IVETA VLČKOVÁ

V začátcích jsem si pomocí běhu čistila hlavu

Odkud pocházíš?

Pocházím ze samoty u lesa ve východních Čechách. S oblibou říkám z Babiččina údolí, protože asi není moc lidí, co by v rámci školních let nenavštívili rodiště Boženy Němcové. Je to krásný ale trochu chudý kraj v dosahu Krkonoš, Orlických hor a skal Broumovsko teplických.

Jak ses k běhání dostala?

Úplně poprvé, kdy jsem obula boty s cílem vyběhnout a něco uběhnout, to bylo někdy na základní škole, díky kamarádce, která bojovala s váhou a já s ní držela basu. 🙂 Od té doby jsem čas od času tenisky nazula, běh mě ale bavil hlavně jako hra, ve které nemám problém porazit kluky. Že bych mohla běhat nějak víc, než po lese a na hřišti, mě nenapadlo. Skutečně jsem začala běhat až po vysoké škole. V nějakém horším životním období, nejprve jsem si pomocí něj čistila hlavu od starostí a nakonec jsem se na běhu stala téměř závislá. Dělala jsem tenkrát spoustu sportů a hlavně skákala na akrobatické trampolíně, najednou se to všechno nějak zamotalo, a běh se stal sportem číslo jedna. Koncem roku 2016 jsem začala spolupracovat s trenérem a trénovat systematicky.

Na co se specializuješ?

Jelikož mám nejradši hory, snažím se dobře běhat v horách v distancích do 25 km s větším převýšením (třeba i přes 2000 m). Za takovými závody jedu párkrát ročně i do zahraničí, většinou do Alp. Mimo horské závody běhám traily do půlmaratonské vzdálenosti.

Jak a čím se motivuješ před závodem?

Motivovat se nemusím. Spíš se krotím a soustředím na to, abych správně rozvrhla síly. 🙂

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější závody?

Jednoznačně Běh Teplickými skalami, který probíhá v rámci Horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují vždy na konci léta, letos byl 25. ročník.

Jezdím tam pravidelně již několik let a vždy nutím jet celou rodinu. Je to 11km, které vedou do skalního města, do kopce a pak zase z kopce, po schodech, písku, kamenech a částečně i asfaltu. Závod je celkem náročný a každoročně přiláká spoustu velmi dobrých běžců.

Mám tuto trať jako takovou referenční, na které si zkouším, kam jsem se za ten rok posunula, zatím je to dobré. 🙂 Letos jsem se od loňska zlepšila o víc jak 1,5min a dostala se pod 50min. Výsledek sice stačil na 8. místo, ale jsem nadmíru spokojená.

V tréninku je méně více

Jaký je tvůj týdenní tréninkový objem?

Ten se samozřejmě liší od období. V zimní přípravě to letos bylo kolem 60-80km, loni to bylo více. Letos mě trenér (Petr) v  objemech krotí a běžecký trénink v zimě doplňuji skialpy, v létě kolo. Roční týdenní průměr v teniskách je tak 60km.

Co je podle tebe nejdůležitější součást tréninku?

Čím dál víc si myslím, že míň je víc. Že po těžkém tréninku je nejdůležitější odpočinek a dobrá strava. Dále je dle mého názoru důležitá všemi nenáviděná abeceda a rovinky. Jinak každý typ tréninku má své opodstatnění a je třeba vědět jak tréninky poskládat, aby přinesly kýžený efekt.

Tvoje nejoblíbenější běžecké oblasti?

Nemám vyloženě oblíbenou nějakou oblast (snad s výjimkou rodného kraje a Krkonoš). Běhám ráda všude, ideálně kde není moc lidí a kde z krajiny dýchá pohoda. Ráda objevuju nová místa, takže pokud je na to v tréninku prostor, ráda bloudím a znova se nalézám.

Jím nejpozději 3 hodiny před závodem…

Jak se stravuješ?

Jelikož mám se zažíváním celkem problémy, musí být poslední jídlo nejpozději tři hodiny před závodem a musí být co nejlehčí. Např. banán, müsli, těstoviny, rozhodně si nedám mléko, jogurty…

Naučila jsem se používat pomalu se uvolňující sacharidový gel od Enervitu určený před závody PRE Sport, s tím nemám problém. Dávám si ho ale jen před delšími a těžkými závody. Po doběhu, pokud je v cíli meloun, sním neskutečné množství melounu. Jinak v podstatě cokoliv, snažím se ale doplnit správný podíl živin a příliš „neprasit“.

A co si dáváš v průběhu závodu?

Během závodu sním většinou jeden až dva gely (podle délky a náročnosti trasy), většinou kombinace GU gelu a Enervit gelu, případně Enervit kofeinové tablety. Na českých závodech piji, co je na občerstvovačkách, pokud vůbec piji. V zahraničí si většinou beru běžeckou vestičku a s vakem a vlastním pitím. Často umíchám lektvar z iontového nápoje a Red bullu. 🙂

Využíváš nějaké gely nebo doplňky stravy?

GU gely, Enervit iontový nápoj a regenerační nápoj Enervit R2 po těžkých trénincích či závodech.

Snažím se doplňovat vitamíny a minerály, hlavně vitamín C, zinek, hořčík a železo.

V zimě běh jednoznačně doplňují skialpy

Jaké jsou tvoje oblíbené boty?

Nejraději samozřejmě běhám v botách Inov-8. 🙂 Škála je velká, takže si vybírám podle povrchu, tempu běhu a únavy nohou. Mezi oblíbené patří Terraclaw 250, TrailRoc 270 či Trailtalon 250. Teď se moc těším, až vyzkouším novinku s Graphenem Terraultra G260 nebo Mudclaw G260. Na vyloženě asfaltové běhy používám Adidas Energy Boost.

A jaké bereš na závody?

Jaké boty zvolím, záleží na typu terénu. Většinou se rozhoduji mezi Terraclaw 250, X-talony 225 případně TrailRoc 270.

Bez jakého vybavení se neobejdeš, co bys doporučila ostatním?

V dnešním elektronickém světě to jsou jednoznačně sportovní hodinky a padnoucí boty.

Děláš nějaké doplňkové sporty?

Dříve jsem hodně skákala na akrobatické trampolíně, dneska se bojím, že si něco udělám a tak si skočím už jen svátečně. Běžecký trénink v poslední době hodně doplňuji kolem (hlavně silničním). Snažím se posilovat a pro zklidnění duše a mysli cvičím jógu.

V zimě běh jednoznačně doplňují skialpy.

Největší úspěchy

Cením si každého dobře zaběhlého závodu, dobře rozvržených sil, kdy můžu opravdu závodit. Pokud ještě v závěru porazím soupeřku, mám radost dvojnásobnou. Jinak si asi nejvíc vážím vítězství na oné Horské výzvě, byť jsem takovou distanci už nikdy neběžela, měla určitou roli v mém životě. A pak celkového ženského vítězství Inov-8 rally, což byly krátké sprintové závody probíhající na přelomu roku 2016/2017 na celém území ČR a SR. Mimochodem v letošním roce probíhá podobná série závodů od Inov-8 s názvem Trail Tour, dvě trasy jsou tu dokonce z mého pera. Určitě doporučuji, je to obohacující a inspirativní tip na aktivní výlety.

Děkujeme za rozhovor a ať se daří!

/fotografie: archiv Ivety Vlčkové/