„Pyreneje nás nadchly a Brama Stage Run nám ukázal, co znamená zase si o kousek posunout své hranice.“
Jako členky seniorské běžecké kategorie s omezeným časem a občasným nedostatkem energie už „nevymetáme“ každý závod, ale pečlivě si vybíráme běžecké výzvy. Hledáme ty, které nám umožní objevit novou krajinu, poznat nové lidi a zažít výjimečné sportovní i emocionální zážitky. A tak jsme se ocitly na startu Brama Stage Run v Pyrenejích.
Brama Stage Run, jehož první ročník uspořádali horští nadšenci Jordi a Thomas, tvůrci úspěšného Costa Brava Stage Run a extrémního 7denního Pyreneje Stage Run, se ukázal být nejen běžeckým závodem, ale i velkým dobrodružstvím samotným.
Balení, logistika, útěk od dětí, manželů, práce, ale i cesta z Prahy do Barcelony a odtud vlakem do Ribes des Freser ve společnosti běžeckých parťaček a s typickými španělskými výlukami, to už bylo samo o sobě výzvou.
Pyreneje nás přivítaly nejen svou impozantní krajinou, ale i vřelým přijetím španělské běžecké komunity.
BEZPEČNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ
Organizace Brama Stage Run byla bezchybná a bylo znát, že Jordi a Thomas do celého závodu dávají srdce i duši. Každý detail byl promyšlený, běžecké balíčky, značení trasy a občerstvovačky, masáže po každé etapě, sledování v reálném čase pomocí GPS, přeprava na start druhé etapy ve Vall de Núria, informace prostřednictvím Telegram messengeru, emailu, večerních briefingů, lékařská služba, a dokonce i pojištění proti úrazu. Nezní to moc divoce ani punkově, ale jedná se o závod, kde je bezpečnost na prvním místě a můžete se soustředit pouze na běh. A to bylo i naším cílem. I další hodnoty, respekt, přátelství a dobrodružství, na kterých organizátoři závod staví a které mají v horách několikanásobný význam, byly splněny do posledního detailu.
3 DNY, 3 ZÁVODY
Snídaně od 6 hodin ráno byla vždy první výzvou dne. Žaludek ještě není probuzený, a hlavně druhé a třetí ráno do sebe i přes pocit hladu nešlo nic moc nasoukat.
Katka si zvolila 60km trasu, Dana bohužel nakonec kvůli své zraněné patě startovat nemohla, já s Janou jsme si vybraly nejdelší trasu 100 km ve 3 etapách.
Stage 1 | BRAMA100K, „Serra de Montgrony“, Ribes – Costa Pubilla – Ribes, 33 km 2 100 m převýšení
První den mi, na rozdíl od Jany, vůbec nesedl. I když 33 kilometrů se zdálo málo, v náročném terénu Pyrenejí jsem celou trasu protrpěla. Jana si naopak trasu užívala a závod prosvištěla s lehkostí.
Stage 2 | BRAMA100K, „Capçaleres del Ter-Freser NP“, Núria – Noucreus – Coll de la Marrana – Ribes, 35 km 1 800 m převýšení
Druhý den byl nazvaný jako královská etapa, běžela se v nádherném přírodním parku Capçaleres del Ter-Freser. Na start jsme hromadně odjížděli vlakem do vesničky Núria a etapa končila opět v Ribes de Freser. V tomto úseku jsme si s Janou pocity vyměnily. Trasa skalnatými masívy mi sedla. Hlava přesvědčila tělo, že může makat a užívat si kouzlo Pyrenejí.
Stage 3 | BRAMA100K, „Serra Cavallera“, Ribes – Puig Cerverís – Taga – Ribes, 32 km 2 200 m převýšení
Velké finále Brama Stage Run se odehrálo v neděli a nabídlo nám trasu skrz Serra Cavallera. Sotva jsme došly na start, jak nás bolely snad i vlasy, a nemohly jsme absolutně pochopit, jak se většina běžců s takovou lehkostí rozcvičuje. Byla jsem přesvědčená, že všichni začnou etapu v klidu a přes únavu se nevyškrábou na první kopec, ale víc jsem se zmýlit nemohla. Tempo poslední etapy bylo snad nejsvižnější ze všech. Stoupalo se několik hodin a kolem mě se vždy prohnal kamzík, vlastně běžec, dost často ještě mnohem starší než já. Tyto kamzíky jsem pak musela těžce udolávat ve vzácných rovinatých úsecích a náročných sebězích.
SVIŽNÁ CHŮZE NESTAČÍ
Musím podotknout, že limity byly nastaveny tak, že svižná chůze nestačila. Kde to šlo, bylo nutné popoběhnout, a nikde se hlavně moc dlouho nezastavovat. Žádná party na občerstvovačkách ani žádná složitější výměna běžeckých outfitů by časově neprošla.
Společné večeře nám poskytovaly příležitost poznat další účastníky a sdílet běžecké příběhy. Večery byly věnovány promítání fotek a videí z dané etapy a podrobnému brífinku k dalšímu dni. Nejlepší běžec každé etapy byl vždy oceněn, což pro nás byla příležitost prohlédnout si závodníky, které jsme na trase neměly šanci potkat.
Závod probíhá v rodinné atmosféře a s omezeným počtem účastníků a na trase v tomto ročním období potkáváte více zvířat než lidí. Naprostý protiklad překrásného, ale přeplněného závodu LUT v Dolomitech.
Speciální poděkování patří Daně, která sice nemohla běžet, ale svým supportem a pozitivní energií nám dodávala sílu, motivaci a morálku. Za to, že se s námi na závod vypravila, i když už věděla, že startovné bude muset nechat propadnout, má náš nesmírný obdiv.
Pro všechny, kteří hledají běžeckou výzvu spojenou s krásou Pyrenejí, přikládáme stránky závodu: bifree.run. Užijte si to!
Místa na startovce pro příští rok ještě nějaká jsou, ale rychle mizí. Pokud vás závod zaujal, neotálejte dlouho s přihláškou.
