Biatec Race 2016 aneb jeden za všechny a všichni za jednoho – osobní zkušenost účastnice

29. 9. 2016

Petra Královcová

Biatec Race 2016 aneb jeden za všechny a všichni za jednoho – osobní zkušenost účastnice

Biatec Race je štafetový běh týmů z Moravy do Prahy, jehož druhý ročník se odehrál o víkendu 24.-25. 9. 2016. Startovalo se ve Valticích a končilo v Praze, na pravém břehu řeky Vltavy v kempu Kotva (Braník). Trasa měřila 345 km a tým měl maximálně 12 členů.

Běžecký závod vám může přinést nejrůznější zážitky a vzbudit ve vás celou řadu emocí. Někdy ochutnáte nadšení, touhu vyhrát, bolest, sílu přátelství, bezmoc nebo třeba vztek. Závod Biatec Race mi přinesl snad všechny druhy pocitů a ještě navíc jsem se o sobě něco nového dozvěděla.

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Start závodu Biatec Race (foto: Petr Kofroň)

Vaškův závěrečný finiš (foto: Karel Královec)

Podívejte se na další fotografie ze závodu…

Pro první listopadový víkend naše silná sestava (tým Corredores) opět zmobilizovala svoje síly a vydala se směr Valtice na Moravě. Důvodem nebylo užít si právě probíhající vinobraní, ale postavit se na start štafetového závodu. Startovali jsme v kategorii ALL (9 mužů a 3 ženy).

Jedná se o štafetový závod 6, 9 až 12-ti členných týmů, který začíná ve Valticích a končí v Praze. Více informací o BIATEC RACE najdete v termínovce.

Závod je při svém druhém ročníku stále sympaticky minimalistický

Je nádherná sobota ráno, půvabné Valtice jsou prosyceny vůní burčáku a prostoupeny teplým, podzimním sluncem. Ochutnáváme lokální dobroty a hledáme start závodu, který je při svém druhém ročníku stále sympaticky minimalistický. Na závod se přihlásilo 30 týmů nejrůznějších kategorií (ALL, ŽENY, MIX, ELLITE, ULTRA) a už ve čtvrtek 22.9. startoval Stanislav Ďurík v kategorii SÓLO!

Blíží se desátá hodina dopoledne, tedy čas našeho startu. Oblékáme oranžová trička závodu a jdeme povzbuzovat Jirku, který si vybral první úsek štafety. Poprvé se setkáváme tváří v tvář našemu bezprostřednímu soupeři – tým Predators ze Slovenska – startuje stejně jako my, jelikož je výkonnostně podobný.

Je odstartováno – Corredores versus Predators – kdo bude v cíli první?

Po prvním úseku vede náš tým, po dalším zase tým ze Slovenska. Začíná to být napínavé. Podaná ruka na startu a přátelské vzájemné focení se postupně mění ve skřípění zubů. Pár výsměšných pohledů a vychloubačných poznámek vyvolá touhu po krvi.

Trasa závodu vede převážně po rovnějších cyklostezkách a silnicích. Paličatě jsem si vyvzdorovala pěkný, ale náročnější úsek přes Podyjí s vědomím, že budu trpět a že si to musím obhájit.

Kolem čtvrté hodiny odpoledne na mě konečně přichází řada. Honza polomrtvý vyčerpáním mi podává štafetu a já se vydávám na 10tý úsek. Od začátku jdu do běhu naplno. Prvotní radost z dlouho očekáváného pohybu se velmi brzy změní v boj o život.

Polní cesta končí a já udělám začátečnickou chybu

Slepě sleduji běžce před sebou a uhnu na špatnou cestu. Než nám oběma chyba dojde, máme už slušně zakufrováno. Zmocní se mě vztek a bezmoc. Vracíme se na místo, kde jsme špatně odbočili. Říkám, si klid, ještě to třeba doženu, ale když mě mine slovenský soupeř, vím, že je to v čudu.

Tým už na mě netrpělivě čeká, nikdo mi nic nevyčítá, ale mně je hrozně. V autě pak už dostanu embargo vyslovit slovo „kdyby“ nebo „zabloudit“, a tak se užírám vnitřně. Přichází tma a Venca se vydává na poslední úsek první třetiny. Plán, že Slováky dožene, se díky příliš velkému náskoku nepovede. V autě trošku zhoustne atmosféra, svoje udělá únava pomalu se ozývající bolest.

Čeká nás teplá sprcha a nocování v tělocvičně v Nové Bystřici

To je díky žíněnkám nečekaně luxusní. Dokonce si i krátce zdřímnu, i když dupaní, chrápání a zvonění mobilů (budíky) nebere konce. Kolem jedné ráno nás Honza budí, jde se na start druhé třetiny.

Můj úsek je tentokrát zcela přehledný a vede po větší silnici přes kouzelné jihočeské vesničky a kolem desítek rybníků, ty o sobě dávají vědět jen válející se vlhkou mlhou. Tentokrát mi běh zpříjemní vařící se střeva, dvoudenní zácpa se dala do pohybu. Trpím a běžím, nesmím ztratit ani minutu. Závěrečný kopeček v obci Tučaply je po mě v tu chvíli nejkrásnější místo na Zemi.

Kluci skvěle zaběhnou svoje úseky a opět vyvstává otázka „Co s načatým ránem?“

Názory se různí, někdo si chce dát sprchu, někdo spát a někdo chce jet dál a fandit týmu. Já jsem ospalá a je mi strašná zima. Kompromis nenalezen, opět se to začne trošku hrotit, ale to už k závodu patří.

Nocování v tělocvičně v Táboře nakonec dopadne na jedničku, potkáme část týmu a spíme na vysokých žíněnkách jako princezny na hrášku:-) Pořadatel se postaral také o kávičku a čaj, takže není na co si stěžovat.

Blíží se poslední třetina závodu

Dostáváme se malebné krajiny Posázaví. K jednotlivým členům týmu se přidávají jejich rodiny s dětmi a napečenými luxusními koláči. Poprvé proběhne informace, že jsme průběžně na třetím místě a Predators jsou daleko za námi.

Pokoušejí se o mě mrákoty, poslední úsek mám opět lehce v lesích a přes chatovou osadu. No, co jsem chtěla, to mám.

A je to tady – vydávám se na 34tý úsek závodu Biatec Race. Chvilku mě pronásledují naše dvě červená auta „Péťo, zatím běžíš dobřéééé!“ No, tak to jsem ráda.

Mám dojem, že moje nohy se proměnily ve dvě betonová závaží

Každé zvednutí vyžaduje neskutečné množství energie a znamená prudkou bolest ve stehnech. Hlava to nedává a tělo taky ne, běžím setrvačností, snažím se nepolevovat a dávat pozor na značky. Myslím na Terku, která upadla v lese a s naraženým žebrem a nakopnutým palcem dokázala ještě pár minut stáhnout. Jeden za všechny a všichni za jednoho.

Poslední kilometry na rozpálené cyklostezce jsou opravdu za trest. Představuju si vychlazené pivo a to je to jediné, co mě drží nad vodou. Konečně vbíhám do obce Libeň, předávám štafetu a kácím se na lavičku „No vidíš, když nebloudíš, tak běháš dobře, trochu jsi to stáhla“

Poslední dva úseky a tradiční neurotický příjezd do Prahy

Kam máme jet? Kde máme zaparkovat? Kde to vůbec je? Chceme stihnout Vencu, který má v režii úplně poslední úsek závodu. Společně probíháme cílem, šťastní a vyčerpaní zároveň.

Opět proběhne informace, že jsme na třetím místě, ale je to nejisté, musíme počkat, až doběhnou další týmy. Zmocní se mě panika, jestli se na bednu nedostaneme jen kvůli mému zabloudění, tak si to nikdy nepřestanu vyčítat. I když brambory jsou taky dobrý, tak potřebuju nutně to třetí místo! Vyhlášení naší kategorie a postupně po 15 minutách posouvá. To jsou nervy!

Konečně je to tady!

Na třetím místě v kategorii ALL se umístili Corredores! Jupíííí!

Gratulace, focení a poprvé v životě postříkání šampaňským. Užíváme si každý okamžik. Jsme hvězdy!

Kompletní informace k závodu naleznete zde.

Celkové pořadí v kategoriích ALL, MIX a ULTRA:

ALL