16:00
Střední trasa ženy
1. Jana Mikešová 03:11:00
2. Lenka Vejdělková 03:23:00
3. Kateřina Pospíšilová 03:46:00
Krátká trasa muži
1. Přemysl John 01:45:00
Krátká trasa ženy
1. Jitka Kramolišová 01:31:00
2. Martina Trojáková 01:32:00
3. Petra Hromádková 01:46:00
Celkové výsledky
