Co bych si přál vědět před svou první LH24, aneb průvodce LH24 s Radkem Chrobákem 1. – trať a vybavení

Závod 24 hodin na Lysé hoře je v Česku malým unikátem. Ano, každoročně se tu pořádá Mistrovství ČR v běhu na 12, 24 nebo dokonce 48 hodin. Nicméně „elhá dvacetčtyřka“ je trochu něco jiného. Především, běžci brousí Lysou horu v zimě, ve sněhu, v blátě i v dešti. A za druhé, běžci brousí Lysou horu. To znamená převýšení zhruba 750 m na každém, 11,5 km dlouhém, okruhu. Můžeš běžet buď sám, případně, pokud si netroufáš, tak ve dvojčlenné štafetě. Ale podle mě je vyhrabat se ze spacáku, nasoukat se do elasťáků a znova rozběhat ztuhlé svaly větší masakr než absolvovat závod sám. Ve spolupráci s Radkem Chrobákem, loňským vítězem, jsme dali dohromady malého průvodce závodem. Přiblížíme si trať. Rozebereme taktiku a poradíme s vybavením.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Trať – stoupání, stoupání, klesání a zase stoupání

Trasa okruhu Lh24 je všechno, jen ne jednoduchá. Prudké stojky, které nekončí. Pozvolně stoupající široké cesty, dej si pozor, ať se neprobudíš v příkopě. A potom je tady seběh. Nic dlouhého, zhruba 6 km. Během těchto 6 km ale spadneš o téměř 800 výškových metrů. Po pár kolech tě stehna začínají nenávidět. Ale všechno popořadě…

První kolo startuje níže, než leží depo závodu. Na začátku stoupání tě čeká asi 1,5 km široké asfaltové cesty. Tento úsek jdeš v závodě jen jedenkrát, z důvodu rozptýlení závodníků před nástupem do úzkých, technických pasáží. Dostáváš se na parkoviště, místo, kde se napojíš na standardní okruh. V případě štafet konec zóny pro výměnu štafetového kolíku (čti: čipu). Cesta se lehce zužuje a sklon zvedá. Po dalším kilometru a půl trať uhýbá do lesa a začíná ta pravá zábava.

Organizátoři přezdívají tento úsek příhodným názvem Kitzbühel. Na jednom kilometru zde nastoupáš lehce přes 300 výškových metrů. Předbíhání mimo stopu tady stojí spoustu sil, počkej si na jednu ze dvou cest, které trať protínají. Žiješ? Tak pokračujeme. Sklon se lehce mírní, jdeš asi 500 m. Poté se cesta narovnává úplně. Kilometrový traverz, vedoucí malenovickým kotlem. Musíš běžet. Kdo zde jde, ztrácí. Po kilometru opět stoupáš. Zhruba další kilometr než se dostaneš pod severní sjezdovku. Poslední, 500 m dlouhý, hřebík do rakve. Posledních 100 výškových metrů.

Klesání většinou zabere zhruba polovinu výstupového času. Záleží, jak moc velkou kaši ze stehen máš. S největší pravděpodobností bude na trase sníh, minimálně v horních pasážích. To ti práci trochu usnadní. Nemusíš dávat pozor na kameny, kořeny a ostatní nástrahy. Při přechodu z výstupu do seběhu to netlač na sílu, nohy si musí chvíli zvykat na jiný druh pohybu. Postupně si najdi rytmus. Uvolni se. V prudších částech podsaď pánev. Na mírnějších úsecích se snaž co nejvíce odpočívat, případně se občerstvi.

Jaké jsou klíčové pasáže podle Radka Chrobáka?

„Nikdy se nevyždímejte již cestou nahoru. Proč? Protože to pak zase ztratíte cestou dolů. Výstup vám dá zabrat tak či tak, ale je zbytečné tam honit vteřiny, když pak oproti soupeřům ztratíte půl hodiny tím, že vám již nevyšly síly na seběh. Také se nenechte strhnout pro běh do kopce hned po odstartování závodu. Nic vám neuteče a pošetříte síly do pozdějších fází závodu.

K běhu je pak lákavý i cca 2-kilometrový traverz. Ten si však vyklusněte jen v případě, že jste si sebou skutečně jisti a že je povrch v těchto místech pro běh vhodný. Ne vždy to tak v historii závodu bylo.“

Vybavení – lepší více než méně

Vybavení, které při LH24 použiješ je klíčovým aspektem závodu. Ostatně, jako všechny předchozí i následující body tohoto průvodce. Začneme tím, bez čeho se neobejdeš, ani kdyby ses snažili sebevíc – povinnou výbavou. Na „Elháčku“ není povinná výbava nějak extrémně rozsáhlá. Jedná se o:

• Nesmeky/boty s hroty. Pokud chceš jít do závodu naplno, silně doporučuji boty s hroty. Výhoda je jednak ve váze (nesmeky musí být řetízkové, cca 500g na nohách navíc se pronese), ale především nedochází k posouvání, shrnování a padání nesmeků z bot. Nevýhoda bot s hroty je využití omezené jen na zimní měsíce.

• Dvě čelovky. Zde doporučuji mít jednu hlavní – silnou. A druhou záložní – co nejlehčí. Běh ve tmě bere více energie, kvalitní čelovka zmírní nebo oddálí únavu. V seběhu budeš navíc díky silnému světlu o něco rychlejší. Na druhé straně se vyplatí ušetřit co nejvíce váhy, třeba v podobě minimalističtější záložní čelovky, u které je velmi pravděpodobné, že zůstane celou dobu v batohu (použij ale zdravý rozum, čelovka, která ti nedosvítí ani na tkaničky u bot je opravdu k ničemu).
• Mobil. Osobně na závody používám malý, tlačítkový. Je o něco lehčí, skladnější a odolnější než většina smartphonů. Navíc manipulace v zimě, se zmrzlými prsty je taky o něco jednodušší.
• Multifunkční šátek. Takzvaný tunel, který ochrání nos a tváře před omrzlinami. A pokud ne, aspoň omrzliny šátkem zakryješ a horská služba tě nestáhne ze závodu.
• NRC alufólie. Fólie má zlatou a stříbrnou stranu. V případě chladu je stříbrná strana určena na tělo (odráží tělesné teplo zpět). V případě tepla (např. požár) je na tělo určena zlatá strana (stříbrná odráží vnější žár od těla).
• Náhradní vrstva. Mikina nebo bunda, která musí být ve velikosti závodníka. Nezapomeň ji zabalit do nepromokavého obalu. Dobrý je znovu uzavíratelný sáček na zip, ze kterého můžeš vytlačit všechen vzduch, mikina pak zabírá méně místa.
• Pytlík na odpadky

Bez čeho se neobejdeš ty, Radku?

„Musím organizátorům nechat, že každý bod povinné výbavy má své opodstatnění. Silně doporučuji boty s hroty, protože s nimi nebudete tak neohrabaní jako s nesmeky. Kvalitní hrotovky sice něco stojí, ale dají se použít třeba i na více ročníků, pokud budete mít chuť si to někdy zopakovat. J Tunel se hodí jak na ochranu tváře, tak také krku. Obecně je lepší být oblečen raději tepleji než postupně prochládat. Minulé ročníky prokázaly opodstatnění NRC alufólie i náhradní vrstvy v povinné výbavě. Ty nemáte jen pro sebe, ale také pro pomoc jiným závodníkům. Buďte tedy, prosím, natolik ohleduplní, že je s sebou vezmete. Já je budu mít taky. J

Nad rámec povinné výbavy chci vyzdvihnout význam malých běžeckých návleků, tzv. gaiterů. Ty si jako klasické návleky převlečete přes botu a část nohy a ochrání vás před sněhem zalézajícím do bot.

Pokud si nechcete už tak těžký závod ještě osladit, tak si s sebou vezměte hůlky. Ideální jsou skládací, které oceníte především v prudkých stoupáních a v sebězích vám po složení nebudou překážet. Někteří běžci je využívají i při sebězích ke zpomalování či udržování rovnováhy.

A kam to všechno nacpat? Ideálně do co nejmenší běžecké vesty. Já si vystačím s 3l, která pak skvěle obepíná tělo, je pohodlná a neskáče. Právě skákání vesty či batohu na zádech je záležitost, která vám může při běhu značně překážet a ztěžovat ho. Proto volte co možná nejmenší objem, který však pojme vše potřebné, utáhněte, co se utáhnout dá a neberte s sebou zbytečně moc jídla, raději se déle zdržte v depu.

Nešetřete na botách, jídle ani oblečení. Vezměte si sebou vše, co máte doma a jen vzdáleně pomýšlíte na to, že by se vám to mohlo hodit. Na trati to s sebou mít nebudete, takže se to nepronese, a do auta nebo do pokoje se to vleze. Taková vrstva navíc někdy ve 4 ráno, když už za sebou máte 18 hodin závodu, má cenu zlata.“