Vítek Pavlišta

Vítku, čekají tě letos ještě nějaké závody nebo už jsi sezónu ukončil?
Sezónu jsem víceméně už ukončil a začal přípravu na novou. Zaběhnu si ještě možná povánoční Běh na Děčínský Sněžník nebo nějaký silvestrák, kterými nahradím nějaký podobný trénink. Žádný závod, na který bych se připravoval a odpočíval, už mě ale nečeká.

Jak dlouhou si dáváš po sezóně pauzu a jak tvoje pauza vypadá? Děláš jiné sporty nebo vypínáš úplně?
Jak kdy, většinou si tělo samo řekne. Třeba letos jsem stál asi měsíc se zraněným lýtkem. Hodně jsem plaval a jezdil na koloběžce. Když mě nic netrápí, tak si dám třeba 14 dní pauzu od tréninku, ale běhat nepřestávám – běhám si, jak chci a jen pro radost.

Jak probíhá návrat do tréninkového procesu? Začínáš do toho šlapat hned nebo si dáváš s intenzitou na čas?
Ten náběh je postupný. Úseky jsou kratší a pomalejší a postupně se přitvrzuje. Na začátku přípravy jde především o to odběhat ten objem, a úseky, byť pomalé, dělají to nabíhání zábavnější.

Měníš něco v zimním období, co se týče stravovacích návyků nebo doplňků stravy?
Nijak výrazně stravování neměním, ale snažím se jíst víc vitamínů (především teda v kapslích z lékárny), aminokyseliny a piji víc Enervit regenerační drinky.

Jak se stravuješ před tréninkem? Jak dlouho před během si dáváš poslední jídlo a co to obvykle bývá?
Jím maximálně 2 hodiny před během, nijak moc se nehlídám, to je o mně všeobecně známé, žádné diety a omezení ve stravě. Samozřejmě, pokud vím, že u tchýně bude k obědu kachna, odběhám úseky před obědem 🙂 Dost často si před tréninkem taky vychutnám kávu a kousek čokolády.

Zajímalo by mě, jak si udržuješ motivaci při dlouhých zimních trénincích, kdy člověk běhá většinou v zimě a s čelovkou?
Celkově tu zimní přípravu mám docela rád. S čelovkou mě běhat baví. Je to zas trochu jiný pohled na známá místa a trasy. Je pravda, že liberecká břečka mě někdy na přelomu ledna a února začne pěkně štvát, ale docela se nám to poslední roky dařilo vyřešit tím, že jsme vyjeli na nějaké soustředění do tepla.

Je to dovolená s rodinou, s tím, že tam trénuješ nebo je to soustředění
s tréninkovými parťáky? A kam se chystáte v roce 2020?
Jezdím většinou jen s manželkou a dcerkou, ale občas se k nám i někdo přidá. Tuto zimu se společně nechystáme nikam, protože očekáváme narození druhého potomka a není vhodné nikam létat. Ještě zvažuji, že vyjedu alespoň na týden někam sám, ale uvidím. Možná se spíš spolehnu jen na libereckou přípravu. 

K výborné a hlavně stabilní výkonnosti máš taky práci na plný úvazek, kde vměstnáváš tak velkou tréninkovou zátěž?
Běhával jsem ráno do práce a odpoledne z práce. To se skloubit dalo. Jen na tu regeneraci už nezbývalo mnoho času. Od srpna jsem ale změnil práci a zatím pracuji víceméně z domova, takže toho času je víc. Uvidíme, jestli to přinese nějaké ovoce.

Netrpí potom regenerace? Kolik času ji věnuješ?
Pravidelně se protahuji, v podstatě kdykoli je doma volná chvilka. Alespoň jednou týdně chodím do bazénu, ale spíš jen si lehnout do vířivky 🙂 (Pokud nejsem zraněný, to pak plavu hodně.) Navštěvuji pravidelně fyzioterapeutku a maséra.

A jak regeneraci spojuješ s výživou? Máš nějaké důležité zásady?
Jako regenerační doplňky užívám především ty už zmíněné aminokyseliny BCAA a regenerační drink od Enervitu.

Jak spojuješ trénink s rodinným životem? Jde spíše o toleranci běhání nebo tě v něm rodina podporuje a žije tím s tebou?
Teď je to spíš o toleranci 🙂 Manželka je podruhé těhotná, takže moc aktivní být nemůže. Ale když ještě běhala, dost jsme toho naběhali spolu, i s kočárem, různě kombinovali náplně svých tréninků tak, aby oba měli splněno. Dovolená je vždy něco mezi dovolenou a soustředěním.

Teď trochu z jiného soudku, zajímal by mě tvůj nejpříjemnější a nejtěžší moment spojený s běháním.
Příjemných momentů v běhání je spousta, těžko vypíchnout jeden. Běhání mi přináší radost každý den. Nejtěžší pro mě bylo období, kdy jsem nemohl téměř dva roky vůbec běhat. Kvůli zánětu v achillovce. Lítal jsem po doktorech, vyzkoušel kdeco a nic moc nezabíralo.

Kdybych měl říct letošní nejhorší moment, bylo by to mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině, na které jsem se moc těšil, přímo na místě jsem viděl, že trať je přesně pro mě a mám na to být vepředu, ale zastavilo mě zranění. Už několik dní před závodem mě začalo tahat lýtko a do závodu jsem nastupoval s tím, že nejspíš neuběhnu ani kilometr. Ale kupodivu se mi běželo docela dobře, až do asi 12. kilometru, kdy jsem špatně šlápl, a lýtkem projela bolest, která už mě nepustila dál, a já musel závod vzdát. Hodně mě celý ten „výlet“ mrzel. Navíc teda ještě doma doktoři objevili trhlinu v lýtku, kterou jsem si pokusy o rozběhání bolesti několikrát obnovil, což teda taky bylo mrzuté. Teď už jsem snad v pořádku a můžu se začít připravovat na novou sezónu.

A co bys chtěl v běhání ještě zažít? Nemyslím tím jen osobáky nebo umístění, ale nějaký vysněný závod, trenérská „kariéra“ atd.?
Žádný vyloženě vysněný cíl v běhání nemám. Hodně mě baví trénovat a vidět na sobě zlepšení, těšit se z překonávání osobních maxim. Třeba jednou, pokud budou chtít běhat naše děti, bych se vydal i tou trenérskou cestou.

Děkujeme za rozhovor, ať se podaří nejenom příští sezóna!