Miroslav Jančík

První závod byl křest ohněm

Jak ses k běhání dostal?

Již více jak deset let jezdím jako horský průvodce pro CK Kudrna. V roce 2012 mi na zájezdu v Norsku povídala kamarádka o parádním závodě v Beskydech, kde se běží ve dvojicích, podle mapy, nejsou tam občerstvovačky a trasa má zhruba 130km. Podle toho, jak moc se zvládnete ztratit. Závod se jmenuje 5 Beskydských vrchů. No mne samozřejmě nenapadlo nic lepšího po zájezdě než se na závod přihlásit. Sehnat parťáka nebyl kupodivu sebemenší problém. Jediný výraznější problém v tu dobu byl, že jsem vůbec do té doby neběhal. Týden před závodem jsem si řekl, že by to už trochu chtělo. Za barákem mám pětikilometrový okruh, který jsem tenkrát zvládl na třikrát. Musel jsem se vždy vydýchat, abych vůbec doběhl. Měli jsme taky štěstí na kamarády. Jeden nám dal důležité rady do života, jak a co vše namazat, co si vzít s sebou a tak vůbec, jak přežít takový závod. Druhého kamaráda jsme potkali až na místě. Ten si nás spíše vzal pod ochranná křídla, když nás dva, zelenáče, viděl. Co si budeme podívat, byl to křest ohněm. Závod jsme zvládli bez ztráty kytičky a jak se říká, buď tě ultra chytne, a nebo už nikdy. Tak v mém případě mne chytlo a drží se potvora stále. 🙂

Na co se specializuješ?

Já jsem takový běžec neběžec. Je pravda, že nejdéle běhám, ale pokud si mám vybrat jestli poběžím nějakou stovku a nebo si zajedu nějaký přírodní víceboj (survival či adventure race), tak volím druhou možnost. Každopádně z běhů mám nejraději dlouhé závody v horách, kde je čas i na kochání a dobré občerstvovačky. Takže specialista budu leda tak na občerstvovačky. Za dlouhé závody považuji 80+km.

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější závody?

Jesenická 100 a pak série CUTT

Hlavu mám silnější než nohy

Jak a čím se motivuješ před závodem?

Obecně u mne platí, že motivaci a hlavu mám silnější než nohy. Takže co není v nohách, doháním právě motivací. Před závodem si většinou vzpomenu na singl Come with me now od Kongos. To spolehlivě nastřelí. Jinak hodně záleží, jestli je to štafetový závod, závod dvojic a nebo sólo jízda. Vždy se ale těším až to skončí a já si dám pivo. Pak jsem v cíli většinou tak prošitej, že i pivo mi dělá problém. Pamatuji si, jak jednou po dokončení Podkrkonošské stovky, kdy jsem se na posledních deseti kilometrech naháněl omylem s padesátkařema, tak jsem jen seděl hodinu před pivem a čekal, až se vypaří, abych se mohl odkulhat spát.

Co je podle tebe nejdůležitější součást tréninku?

Vytrvalost.

Jaký je tvůj týdenní tréninkový objem?

Snažím se o 50km. Spíš záleží na jaký závod se připravuji.

Tvoje nejoblíbenější běžecké oblasti

Kralický Sněžník

Na závodech sním o langoši

Jak se stravuješ? Co je základem tvé stravy před a po závodě?

Před dlouhým závodem si rád dám tunáka s rohlíkem. Během závodu baštím vše, na co příjdu a na co mám chuť. Jeden kamarád má heslo: „Jez, dokud můžeš.“ Já se tím taky snažím řídit. No a po závodě je to stejně. Jím, co mi tělo dovolí. Je potřeba srovnat výdej.

A co si dáváš průběhu závodu?

Coca cola a langoš. Nikdy jsem teda na závodě langoš neměl a ani ho neviděl, ale vždy o něm sním.

Doplňkový sport? League of Legendse – e-sport taky sport ne?

Bez jakého vybavení se neobejdeš?

Bez holí, čelovky Lucifer a vazelíny do dlouhých závodů nevybíhám.

Děláš nějaké doplňkové sporty?

Kolo, plavání, lezení, League of Legends.

Chtěl bys něco dodat?

Chtěl bych poděkovat přítelkyni Monče, že má se mnou trpělivost, když potřebuju trénovat. Za společné výběhy a podporu, o kterou se mohu opřít. Těším se, až si spolu zaběhneme nějaký ten delší závod. 🙂

Největší úspěchy

Nejčerstvější úspěch je teď z LH 24, kde se mi s Maruškou Zelenou podařilo obsadit druhé, respektive třetí místo celkově v mixových štafetách. Hodně si pak cením spíše dokončených závodů, kterých se mi podařilo zúčastním po světě. Jako třeba 100 km v JAR nebo 100 mil v Itálii. Vlastně jsem vyhrál i silniční půlmarathon v Thajsku, ale to byl spíš takovej úlet.

Děkujeme za rozhovor, a ať se i nadále daří!

/fotografie: archiv Mirka Jančíka/