Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetBehu.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více odbornějších článků o tréninku, regeneraci nebo výživě nebo aktualizovat termínovku 1000 závodů. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy na závody a běžecké a sportovní vybavení, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní běhy a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetBehu.cz
České výpravě se na Transvulcanii opět zadařilo! + rozhovor se Zuzkou Krchovou, 3. ženou vertikálního kilometru
14. 5. 2018
Jitka Richterová
10. – 12.5.2018 se již tradičně na ostrově La Palma konal jeden z oblíbených závodů skyrunningu ze série Skyrunning World Series (SWS), Transvulcania. Česká výprava opět bodovala – Ondřej Fejfar 5. na vertikálním kilometru a 7. v půlmaratonu. Zuzka Krchová 3. na vertikálním kilometru a 6. na půlmaratonu. V ultra Zuzka Bartasová 10., Honza Mrázek 20., Honza Bartas 69. Zuzko, prvně moc gratulujeme k opětovnému třetímu místu na VK a 6. místu na půlmaratonu, je to skvělý výkon! Splnily se ti očekávání nebo jsi mířila ještě výš? Jaké jsou dojmy ve srovnání s loňským ročníkem? Určitě jsem spokojená. Ve skrytu duše jsem si přála obhájit 3. místo na vertikálu a na půlmaratonu se zkusit posunout na 3. místo (loni jsem byla 4. a to až po závěrečných stoupáních, tak mě to trochu mrzelo). Když jsem viděla, jaká je tu letos konkurence, tak jsem si na vertikál popravdě vůbec nevěřila a tak se nějak vnitřně smířila, že to nedopadne. O to více jsem byla v cíli šťastná, když si mě tam někdo fotil a já nechápala proč a dotyčný mi po té řekl, že protože jsem třetíJ. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to o fous, 4. za mnou byla asi o 5s. Na této trati mám problém, že se tak nějak nemůžu vymačknout do maxima, je to tu zvláštní, ale asi mi to sedne. Po vertikálu jsem si na půlmaratón dost věřila. Po pár kilometrech mi Laura s Christel utekly a já si běžela svoje, občas se míjela s Eli Rodriguez (ta běžela nakonec naprosto fantasticky a v cíli dokonce přesprintovala Christel), ale cítila jsem se opravdu dobře a třetí místo se mi nezdálo vůbec nereálné. Letos jsem si po první občerstvovačce vzala hůlky (velké díky svému příteli za pomoc a podporu při závodě) a ty mi opravdu pomohly, jinak se tu boříte do písku a každý krok je utrpení, vůbec nechápu, jak jsem to mohla minule dokončit bez nichJ. Nevím, co se zase stalo, ale v průběhu závěrečných stoupání mě zase postupně 3 holky dotáhly a předběhlyJ. Asi bych měla zkusit jinou taktiku a běžet na začátku prostě pomaleji, nevím. Oproti minulému roku se rozhodně cítím lépe, obě tratě jsem běžela o dost rychleji, takže jsem nadmíru spokojena. V rozhovoru na začátku roku si uvedla, že se na Transvulcanii určitě chceš vrátit, mimo jiné i proto, že loni jsi neměla tolik natrénované seběhy a běžela jsi bez hůlek. Běželo se letos s hůlkami líp? J Jak jsem psala, s hůlkami je to pro mě úplně jiná ligaJ. Seběh jsem si letos užila. Letos se sešla v ženské kategorii velká konkurence, na VK před tebou skončily jen Christel Dewalle a Laura Orgué, obě taktéž vynikající běžkyně a časy se oproti loňsku ještě zrychlily. Jak se ti běželo? Přišla ti konkurence tvrdší než loni? Konkurence byla určitě větší, ale běželo se mi opravdu dobře, jen jsem vůbec nevěděla, jak to rozběhnout, radši jsem začala opatrně, ale měla jsem trochu strach, aby to nebylo zase moc pomalé. Honza Bartas mě ale asi v půlce trati hezky podpořil, když jsem mu sdělila své obavy, že vůbec nevím, jak to běžím. Zavolal na mě, že Laura tu běžela pomalej, že jsem na tom lépe, to mě vzpružiloJ. Nechci šířit nějaké fámy, ale mám dojem, že zrovna Christel měla nedávno oplétačky s dopingem. Moc nevím, jak k tomu přistupovat. Pokud dopovala vědomně, tak její výkony neuznávám a jako konkurenci ji neberu. Na ostrově La Palma je přeci jenom hodně odlišné klima, jak zvládáš aklimatizaci? Potřebuješ zvláštní přípravu nebo to tělo zvládá dobře? No já tyhle věci moc neřeším. Co mě zde ale zaskočilo, že je tu letos docela chladno. Větší problém než klima a počasí byl spíše časový posun. Těsně před Transvulkanií jsem se totiž vrátila z MS v Towerrunningu, které bylo na Tajwanu (8 hodin posun). Doma jsem si jen přebalila věci (přidala hůlkyJ) přiletěla na La Palmu a druhý den běžela. Pojala jsem to ve stylu-na jet lag není časJ Tělo si ale řekne své, pořád jsem byla v pohodě, až po vertikálu jsem se cítila podivně unavená, trochu mě bolelo v krku (moc jsem tomu radši nevěnovala pozornost), po půlmaratonu to bylo ale horší, no nějaká virosa, tak to budu muset vyležet, trochu se zastavit, už bylo asi na časeJ. Na závěr se nejde nezeptat – chystáš se příští rok znovu? Tak ráda bych, je to tu krásné, pokud ano, tak bych běžela asi spíš maraton, nechat se zase předběhnout v písečných dunách už mě moc neláká, zkusila bych štěstí na jiné tratiJ.
Češi opět v početném zastoupení se skvělými výsledky
Uplynulý víkend byl velmi nabitý nejen pro českou reprezentaci. Krom Mistrovství světa v trailu ve Španělsku, kam vyrazila početná česká delegace, se letos lehce zastíněně konal i ikonický závod na ostrově La Palma, Transvulcania Ultramaraton. I přes krytí závodu s MS ve Španělsku se na Transvulcanii sjelo mnoho skvělých běžců z Čech.
Již tradičně skvělé výsledky na vertikálním kilometru
Mezi muži na vertikálním kilometru zazářil Švýcar Pascal Egli, který dokončil v čase 47:55. Na rozhovor s ním se můžete těšit už brzy v novém čísle Světa běhu, které vyjde první týden v červnu. V ženách sváděly boj Laura Orgué s Christel Dewalle a Zuzkou Krchovou.
Ondra Fejfar doběhl na krásném 5. místě. Konkurence byla i letos velmi tvrdá, časy se opět posunuly o velký kus dopředu. Jak Zuzce, tak Ondrovi by letošní čas vystačil na lepší umístění v loňských závodech. Konkrétně Ondrovi by ještě loni stačil čtvrteční čas na třetí místo. Letos čas 49:45 stačil v tvrdé konkurenci na 5. místo, o jedno horší než Ondra vybojoval loni.
Zuzka Krchová obhájila loňský bronz. Na běhavější trati vertikálního kilometru než je obvyklé jí předběhly pouze Francouzka Christel Dewalle (1. místo) a Španělka Laura Orgué (2. místo).
Velké zlepšení Ondry na půlmaratonu, Zuzka Krchová v krásném čase šestá!
Zuzka i Ondra běželi po čtvrtečním vertikálním kilometru v sobou půlmaratonskou vzdálenost, kde v mužích zvítězil Stian Angemund-Vik. Ondra se dlouhou dobu držel s vedoucí skupinkou a běžel po boku světové elity. Oproti loňskému času si zlepšil čas o neuvěřitelných 20 minut a posunul se z 21. příčky na 7.
Mezi ženami se sváděl souboj mezi favoritkami Laurou Orgué, která zvítězila, druhou Španělkou Eli Gordon Rodriguez a třetí Christel Dewall. Zuzka si udržela svůj vynikající výkon z loňska a finishovala tentokrát ve velké konkurenci na 6. místě.
Nejdelší distanci již potřetí v řadě dominovala Ida Nilsson, v mužích bral zlato Pere Aurell Bove. Zuzka Bartasová 10. a Jan Mrázek 20.
Ultramaratonská distance měřila 75 kilometrů a jako obvykle vedla až na nejvyšší bod ostrova. Senzací ultra distance byla bývalá skialpinistka, Švédka Ida Nilsson, která už potřetí suverénně opanovala ženský závod. Vedení se ujala prakticky ihned po startu a nedovolila soupeřkám sesadit jí z čela a doběhla si tak pro pomyslný hat trick. Zvítězila i přesto, že běžela o pozání pomaleji než v předchozích ročnících. Za svým nejlepším výkonem a traťovým rekordem zaostala takřka o 40 minut. V rozhovoru po závodu navíc uvedla, že je především ráda, že se jí běželo dobře a dokončila, protože ještě týden předtím jí trápila bolest chodidel a nebyla si jistá, jestli bude moct běžet. V mužích si doběhl pro své první vítězství na Transvulcanii Španěl Pere Aurell Bove.
Honza Mrázek zabojoval a doběhl na krásném 20. místě. Zuzce Bartasové se také dařilo a udržela solidní tempo po celý závod a nakonec v cíli uzavírala top 10. Honza Bartas, který není na Transvulcanii žádným nováčkem letos doběhl na 69. místě, trochu si tak pohoršil oproti 28. pozici z roku 2016.
Rozhovor se Zuzkou Krchovou: „S výkony jsem spokojená, příští rok možná zkusím maratonskou vzdálenost.“
Zuzko, prvně moc gratulujeme k opětovnému třetímu místu na VK a 6. místu na půlmaratonu, je to skvělý výkon! Splnily se ti očekávání nebo jsi mířila ještě výš? Jaké jsou dojmy ve srovnání s loňským ročníkem?
Určitě jsem spokojená. Ve skrytu duše jsem si přála obhájit 3. místo na vertikálu a na půlmaratonu se zkusit posunout na 3. místo (loni jsem byla 4. a to až po závěrečných stoupáních, tak mě to trochu mrzelo).
Když jsem viděla, jaká je tu letos konkurence, tak jsem si na vertikál popravdě vůbec nevěřila a tak jsem se nějak vnitřně smířila, že to nedopadne. O to více jsem byla v cíli šťastná, když si mě tam někdo fotil a já nechápala proč a dotyčný mi po té řekl, že protože jsem třetí. 🙂 Nemohla jsem tomu uvěřit, ale bylo to o fous, 4. za mnou byla asi o 5 sekund. Na této trati mám problém, že se tak nějak nemůžu vymáčknout do maxima, je to tu zvláštní, ale asi mi to sedne.
Po vertikálu jsem si na půlmaratón dost věřila. Po pár kilometrech mi Laura s Christel utekly a já si běžela svoje, občas jsem se míjela s Eli Rodriguez (ta běžela nakonec naprosto fantasticky a v cíli dokonce přesprintovala Christel), ale cítila jsem se opravdu dobře a třetí místo se mi nezdálo vůbec nereálné. Letos jsem si po první občerstvovačce vzala hůlky (velké díky svému příteli za pomoc a podporu při závodě) a ty mi opravdu pomohly, jinak se tu boříte do písku a každý krok je utrpení, vůbec nechápu, jak jsem to mohla minule dokončit bez nich. 🙂
Nevím, co se zase stalo, ale v průběhu závěrečných stoupání mě zase postupně 3 holky dotáhly a předběhly. 🙂 Asi bych měla zkusit jinou taktiku a běžet na začátku prostě pomaleji, nevím.
Oproti minulému roku se rozhodně cítím lépe, obě tratě jsem běžela o dost rychleji, takže jsem nadmíru spokojena.
V rozhovoru na začátku roku jsi uvedla, že se na Transvulcanii určitě chceš vrátit, mimo jiné i proto, že loni jsi neměla tolik natrénované seběhy a běžela jsi bez hůlek. Běželo se letos s hůlkami líp? 🙂
Jak jsem psala, s hůlkami je to pro mě úplně jiná liga. 🙂 Seběh jsem si letos užila.
Letos se sešla v ženské kategorii velká konkurence, na VK před tebou doběhly jen Christel Dewalle a Laura Orgué, obě taktéž vynikající běžkyně a časy se oproti loňsku ještě zrychlily. Jak se ti běželo? Přišla ti konkurence tvrdší než loni?
Konkurence byla určitě větší, ale běželo se mi opravdu dobře, jen jsem vůbec nevěděla, jak to rozběhnout, radši jsem začala opatrně, ale měla jsem trochu strach, aby to nebylo zase moc pomalé. Honza Bartas mě ale asi v půlce trati hezky podpořil, když jsem mu sdělila své obavy, že vůbec nevím, jak to běžím. Zavolal na mě, že Laura tu běžela pomalej, že jsem na tom lépe, to mě vzpružilo. 🙂
Nechci šířit nějaké fámy, ale mám dojem, že zrovna Christel měla nedávno oplétačky s dopingem. Moc nevím, jak k tomu přistupovat. Pokud dopovala vědomě, tak její výkony neuznávám a jako konkurenci ji neberu.
Na ostrově La Palma je přeci jenom hodně odlišné klima, jak zvládáš aklimatizaci? Potřebuješ zvláštní přípravu nebo to tělo zvládá dobře?
No já tyhle věci moc neřeším. Co mě zde ale zaskočilo, že je tu letos docela chladno. Větší problém než klima a počasí byl spíše časový posun. Těsně před Transvulkanií jsem se totiž vrátila z MS v Towerrunningu, které bylo na Tajwanu (8 hodin posun). Doma jsem si jen přebalila věci (přidala hůlky:) ) přiletěla na La Palmu a druhý den běžela. Pojala jsem to ve stylu-na jet lag není čas. 🙂
Tělo si ale řekne své, pořád jsem byla v pohodě, až po vertikálu jsem se cítila podivně unavená, trochu mě bolelo v krku. Moc jsem tomu radši nevěnovala pozornos. Po půlmaratonu to bylo ale horší, no nějaká viróza, tak to budu muset vyležet, trochu se zastavit, už bylo asi na čase. 🙂
Na závěr se nejde nezeptat – chystáš se příští rok znovu?
Tak ráda bych, je to tu krásné, pokud ano, tak bych běžela asi spíš maraton, nechat se zase předběhnout v písečných dunách už mě moc neláká, zkusila bych štěstí na jiné trati. 🙂
Ještě jednou gratulujeme, díky za rozhovor a držíme palce i na další závody! 🙂
