Kterej čert mě k tomuhle přemluvil to teda nevím. No uznejte, znáte nebo pamatujete nějakého čerta, který by měl rád zimu??? Já tedy co pamatuji, tak čerti jsou v pekle a tam je sakra teplíčko nebo už čerti přecházejí na nějaké alternativní topivo??? Jasně čerti chodí s Mikulášem a to je už zima ale mám teorii, že spíše jsou naštvaní, že musí z tepla do zimy než aby je zajímaly nějaké zlobivé děti.
No nic, Čertovský wintertrail 33,3km celá trať co by párkrát čertisko šutrem hodilo v okolí Hamru na jezeře. Vcelku pro mě oblíbená destinace ale v létě. Dal jsem se nachytat na hezkou trať, sice náročný ale prý pohodový závod. Ale hlavně na ponožky, ty jsou bezva, už je mám vyzkoušené.
Už cca 14 dní před startem při výběhu z Nedamova na Lobeč jsem tušil, že byla chyba se hlásit na zimního čerta. Já jsem prostě letní člověk a touhle dobou už nemám závodit ale spokojeně odpočívat. Jenže….to jsem celý já abych si to nezkusil.
Počasí…čert aby ho vzal, sníh, bláto, voda a já nevím co ještě, no nic s tím se dá poprat. Trať…tak tu navrhl ne obyčejný čert ale ten nejvyšší pekelník Lucifer. Na tomhle závodě je dobrým zvykem, že na startovním čísle je graficky znázorněné převýšení, myslím, že z tohoto zimního čerta by kardiolog z té křivky usoudil, že se mám hlásit na IKEMu nebo by mě tam rovnou odvezl. Prostě nahoru dolu nahoru ještě výš a zase dolů a pro změnu nahoru, máš málo? Tak padej dolů abys mohl zase z vesela nahoru, nestačilo? Přidáme potok a mazej na jehlu, třeba po čtyřech, jo a dolů třeba po zadku a neboj ještě si to dáš nahoru a ve finále schody.
Tož to byl kratší popis tratě teda přidejte to blátíčko po kotníky, prodírání se skrz houštiny kde by se i princ vykašlal na Růženku a budete mít mírnou představu kudy se běželo.
A jak jsem to viděl in natura? Byla zima a mně se nechtělo, takže to je jasné. Do poslední chvíle jsem seděl v tzv. vyhřívaném stanu, bylo tam opravdu tepleji než venku. Těsně před startem jsem tedy vylezl a připojil se k asi třistahlavému davu čertů, čertic a nás normálních bláznů. Někteří moudřejší běželi poloviční trať, já zas tak moudrej nebyl.
Začal jsem tedy pěkně od zadu jak to tady dělám už pár ročníků (tedy letních), začátek byl mírný přesně podle …Když ptáčka lapají…. a tak jsem zapl turbo a začal předbíhat vše přede mnou, ˇo já hlupák. Za chvíli jsem vběhli do terénu a já dostal první varování, nedbal jsem ho a místo abych pokorně pokračoval s davem po uzoučké cestičce, obíhla jsem běžkyně a běžce a měl chuť dělat dlouhý nos (to neberte vážně, na to nebyl čas). Postupně předběhnu i své tři kámošky ta další je už někde v dáli a já vím, že ji uvidím až v cíli. Přichází první ostré stoupání a jeden si tu připadá jak ve frontě na banány za sociku, hned za vrcholem se to ale zase rozběhne. Přesto se držím s nějakou skupinkou. Nevím jestli tady nebo za nějakým dalším vrškem ale přichází nej zážitek z celého závodu. Běží se kousek po silnici, před mou grupou je menší mezera, najednou se ozve praskání a dupot. Trochu zíráme co se děje, že by přeci jen čerti??? Jo, čerti…krásnej paroháč nám přeskočil plavně cestu a jen to zadunělo když prorážel houští. Byl to mžik ale fakt nádhera.
Nás ale nic nemůže zastavit a znovu se vrháme do terénu. Přestávám vnímat jestli jdu nahoru nebo se kloužu dolů, boty drží a tak přeci jen riskuji malinko víc než ostatní tím se úspěšně držím skupiny, po kratších rovinatých blátivých úsecích to neběží skoro nikomu, máme to všichni stejně.
Na asi 3 kontrole mě dobíhá kámoška a zdraví Nazdááár, jenže mě dochází, že mi dochází. Za následující občerstvovačkou mě vyfotí, tvářím se, že jako pohoda ale ta je už pr…čertu.
Je to přibližně v půlce závodu, hlava přestává fungovat, no kdyby tušila co ji čeká asi by to zabalila. Tady totiž začínají teprve kopce a tak si nějak vyšlápnu na další a zase ho seběhnu, kámošku ještě zahlédnu v jednom stoupání, to si říkám, že to je dobrý, že ji jako ještě snad doběhnu…jo vidím pak až v cíli jak se láduje guláškem. Při dalším stoupání se ohlednu a trochu se leknu, běží za mnou čertisko, no potkat ho někde za tmy asi bych si ucikol. tak povídám, že mě vylekal a on prohodí….Do pekla patřej jenom ženský…no je možné, že jsem se přeslechl, přeci jen únava… Doškrábeme se na vršek, tuším Krásná vyhlídka či co to bylo, jako jo vyhlídka nádherná ale kudy od tud, Naštěstí čertisko ví, rovnou mezi skaliska dolů, usměju se, naposled, udělám krok a aj tříslo a éé koleno hmm takhle to asi nepůjde. Naštěstí vím, že lecos se dá přeběhat, už tedy neriskuji při seběhu a jsem opatrnější než ostatní. Koleno se srovnalo, tříslo po varování dalo pokoj a je tu pasáž malinko běžecká, jenže už to moc nejde, naštěstí to nejde ani těm okolo. Stejně mě ovšem začínají pomalu dobíhat a předbíhat ti ze začátku a mám pocit, že dělají ten dlouhý nos na mě, patří mi to.
Spadlo se na téměř dno, na místo které znám. Běží se podle potoka k vodopádíčku, pro mě nejvíc romantické místo široko daleko, sem se těšil a i v zimě to má své obrovské kouzlo, tady čerti nemají nárok. Ach jo, mají. Lávka na druhý břeh potoka, nejdřív jsme ji s kolegou přeběhli ale ti za náma nás vrátili. Lávka…rozuměj dva kmeny přes vodu, jeden uzký a druhý strouchnivělej a právě na ten hrdinně vlezu, odrazím se a když už jsem na druhé starně ozve se rachot a strouchnivělina jedním koncem končí v potoce eeech. Jako sorrryy, za to můžou čertiska. Ještě dvěma za sebou pomůžu překonat užší kládu, tím, že jim podám jako oporu své hůlky, ti další si už musí poradit sami.
Trest přišel po chvilce, křeče do lýtek po chvíli do stehna, vše se daří vyklepat ale o běhu se už dá jen uvažovat. A je tu předposlední kopec, nevím jak se jmenuje a teď to ani nechci vědět. Stopání je čím dál víc prudký a já každou chvíli odpočívám, míjejí mě další lidi a už nedělají dlouhý nos (netuší kdo jim zničil půlku lávky) ale s účastí mě podporují. Když už si jeden myslel, že je nahoře, tak mu tam ti pekelníci ještě nějakou tu skálu přidali. Ovšem nahoře, opravdu nahoře je vysmátý fotograf, dokážete si představit v tomhle počasí a terénu, jak si vylezete na tuhle jehlu a fotíte tam ty magory??? Velká poklona, fakt nadšenec a má můj velký obdiv.
Malinko se zmátořím a po uzočké cestičce nabírám rychlost, soustředím se na nohy kam šlapou a najednou….prásk, dostal jsem po palici, sedím na zadku a počítám čertíky co lítaj kolem mé hlavy. Ti co byli okolo hned se ptají jestli jsem ok, mávnu rukou a říkám , že jo, sháním se po kulichu, najdu ho pod sebou, zvedám se a zírám na kmen padlého stromu…no neviděl jsem a nebyl jsem dostatečně pokorný, nedá se svítit, jsem praštěnej.
Tady z té jehly je parádní sešup, chvilku se všichni asi tak trochu bojíme neb skála, uklouzaná cestička sráz kde kdyby se někdo skulil, tak ho tam hledají ještě za týden. Naštěstí si všichni dávají majzla a nic se nestane, následuje už jen prudký uklouzaný sešup mezi stromy, tady jeden ukouzne a jede tak 5-6 m po zadku, vypadá spokojeně a mám ho chuť napodobit, nakonec moudře zůstanu na nohách.
Přichází pasáž kde běžet je zázrak, klestí, proutí, větve kam se podíváš, no s těma bolavejma tříslama…nic moc.
Naštěstí se blíží poslední kopec. Taky máte radost, že už bude brzy konec? Já teda radost měl, kopec znám z letního čerta. Děvín, docela jsem si ho překvapivě užíval ale jen pod schody, ty tam jsou na závěr a snad za trest. Ty schody mě zlomily a to pořádně. Ploužím se přes zříceninu k poslední kontrole, mátožně si procvaknu startovní číslo, potácím se pod zříceninou hradu a připadám si stejně zřícený. Z kopce se přesto pokusím o běh, malinko se zarazím, v létě se běží už jen dolů, tady nás zase po čertovsku ženou malinko nahoru, trochu si zanadávám ale než se opravdu rozohním, tak se trať přeci jen zlomí a běží se k jezeru. Už jen podél něj, pak přes hráz a mezi domky hurá do cíle.
UF…FUJ….Tohle už nikdy, nikdy a nikdy. V létě klidně, to se už těším ale touhle dobou já prostě nezávodím!!! Teď už to vím.
ALE…velký dík pořadatelům, ta trať je příšerná, ovšem v té příšernosti je nádherná, během běhu jsem si kolikrát říkal, že bych si ji chtěl projít, píšu PROJÍt, turisticky. Zázemí na tomhle podniku je fantastické, jídla vrchovatě, třeba ten srnčí gulášek…áách to byla čertovská záležitost, všude od všech úsměv, no prostě paráda, moc velký dík.
Velká poklona všem kdo se téhle čertoviny zůčastní, fakt borci, já v cíli tvrdil, že raději B7 než tohle a nebyl jsem sám.
Děkuji i kámoškám Andrea Sekerovâ, to je ta co jsem na trati neviděl neb má čertovský pohon, ve stanu u gulášku jsem ji chtěl uškrtit, že mě na tohle přemluvila, naštěstí připomněla ty ponožky a tak jsem ji ušetřil, Svobodová Jaroslava, to tvoje Nazdááár mě malinko poslalo do kolen ale já si to zasloužil, Kateřina Hýblova, tebe ty frajerko obdivuji, tu tvoji vůli by měl někdo rozdávat a Lucie Lucias Frühauf za její naprosto stejný názor jáký jsem měl já na tenhle závod.
Pro úplnost čas strašný 4:40:13, umístění za stovkou ale tak zase jsem to přežil….
Mějte se fajně a nebojte, já už dám pokoj…já už budu jen tak lehce popobíhat, zasněženou krajinou a vzpomínat na ty letošní kilometry.
