TOMÁŠ EISNER

Tomáš pochází z Plzně a běhá za Pilsenman Club. S během začínal spíš jako doplněk ke sjezdům divoké řeky, kterým se věnuje dodnes. Špatně se mu soustředí jen na jednu sportovní disciplínu, a i v běhu už vyzkoušel ledacos od krosů po silnice.

K delším závodům se musí dozrát

Jak ses k běhání dostal?

Od svých 8 let, kdy se věnuji sportu, mi byl běh vždy příjemným doplňkový sportem. Závodil jsem ve sjezdu na divoké vodě a kondice tam byla důležitou složkou výkonu, a tak byl běh ideálním prostředkem, jak si vybudovat kondici. Zpestřením podzimní přípravy byly běžecké krosy v okolí Plzně, a tak přibyla i motivace se v běhání zlepšovat. Vždy pro mě bylo zajímavé meziroční srovnání na dané trati, to na vodě nešlo, protože tam bylo spousta proměnlivých okolních podmínek.

Postupně běh čím dál víc převažoval, až se z něho stala moje jednička. Začal jsem se cíleně připravovat na vybrané závody a má výkonnost stále rostla. Nedělám žádné výkonnostní skoky, prostě krok za krokem, jdu stále nahoru a doufám, že ještě dlouho se budou mé výkony zlepšovat.

Na co se specializuješ?

Vyzkoušel jsem ledacos. Od zmíněných krosů jsem přešel hned v 18 k maratonu, ale po dvou pokusech jsem pochopil, že musím k delším distancím ještě dozrát a začal jsem se zaměřovat spíše na kratší běh. Vlastně běhám vše, jak silnici, tak terén, krosy kolem 4-12km, ale také klasické silniční desítky či půlmaratony. Za rok si dám i pár závodů v horách s poctivým převýšením a taky nějaké maratonské distance. Vytipuji si nějaké 3-4 závody za rok, na které se připravuji, ty jsou většinou časově do 2 hodin.

Jak se motivuješ?

Motivaci musím spíš tlumit. Na každý závod se dost těším, ale nejenom na závod samotný, ale i na to kolem, na lidi, atmosféru, občerstvení…prostě je to pro mě takový kulturní zážitek a odměna za dřinu v tréninku.

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější závody?

Srdcovkou se stal Ultra Trail Lamer Winkel v Bavorském lese u našich Bavorských sousedů, běží se v místech, kde jsem strávil poslední 3,5 roku. Vánoční Lobezský botokros v Plzni jsem běžel už tolikrát, že ani ten tu nemůžu chybět. Kopcovité 3 míle v Lobezském parku jsou prostě pevnou součástí štědrodenních tradi

Optimální výkonnost je jedna velká skládačka, se kterou si rád hraju

Co je podle tebe nejdůležitější součást tréninku?

Baví mě si dávat dohromady tu skládačku s názvem optimální sportovní výkon. Fyzická připravenost hraje v běhání velikou roli, ale ostatní složky, jako např. psychická příprava, technika běhu, dýchání, nastudování trasy, taktika nebo regenerace, mohou být také důležité a proto se snažím připravovat komplexně a chytře.

V objemové části přípravy se snažím kromě horizontálních naběhat i ty vertikální, postupně se snažím své tréninky zintenzivnit a zrychlit v mírně zvlněném terénu. Po úplné rovině běhám jen zřídka, také vzhledem k tomu, že žiju v horách.

Jaký je tvůj týdenní tréninkový objem?

Hodně záleží na období. V tréninkovém období jsem spokojený, když překonám 90-100km, občas mi to ustřelí ke 120km.

Tvoje nejoblíbenější běžecké oblasti?

Šumava, konkrétně Železnorudsko a okolí Bavorské Rudy. Běžecké boty samozřejmě beru všude s sebou, tak už jsem objevil pár zajímavých běžeckých destinacích u nás i v zahraničí (oblast Cotswold v Anglii, Isle of Sky ve Skotsku nebo Tyrolsko v Rakousku) a doufám, že jich objevím daleko víc.

Ve stravě se snažím dodržovat základní principy i poslouchat tělo

Jak se stravuješ? Co je základem tvé stravy před a po závodě?

Jednoduše dodržuji základní zásady zdravé výživy. Neupínám se nějakým dietám, naopak poslouchám, co žádá mé tělo. Strava před závodem se u mě příliš od běžné stravy neliší, s výjimkou zvýšeného příjmu sacharidů a minerálů.

Po závodě sním nejraději nějakou dobrotu z vlastních zásob, abych do sebe dostal to nejlepší a zahájil, co nejrychleji regeneraci.

A co jíš během závodu?

Dokud to jde snažím se při závodě nekonzumovat nic. Pokud už se rozhodnu běžet něco delšího, připravuji si vlastní pokrmy podle kuchařky „Portables“. Jsou to pokrmy vhodné pro konzumaci během výkonu, nahrazující gely a energetické tyčinky. Ty jsem nikdy moc nemusel a jsem rád, že jsem se od nich již mohl oprostit.

Jsi vegetarián nebo vegan?

Beru si inspiraci z veganské a vegetariánské stravy, miluji některé jejich alternativy (např. tempeh, falafel, hummus,..), ale rád si dám i mléčné produkty, vejce a maso.

Jsem minimalista, ve výbavě mi stačí boty, trenky a triko…

Jaké jsou tvoje oblíbené boty?

Vyzkoušel jsem mnoho modelů a značek s větším či menším nadšením. Nejvíc se mi nakonec zalíbila řada bot od Salmingu. Salmingy, jak terénní, tak silniční běhám už třetím rokem a nedám na ně dopustit.

A jaké bereš na závod?

Nejraději ty, v kterých běžím nejrychleji. Závodní modely vytahuji pouze na ty kratší závody, od 10 km běhám v objemových botách, abych šetřil svoje oběhaný nohy.

Bez jakého vybavení se neobejdeš?

Jsem v tomhle ohledu minimalista, tzn. čím míň toho mám na sobě, tím líp se mi běhá, nic mě neruší a je mi fajn. Jednoduše kvalitní obuv, trenky a triko. Jo a kvalitní ponožky jsou taky na místě.

Děláš nějaké doplňkové sporty?

Jsem multisportovec, vždy jsem měl problém zaměřit se pouze na jeden sport, ale teď v běhání se mi to částečně daří. První polovinu běžecké sezóny 2017 jsem přesto částečně obětoval, abych potrénoval a poté absolvoval mistrovství světa v dlouhém kvadriatlonu (kombinace plavání – silniční cyklistiky – rychlostní kanoistiky a běhu). Byla to zajímavá zkušenost, ale rozhodl jsem se opět věnovat můj čas naplno běžeckému tréninku. Jako skvělý doplňkový sport uznávám plavání a jízdu na kajaku, v zimě pak běžky.

Největší úspěchy

Já doufám, že ty největší úspěchy teprve přijdou. Já si především cením, každého dne, kdy můžu vyběhnout a největší vnitřní radost mi přinese kvalitně odmakaný trénink. Na závodech mě pak potěší, když za sebou nechám, nějakého lepšího běžce. Jestli skončím někde 1., 3. nebo 15. mě moc nebere, neboť vím, jaká je momentálně úroveň českého běhu a že těch několik dobrých běžců se rozmělní po těch 20 závodech, které se každý víkend konají.

Děkujeme za rozhovor a držíme palce, ať se i dál daří podle představ!

/fotografie: archiv Tomáše Eisnera/