Homepage Běžci týdne

ALFRED SHRUBB

Alfred Shrubb, anglický vytrvalec, kterého již jen málokdo ze současných běžců zná, patří k pionýrům vytrvalostního běhu. Svými výbornými výkony se na počátku dvacátého století zařadil mezi nejlepší atlety na světě.

Proč se mu přezdívalo „Malý zázrak“?

Narodil se 12. prosince 1879 jako páté dítě v poměrně chudé zemědělské rodině. Také on zpočátku pracoval v zemědělství, později jako pomocný tesař. Když mu bylo 20 let, zahájil svoji velkolepou běžeckou kariéru. Pro běh měl díky své velké pracovitosti, svědomitosti v přípravě a cílevědomosti ty nejlepší předpoklady, kterých také dokázal dokonale využít. Už krátce po zahájení běžecké činnosti dosahoval velmi dobrých výkonů a pro svoji drobnou postavu /168 cm, 63 kg/ si vysloužil přezdívku „malý zázrak“. Po prvních významnějších sportovních úspěších se dostal do podvědomí běžeckého světa a později se stal díky dosaženým výsledkům velmi známou a populární běžeckou osobností.

Držitel 28 světových rekordů

Jeho nejlepším obdobím byla léta 1903-1904, kdy byl držitelem všech světových rekordů od 2 mil až po hodinovku. A přestože se stal dvakrát anglickým mistrem na trati jedné míle, rekord své země se mu nepodařilo překonat. Jeho nejlepší čas na tuto trať 4:22,0 z roku 1904 na to prostě nestačil. Svoji poměrně nízkou tempovou rychlost si však bohatě vynahradil na delších tratích. O jeho mimořádných běžeckých výkonnostních kvalitách svědčí skutečnost, že byl držitelem 28 světových rekordů! 5. listopadu 1904 dokázal dokonce v jednom závodě v Glasgowě překonat sedm světových rekordů – na 6, 7, 8, 9, 10,11 mil a v hodinovce. A počet jeho světových rekordů mohl být ještě daleko vyšší, protože jen zcela výjimečně závodil na metrických tratích.

Mistrem v hodinovce

Za svůj nejhodnotnější světový rekord považoval Shrubb hodinovku – v níž dokázal zdolat vzdálenost 18 742 m. A není jistě bez zajímavosti, jak k tomuto výkonu dospěl. Tehdy měl totiž původně běžet jen 10 mil. Když ale proběhl cílem ve světovém rekordu 50:40,6, byl k svému nemalému překvapení rozhodčími zcela nečekaně vyzván, aby dál pokračoval v běhu a pokusil se vytvořit další světový rekord, tentokrát v hodinovce. Protože byl ale závěrečným finišem na desetimílové trati dosti vyčerpán, trvalo téměř půl minuty, než pochopil, co po něm vlastně rozhodčí požadují. Teprve potom se znovu rozběhl a i přes píchání v boku dokázal za posledních zhruba 9 minut zdolat 2 650 metrů průměrným tempem 3:24/km, když „cestou“ vytvořil i světový rekord na 11 mil. Jeho výkon v hodinovce byl natolik kvalitní, že byl překonán až v roce 1913 úspěšným francouzským vytrvalcem Jeanem Bouinem, který ve stanoveném časovém limitu uběhl 19 021 m.

Nejlepším vytrvalcem i mezi profesionály

O Shrubbových výkonnostních kvalitách svědčí i to, že jeho světový rekord na 3 míle byl překonán až za neuvěřitelných 29 let Finem Lauri Lehtinenem, držitelem zlaté olympijské medaile na pětikilometrové trati z roku 1932, když výkon Paava Nurmiho 14:08,4 z roku 1922 IAAF neuznala. Podobně se dařilo i světovému rekordu na 10 mil – ten vydržel necelých 26 let. V roce 1905 odcestoval Shrubb na turné do Austrálie a Nového Zélandu. Podle mínění anglického atletického svazu tam však pobíral neúměrně vysoké cestovní náležitosti, a byl proto prohlášen profesionálem. To mu ovšem vůbec nezabránilo v pokračování v další běžecké kariéře – i na profesionální scéně dosahoval výborných výsledků a po zásluze i zde patřil mezi nejlepší světové vytrvalce. Dokázal si také vydělat poměrně slušnou částku peněz a dobře zabezpečit svoji rodinu – manželku, syna a dvě dcery.

Tvrdý trénink jako klíč k úspěchu

Shrubbovy úspěchy však nepřišly samy od sebe, ale byly založeny na velmi tvrdé tréninkové práci. Běhal téměř denně, někdy i dvoufázově, a to zpravidla vzdálenosti do deseti mil. Tempo jeho tréninkových běhů bylo značně vysoké a blížilo se rychlosti závodů. V nich pak spoléhal především na velmi rychlý začátek, jímž své soupeře většinou hned zlikvidoval. Obvykle vítězil s velkým náskokem a své dobíhající běžecké konkurenty s určitou škodolibostí prý někdy dokonce i v cíli fotografoval, přestože nebyl žádným fotografickým nadšencem. Své štěstí zkoušel i na maratonských tratích, tam se mu však nedařilo. Tato vzdálenost mu prostě neseděla…

Autorská a trénérská činnost jako náplň zbytku života

Své běžecké zkušenosti dokázal zúročit v letech 1908-1909 napsáním dvou knih o tréninku přespolního běhu a běhu na dlouhé vzdálenosti. Jako profesionál působil do roku 1912 a za celou dobu své běžecké kariéry se zúčastnil 1 800 závodů, z nichž tisícovka byla vítězných.

Díky svým výborným sportovním úspěchům si získal Shrubb dobré jméno a byl velmi uznávaným člověkem. Cítil, že se nenávratně blíží konec jeho běžecké kariéry, a tak se obával o svoji další budoucnost. Proto v roce 1908 neváhal ani chvíli a s radostí přijal nabízené trenérské místo běžců na Harvardské univerzitě. Zůstával tak stále ve sportovním prostředí, a přestože sám v té době ještě běhal, trénování ho velmi bavilo a věnoval mu veškeré své síly. Jeho píle a snaha nevyzněly naprázdno – se svými svěřenci dosáhl několika významných úspěchů. Ve své činnosti využíval nejen bohatých praktických zkušeností z vlastního závodění, ale velmi pozorně sledoval i módní tréninkové trendy tehdejších špičkových anglických trenérů.

Zemřel 23. dubna 1964 ve věku 84 let v Bowmanville, kde bylo na jeho památku zřízeno muzeum běhu. A na počest slavného běžce se v tomto městě od roku 2003 každoročně koná běžecký závod nazvaný Alfie Shrubb Classic.