V 19. století pokračovali neobvyklé závody, kdy „laufeři“ lákali početné publikum nejen délkou a náročností tratí, ale i výběrem soupeřů. Jistý Franz Köperník závodil dokonce i se závodním koněm….
Návrh Michela Bréala na zařazení vytrvalostního běhu z marathónského bojiště do Athén se generálnímu tajemníkovi Mezinárodního olympijského výboru Pierru de Coubertinovi zalíbil. Sám patřil k těm, kteří podporovali staré řecké tradice, a navíc byl doslova okouzlen krátkou sedmiřádkovou básní Angličana Roberta Browninga z roku 1879 oslavující posla řeckého vítězství:
Postupem doby se úloha laufrů dostávala do pozadí. Aby se uživili, pořádali různé běhy na podívanou. Běhání se tak stalo atrakcí pro senzacechtivé diváky, z níž se běžci snažili mít určitý finanční prospěch. K tomu ovšem bylo nezbytně nutné získat povolení pražského magistrátu. To však nebylo na území našeho tehdejšího státu nikterak snadné, protože úřední páni podobným akcím rozhodně nefandili.
Kolébkou vytrvalostních běhů se stala Anglie. V ní se největší pozornost zaměřovala na běžce, kteří působili jako rychlí doručovatelé zpráv.
Startovní pole prvního olympijského maratonu tvořilo 13 domácích běžců a čtyři cizinci. Tři z nich už byli v předcházejících soutěžích úspěšní. Žádný však neměl zkušenosti z běhu na velmi dlouhou vzdálenost. Snad se – tak jako většina diváků – domnívali, že kdo dosahuje kvalitních výkonů na středních tratích, dokáže totéž i v maratonu. Ale jak se později na vlastní kůži přesvědčili, krutě se mýlili.
Překvapením druhého ročníku běžeckého závodu Vokolo príglu v roce 2011 byl start naší nejlepší maratonské běžkyně všech dob Aleny Peterkové /nar. 13.11.1960/, která už dávno ukončila svoji závodní kariéru.
Chcete se sebou něco začít dělat? Rádi byste běhali, ale nevíte, jak začít? Nevíte, jak se vyznat v přehršli informací o běhání, které se na vás valí ze všech stran? Připravili jsme si pro vás pár rad do začátku.
František Nemetz, běžec, trenér i rozhodčí. Velká osobnost českého běhu, která odešla velmi náhle.
Větší či menší zranění se nevyhnou žádnému sportovci, běžce nevyjímaje. Víte jak se proti zranění chránit? Léčit jej? Poradíme vám. Zaměřili jsme se na syndrom tzv. běžeckého kolena
Jistě znáte ten pocit, kdy máte v nohách naběháno nemálo kilometrů a motivace i radost z pohybu vás ženou neustále kupředu. Těšíte se, až svou dřinu zúročíte v závodech, či si „jenom“ splníte výkonnostní cíl. Co si možná nepřipouštíte, je strašák pod názvem zranění, který by vám jistě mohl plán přinejmenším překazit. Jedním z důležitých opatření, kterým můžete různým typům zranění předcházet, je posilování.