Homepage Běžci týdne

DANIEL ORÁLEK

Rekordy

Maraton	2:26:58
Půlmaraton	1:04:33
10 km	00:29:50,3
5 km	00:14:34,92

Největší úspěchy

MEJ 1989 - 11. místo 10 km. Juniorský rekord ČR 30:13,03

5 x MČR 100 km

4 x 1. místo 100 km Winschoten (NL)

MS 100 km Gibraltar 11. místo

DANIEL ORÁLEK – ultramaratonec, který zdolal Údolí smrti

Jméno Daniel Orálek je synonymem extrémní vytrvalosti a odhodlání, které v sobě dokáže najít jen malá část lidí. Nejlepší český ultramaratonec a první Čech, který se zúčastnil a úspěšně dokončil Badwater Ultramarathon, jenž se běží v americkém Údolí smrti, tedy na nejteplejším místě planety. Přečtěte si, jak a kde nejraději trénuje, čím doplňuje energii a na co myslí při závodech.

Na ultramaratonu mě zaujalo úsilí, které se mu musí věnovat

Daniel pochází z Hrušovan u Brna a současné době žije v Brně, jeho domácím klubem je AC Moravská Slávia Brno. Běhat začal v 11 letech v atletickém kroužku při ZŠ Židlochovice, který vedl trenér František Němec, ale s vrcholovou atletikou skončil v roce 1994, protože ho běhání přestalo bavit. Prožil si jakési atletické vyhoření a až v roce 1999 ho k závodění opět nakopl Brněnský pohár a obyčejné „přespoláky“. Když v roce 2004 poprvé viděl naživo ultramaraton, rozhodl se, že musí vyzkoušet, kolik úsilí a odhodlání je k němu potřeba a bylo rozhodnuto.

Aktuálně se Dan specializuje na 100 km, ale rád si zaběhne všechno od 5 km do 48 hodin.

Na co člověk myslí, když běží závod, který trvá třeba i dva dny?

„Nevím jestli, nějaký ultraběžec řeší například filozofické otázky, ale já nejčastěji myslím například na to: kde je nejbližší občerstvení, kdy si na chvilku sednu, kdy se vyspím a kdy už bude konec. Nejvíce přesahu mívá úporná myšlenka „Proč to vlastně dělám?“. Tím vším chci říci, že většinou myslím na to jak přežít, plus logistika v rámci závodu. Ovšem nevylučuji, že čas od času, nepozoruji třeba krásy krajiny a okolí. Například v Řecku mám často velmi intelektuální zábavu spočívající v luštění řeckých nápisů v alfabetě.“

Zažil někdy Daniel takový okamžik, kdy chtěl závod vzdát?

„Nejen, že chtěl, ale i některé jsem vzdal. To se prostě stává. Nicméně musím zodpovědně prohlásit, že žádný závod jsem neběžel, abych ho chtěl vzdát. Vždy jsem původně chtěl dokončit. Jinak řečeno, heslo Never Give Up si na tričko nedávám už z toho důvodu, že v rámci ultra se může stát cokoliv a někdy ho dokončit nemůžete.“

Na závod v Údolí smrti jsem trénoval v sauně

Jako pro ultaramaratonce je pro Daniela nejdůležitější vytrvalost, jeho trénink tedy vypadá tak, že opravdu jenom běhá. Přes týden dokáže naběhat 150 až 200km ve volnějším tempu. Mezi jeho oblíbené běžecké lokality patří Brněnská přehrada, Baba, lesy v okolí Soběšic, Útěchova a Vranova.

Na závod v Údolí smrti se dá v našich podmínkách jen těžko připravit. Na extrémní teploty se tak Daniel připravoval v sauně na šlapadle, kde teplota odpovídala 80 stupňům, což zhruba simulovalo teploty na slunci v údolí ve Východní Kalifornii.

Vlastní běžecký trénink doplňuje tenisem a v zimě rád lyžuje.

Závody jsou pro mě motivací

Daniel naběhá asi 60 závodů ročně, a tak by se mohlo zdát, že předzávodní stres se ho netýká, ale i on se musí před závodem uklidnit, aby nebyl moc nervózní.

Mezi jeho nejoblíbenější závody patří: Winschoten 100km (NL), CastelBolognese 50 km, MUM – Moravský ultramaraton, TMMTR (TransMoravský Masochistický Terénní běh) a Spartathlon.

Po závodě si dám vše, na co mám chuť

A jak to má Daniel s běžeckou stravou, co si dává v před, po a během závodu? „Před závodem nejím nebo jím jen trochu sladké rýže. Po závodě všechno na co mám chuť.“

U vzdálenosti 100 km mu postačí gely a voda, na konci zklidňuje žaludek pomocí Coly. U delších závodů doplňuje energii kouskem pečiva, těstovinami, slanou rýži a čímkoli na co má chuť. K pití mu vyhovuje voda či trochu ionťáku.

Pro regeneraci doplňuje stravu pravidelně o B-komplex a vitamín C.

Rukavice pomohou proti chladu i potu

Daniel je charakteristický nejen svou vysokou, hubenou postavou a silnou vůlí, ale také rukavicemi, v nich závodí po celý rok.

„Rukavice používám standardně v zimě kvůli chladu a v létě s nimi otírám pot z obličeje.“

Ve vybavení preferuje Daniel Adidas, který spňuje jeho nároky jak na obleční, tak na běžeckou obuv. Na trénink nejraději obouvá Adidas Boost Glide nebo Energy Boost a v na závodech ho nejčastěji spatříte v Adidas Adizero Adios nebo Adidas Takumi Sen.

Na závěr jsem si nemohla nechat ujít příležitost, zeptat se Daniela na pravdivost citátu Williama Jonese.

Za hranicí extrémní únavy a bolesti je možné nalézt obrovské zásoby lehkosti a síly, o kterých se nám nikdy ani nesnilo, zdroje energie, kterých jsme se dosud ani nedotkli – protože jsme se nikdy nedostali za onu hranici/mez.

„Je tu malý problém a to s definicí oné hranice. Několikrát se mi stalo, že po nějaké době, co jsem si myslel, že už jsem na dně, jsem objevil spoustu ukryté energie. Na druhou stranu se jindy nic neobjevilo a já jsem skončil v lékařském ošetřování. Takže se nemůžu rozhodnout, ve kterém případě jsem za tou hranicí už byl a ve kterém ještě ne.“

NÁŠ TIP! Pokud vás příběh Daniela Orálka zajímá více, můžete si přečíst poutavou knihu Můj dlouhý běh, která vypráví o jeho běžeckém životě.