Po pěšinkách kolem největšího českého sídliště.
Jižní Město se dá za dvě hodinky oběhnout krásnou přírodou. Tato okružní trasa je tak ideální pro objemovou přípravu, kdy si ale zároveň chceme běh užít. Čekají nás především trailové úseky (v rámci pražských možností) po pěšinkách a trochu toho asfaltu.
Na okruh se dá připojit díky dostupnosti MHD (např. metrem na Roztyly) a velkým možnostem parkování v podstatě kdekoliv. My vyrazíme z velkého parkoviště u Hostivařské přehrady. Pokud běžíme v létě, můžeme se po doběhu vykoupat.
Seběhneme k přehradě a hned zamíříme zase do kopce, kde se napojíme na krásnou uzounkou pěšinku, která nás dovede až do Petrovic. Pokračujeme po červené značce podél Botiče. Pokud běžíme po dešti, čeká nás příjemná bahenní vložka nad potokem.
Za Křeslicemi z červené odbočíme. Kdo by neměl dost romantiky, může si zaběhnout dál podél potoka do Průhonic a zpět (cca 5 km navíc). Za silnicí na nás čeká les Milíčák, který proběhneme po pěšince podél jeho jižního okraje.
Následuje nutný přeběh po asfaltu přes Šeberov, kde se držíme značek cyklotrasy A21. I zde je ale na co koukat – stísněný podchod pod dálnicí, pasoucí se koně nebo „pražská divočina“ – tedy louky porostlé křovím nebo hustým lesem, ze kterého občas vykoukne příbytek bezdomovců.
V Kunraticích se napojíme na novou zelenou značku, která nás provede podél Kunratického potoka a dvou rybníků až na start legendární Velké Kunratické. Když už jsme v „Krčáku“, nesmíme vynechat výběh na Hrádek po turistické značce a pak pro zpestření překonáme údolí po bývalých schodech.
Pokud máme žízeň a v kapse nám cinkají drobáky, můžeme se u srubu Gizela občerstvit. Pak proběhneme kolem stanice metra Roztyly, podchodem se dostaneme do unikátní vilkové čtvrti Spořilov a dalším podchodem do méně unikátního sídliště. To ale brzy opustíme a dostaneme do oblasti zvané Trojmezí (stýká se tu Praha 10, 11 a 15), rozsáhlého území, které (zatím) odolalo developerům. I když jsme nedaleko centra Prahy, najdeme zde zorané pole, divoce porostlé louky (pokud máme štěstí, lze zahlédnout bažanty i srnky) a rozlehlý opuštěný sad.
Napojíme se opět na cestu podél Botiče a přes historické centrum Hostivaře se dostaneme do lesoparku. Bylo by škoda končit běh po asfaltu, proto se ještě vyšvihneme nahoru, přeběhneme po jedné z mnoha luk a naposledy potrápíme stehna seběhem k hrázi.
Trasa se v suchém počasí dá zvládnout v hladkých botách, po dešti ale doporučuji spíš boty s krosovou podrážkou, např. Speedcrossy.
V roce 2013 jsem pořádal zimní ligu v orientačním běhu, kdy nejdelší trať kopírovala výše popsanou trasu. Mapu s tratí najdete zde: http://pzltdjm.webnode.cz/
