CÍL: Ústecký 1/2Maraton v září v čase 2:15 hodin – výsledek

Oba dva jsme byli velmi napjati, co Terky tělo udělá po pražské desítce, kde pokořila svůj osobní rekord (57:41) a běžela velmi dobře. Obavy se naplnily a tělo začalo trochu stávkovat. Bolest v krku, teplota, kašel, příznaky podobné angíně. Jenže nebylo to až tak zlé, takže jsme jen drobně upravili poslední týden přípravy a hurá do Ústí na start.

Po velkých vedrech čekalo na startu ochlazení a pak i déšť

Možná právě změna počasí pomohla k tomu, že výsledek se podařil. Teplota 20°C, zataženo a poté i déšť působil na Terku jako živá voda. Taktika byla jednoduchá. Od startu se držet vodičů na čas 2:10 hodin a vydržet s nimi co nejdéle to půjde. To se nakonec ukázalo jako rozhodující. Pověstná krize nastala až po občerstvovačce na 18 km a necelé poslední tři kilometry již nebyl zas tak velký problém se kousnout a dokončit to, co se asi očekávalo nebo alespoň já to předpokládal. Zhruba ve čtvrt na šest Terka proběhla cílem sice hodně zmožena, přesto s úsměvem, i když trochu křečovitým, ale časem 2:11:42 hodin! Paráda a ještě jednou paráda. Dobojováno.

Tereza Mašková a její šťastné pocity ihned po závodě

„Tak se to podařilo, do cíle jsem doběhla šťastná a s časem 2:11:42. V koridoru na mne pak čekal táta a mimo jiné mi pogratuloval i pan Capalbo. Takže – můj první půlmaraton jsem si neskutečně užila, tak strašně jsem nadšená a spokojená, že to snad ani není možné. Nebýt vodičů na 2:10, tak by to dopadlo asi jinak, ale bylo vidět, že táta stanovil správnou taktiku. Jsem ráda, že jsem si vybrala právě Ústí, poslední ze série závodů RunCzech! Byl to skvělý zážitek … start za Smetanovy skladby Má vlast a poslední metry za potlesku krásně a nadšeně povzbuzujících diváků … ty slzy pak přijdou samy a vůbec se za ně nestydím.“

A pocity trenéra a otce zároveň

„Věřil jsem, že plánovaný čas je Terka schopna uběhnout. I když poslední týden přípravy musel být poněkud změněn díky drobnému nachlazení, tak i přesto jsem nepochyboval o úspěchu, poněvadž tělo mělo dost natrénováno. Běžel jsem jako vodič na 1:40 a při jednom míjení na trati (cca 8 km) jsme si plácli a viděl jsem, že Terka je v pohodě. Prostě jsem věřil. Když se blížil čas jejího doběhu, tak jsem jí šel naproti a vůbec nepochyboval, že nepůjde proti mně. Téměř na minutu přesně jsem odhadl její čas. Možná to vyzní hloupě, ale když jednadvacetiletá holka, po roce běhání, zdolá takto půlmaraton, nelze
než vyjádřit poklonu a ne kvůli tomu, že je to moje dcera, ale že překonala sama sebe, a to se v životě, a v běhu samotném, cení asi nejvíce.“

A co chystáme v následujícím období …

Určitě máme další společný plán na cestě k maratonu. Ano, k vysněnému maratonu. Nebudeme ale spěchat a postupně budeme vylepšovat čas na půlmaraton. Zkusíme se velmi kvalitně připravit na jaro příštího roku a pražský půlmaraton a tam posunout čas na hodnotu okolo 2:05 hodin a třeba se co nejblíže přiblížit i hranici dvou hodin, což je taková magická meta mnoha amatérských běžců, kteří půlmaratonskou trať běhají. Držte nám palce.

Tréninkový plán je sestaven na základě mých dlouholetých zkušeností a poznatků s trénováním a s využitím nejnovějších poznatků ze současnosti.

Za sebe i Terku chci poděkovat všem, kteří naši přípravu sledovali a třeba se i inspirovali a hlavně, drželi palce při samotném závodě, aby se vše podařilo. Moc oba děkujeme.