JAN PETRŽELA

Jan Petržela je jednou z velkých nadějí českého orientačního běhu. Ve svých 22 letech má na kontě 2 stříbrné medaile z juniorského mistrovství světa a hlavně stříbro z mistrovství Evropy dospělých z loňského roku, ze kterého se radoval společně s Vojtou Králem a Janem Procházkou ve štafetě v Portugalsku.

Loňský úspěšný rok zakončil ziskem 2 medailí na akademickém mistrovství světa, po kterém se na necelý rok odstěhoval do Helsinek, kde se stejně jako v Česku vedle tréninku věnoval i studiu práv na tamější univerzitě.

Sportovní začátky

„Závislost na sportu mě díky bláznivým rodičům provázela od plenek. V dětství jsme léta trávili ve skalách nebo na baseballovém hřišti a zimy na horách na běžkách,“ říká rodák z Nového Jičína, který však vyrůstal v Krkonoších. „V deseti letech jsem si poprvé vyzkoušel orientační běh. Bratranci ze Šumperka, kteří běhali orienťák, měli kousek od nás velikonoční soustředění a my jsme je jeli hlavně pozdravit, no a u toho jsme odběhli pár tréninků a začalo nás to bavit“, vzpomíná Petržela.

Lyže nebo orientační běh?

Až do staršího dorostu úspěšně kombinoval běžecké lyžování a orientační běh, po zisku zlaté medaile na dorosteneckém mistrovství Evropy ve Švýcarsku se definitivně rozhodl věnovat se naplno orientačnímu běhu. „Nešlo jen o úspěchy, ale hlavně o celkovou atmosféru v orienťáku, která se od lyžování dost liší. V orienťáku panují mnohem kamarádštější vztahy a závody i soustředění jsou pohodovější. V lyžování se většina času tráví v úzké skupině v rámci klubu, orienťáci jsou naopak jedna velká komunita, která se často domlouvá na společná soustředění a tréninky nehledě na klubovou příslušnost, porovnává Petržela.

V dorostu sbíral Petržela medaile pro svůj domovský oddíl Lokomotiva Trutnov. V juniorech se rozhodl přestoupit do většího oddílu OK99 Hradec Králové. „Do dorostu jsme měli silnou tréninkovou skupinu v Trutnově. Pak ale většina lidí odešla na vysoké školy do větších měst a já neměl ani s kým běhat štafety, proto jsem se rozhodl odejít do hradeckého oddílu, který mi nabídl výborné podmínky,“ komentuje  Petržela. „I nadále se však cítím zároveň i jako součást domovského klubu, pořádám s nimi závody a často s nimi cestuji na závody“, dodává.

Přechod do reprezentace dospělých

Petržela jako jeden z mála zvládl velmi dobře přechod z juniorů do kategorie dospělých a rychle se etabloval v reprezentaci dospělých. „Samotného mě to překvapilo, po úspěchu na juniorském MS jsem začal studovat práva v Brně, měli jsme dobrou tréninkovou skupinu, zdraví mi přes zimu drželo a na jaře se mi běhalo perfektně,“ hodnotí Petržela svou první sezonu mezi dospělými, ve které se hned dokázal nominovat na mistrovství světa do Finska. Velké úspěchy však přišly v další sezoně. Hned v dubnu vybojoval překvapivou stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v Portugalsku. „Byl to pro mě šok a neuvěřitelná radost. Na podzim jsem byl zraněný a nepočítal jsem ani s nominací na ME a o pár měsíců později se mi na krku houpala medaile ze štafet, na kterou čekal český tým 14 let.“
Ještě úspěšnější bylo pro Petrželu vystoupení na Akademickém mistrovství světana domácí půdě, kde získal bronz na middlu a opět štafetové stříbro. „Domácí terény jsou v orienťáku vždy výhodou, člověk je zvyklý na styl mapování a při závodě je sebejistější. Medaile byla mým cílem, když se mi to však na middlu ve velké konkurenci povedlo, byla to nepopsatelná radost. O den později jsme přidali stříbro ve štafetě a šampionát tak pro mě byl splněným snem“.

Finská mise

Že v životě nejde vždy vše podle plánu, zjistil Petržela při svém pobytu ve Finsku. „Od přestěhování do Finska jsem si sliboval hodně, začal jsem běhat za jeden z nejlepších klubů na světě Kalevan Rasti, který v poslední době dominuje na nejslavnějších štafetových závodech ve Skandinávii. První měsíce bylo vše podle plánu – jezdil jsem s klubem na soustředění a trénoval v parádních finských terénech. Na konci listopadu jsem začal mít problémy s kolenem a ani po několika měsících laborování jsem zranění nebyl schopný doléčit. Navíc se přidávaly další zdravotní problémy, často jsem byl nemocný a trápily mě drobná zranění. Skoro jsem nebyl schopný trénovat, takže jsem svou finskou misi ukončil dřív, než jsem původně chtěl a rozhodl se pro návrat do ČR, abych se dal zdravotně do kupy,“ líčí Petržela svou zkušenost.

Plány do budoucna

I přes zdravotní problémy během zimy a jara se dokázal Petržela dostat velmi rychle zpět do slušné formy a nominovat se na mistrovství světa do Skotska, které začíná na začátku srpna. „Na rozdíl od minulých let nepoběžím žádný lesní závod, ale pouze městské sprinty a sprintové štafety, ve sprintu mám jasný cíl postoupit do finále a tam se porvat o co nejlepší výsledek, ve sprintových štafetách má český tým šanci bojovat o umístění do 6. místa. Příští rok se koná mistrovství Evropy na domácí půdě v Jeseníkách a tam bych rád konkuroval těm nejlepším.“

Sport nebo práva?

A jak zvládá student 3. ročníku práv na Masarykově univerzitě v Brně kombinaci s vrcholovým sportem? „Zatím mi přijde, že se to dá celkem rozumně kombinovat bez toho, abych jedno výrazně zanedbával na úkor druhého. Občas je to těžké s absencí kvůli soustředěním, ale vše se dá nějak domluvit. Nějaké krize během zkouškového taky nastanou, ale dá se to vydržet. Je mi však jasné, že se jednou budu muset rozhodnout, co upřednostnit“, uzavírá Petržela.