Barbora Cichá

Na velké závody se dá natrénovat i v „placatém“ Česku

Co podstatného se od posledního dotazníku „Běžec týdne“ v běžeckém životě změnilo?
Nic zásadního, jen jsem nabyla pár nových zkušeností, a to hlavně ze zahraničních závodů. Tam jsem si uvědomila, že i když trénuju v naší placaté zemi, a to většinu času ani ne na horách, dá se v zahraničí zaběhnout solidní výsledek.

Co ti běhání dalo a vzalo?
V běhání jsem se tak nějak našla. Dalo mi jiný pohled na svět a je to činnost, která mě naplňuje. Samozřejmostí je poznání nových míst a přátel. Díky běhání jsem se přesunula ve volném čase do hor, kde se čas zpomalí a cítím se tam hrozně dobře.
Naopak mi bere velkou část volného času a dovolené u moře 😊. Také mi vzalo pár kilo, což je samozřejmě plus.

Nejsilnější běžecký zážitek?
Nevím, jestli opravdu nejsilnější, ale jeden z těch nezapomenutelných jsem zažila teď na ME v Ultrasky v Itálii. Byl to těžký, technický závod plný exponovaných hřebenů, řetězů a některé úseky jsme i šplhali po lanech. Na padesáti kilometrech jsme nastoupali přes 4500 výškových metrů. Poslední kilometr mi vyhrkly slzy do očí, protože mi došlo, že jsem to celé zvládla. Byla jsem šťastná a vděčná, že jsem se mohla zúčastnit, za to, kde mě běh zavedl.

Ze závodů na 50 km nejsem tak rozbitá, zároveň nemusím běžet tak ostré tempo…

Co nejraději běháš?
Nejčastěji jsou to trasy okolo padesáti kilometrů. Je to vzdálenost, po které nejsem další den tolik zničená, ale zároveň neběžím v tempu, při kterém bych musela lapat po dechu. Teď si v rámci tréninku ráda zaběhnu i něco kratšího a pár výzev typu Beskydské sedmičky a LH24 mám taky za sebou.

Jaký je tvůj (ne)oblíbený typ tréninku?
Mám ráda tempové tréninky, které mám rychle za sebou a taky delší výběhy v horách. Naopak se musím nutit do dlouhých běhů, když jsem zrovna doma v Brně. To se často přemlouvám i půl dne.

Proč to děláš?
Když jsem začínala běhat bylo to jednoduché, chtěla jsem mít lepší fyzičku. Teď je motivací více a možná běhám už i ze zvyku. Každý běžec to zná. Když neběhá, tak se necítí ve své kůži. Jsem soutěživý člověk, tak pro mě hrají velkou roli i výsledky. Ani ne tak soupeření, ale překonávání sama sebe, běžeckých časů atd.. Potom vím, že trénink má smysl. A v poslední řadě, si můžu dát nějakou sladkou odměnu, kterou “vyběhám“.

Příští LHUT jako skyrunningové MČR

Nejoblíbenější místo k běhání?
Beskydy, Tatry, Malá Fatra a okolí brněnského lomu Hády, kde trávím v týdnu skoro každé ráno.

Nejoblíbenější závody?
LH24, kde už budu letos počtvrté, což už je pro mě taková lednová tradice. Dále je to Perun Skymaraton, kde fanoušci vytvoří skvělou atmosféru, která vás nutí vybíhat sjezdovku. A moc se těším na LHUT 2020. Letošní ročník byl hodně povedený, organizátoři to zvládli na jedničku.

Tajný výživový tip?
Snažím se při závodě pravidelně jíst a pít. Na občerstvovačkách si beru to, na co mám zrovna chuť, poslouchám své tělo, které si samo řekne, co potřebuje. Několik let už nejím maso, což mi z hlediska trávení vyhovuje.

Kolik ti doma leží párů běžeckých bot?
Mám jich 8. Ale na některé z nich už se spíš jen práší.

Ráda vyrážím na těžko do hor mimo civilizaci

Ve kterých nejraději běháš?
Nejraději běhám v Salomonech Speedcross 5. Nohu v nich mám jako ve vatě a zároveň podrží v nejhorším bahně nebo sněhu.

Oblíbený kousek vybavení?
To jsou asi moje sportovní hodinky, které mi pořád ukazují, že málo trénuju.

Co děláš, když zrovna neběháš?
Snažím se si najít čas i na jiné oblíbené sporty, třeba kolo, jógu nebo lezení. Několikrát do roka vyrážíme s krosnami do hor a to je s mými proporcemi a několika kily na zádech pěkná dřina. Každopádně se na tohle vždy moc těším.

Co bys dělala kdybys neběhal?
Nejspíš bych více cestovala.

Co bys chtěl ještě ve spojení s běháním zažít?
Chtěla bych se podívat na nějaký závod do Ameriky a poznat tamní běžeckou komunitu.

Děkujeme za rozhovor, ať to pořád běhá jako po másle!

/foto: Lukáš Podolák, Jakub Stryk/