MARIE JIŘIČKOVÁ

Marie Jiřičková se do povědomí veřejnosti zapsala díky svému vítězství v náročných horských závodech – Beskydská sedmička a Horská výzva. Přečtěte si, jak se k ultratrailu dostala a co jí na něm nejvíce baví.

Všechno zlé je k něčemu dobré

Marie pochází z města Jablonec nad Nisou, ležícího v oblasti Jizerských hor. Svými výkony reprezentuje Craft team Jablonec.

Sport se v jejich rodině dědí z generace na generaci, takže Maruška má aktivní život prostě vrytý pod kůži. Vyzkoušela spoustu různých sportů, ale žádný ji nebavil příliš dlouho. Ani po vzoru své maminky, která se vrcholově věnovala běžeckému lyžování, k tomuto sportu nepřilnula, spíš naopak :-).

A jak to tedy u ní začalo s běháním?

„Těžká životní situace, která v roce 2003 nastala v naší rodině, mě pravděpodobně nadobro přivedla k pravidelnému běhání. Dobře si vzpomínám na své úplné začátky, kdy jsem běhala zásadně až za tmy, aby mě nikdo neviděl a z desetikilometrového běhu jsem se sbírala několik dní. Brzy jsem zjistila, že lesní cesty jsou lepší než silnice a tak se začala pomalu, ale jistě, rozvíjet moje vášeň pro běh v horách. Závodit jsem začala až před třemi lety, kdy si do mě občas někdo rýpnul, proč si taky nevyzkouším nějaký závod, když pořád běhám a já si nakonec řekla, proč ne. A tak se stalo, že jsem se přihlásila na 9 km běh přes Tanvaldský špičák, kde jsem ve své kategorii vyhrála a celkově mezi ženami skončila druhá, za matadorkou Blankou Paulů. Následně jsem shodou několika neuvěřitelných okolností potkala týmového kolegu Jardu Jisla a s ním, jako druhý závod absolvovala Horskou výzvu v Krušných horách. Na podzim už jsem běžela svou první 24hodinovku. Tím jsem se definitivně zaháčkovala mezi ultramaratonce.“

Baví mě hledání vlastních hranic

Jako běžkyně se zaměřila na ultratrail, protože zjistila, že její přednost není v rychlosti, ale ve vytrvalosti.

„Baví mě hledání vlastních hranic a zatímco bolest z rychlosti je pro mě nesnesitelná, bolest z únavy je něco, s čím umím pracovat. A navíc – ultra má jednu úžasnou výhodu v tom, že i v průběhu  závodu můžete prohodit pár vět se svými soupeři a na občerstvovačkách se najíst a napít relativně v klidu ve stoje. Nevím, jak to mají ostatní, ale na rychlých tratích jako je třeba půlmaraton se za běhu napít neumím, za to jsem perfektně celá olepená od rozcintaného ionťáku :-)“

Před závodem se musím vnitřně srovnat se vzdáleností, která mě čeká

V ultratrailu hraje velmi důležitou roli psychika. Pro Marii je důležité vnitřně se srovnat se vzdáleností, která ji čeká a snaží se necílit na celkové umístění, ale spíš na čas, se kterým bude spokojená. Pokud se dostane na bednu, je to pro ni hřejivá odměna:-)

A jaké závody řadí mezi svoje nejoblíbenější?

„To je těžká otázka, obecně všechny závody, které se běhají v horách a přírodě obecně, jsou v mém hledáčku. Vloni jsem běhala závody dvojic a jediný, který chci letos zopakovat pro jeho jedinečnost je B7 s parťačkou Ivetou Fořtovou, bývalou olympioničkou v běhu na lyžích a doteď vynikající závodnicí, která vyhrává závody napříč kategoriemi.“

Na ultratrail je třeba mít také hodně nachozeno

Přes týden Maruška naběhá něco přes 60 km, ale protože dá na rady zkušenějších, zařazuje pravidelně horskou turistiku a chodí i sjezdovky s holemi. Jako holka z Jizerek má ve svém nejbližším okolí spoustu krásných mís, kde se dá trénovat. Nejraději běhá po všech možných stezkách kolem rozhleden Černá studnice, Bramberk, Nisanka, Královka a mnoha dalších 🙂

Alespoň jednou týdně se jí daří zařadit i posilování, kde se zaměřuje na střed těla, k čemuž hodně využívá balančních podložek.

Regeneraci Marie trochu odsouvá na druhou kolej a stále ji lehce podceňuje. Její jediná forma odpočinku je již několik let 1x týdně sauna, na níž pěje chválu, protože díky ní se jí hodně zlepšila imunita.

Jako alternativu k běhu ráda zvolí horské kolo, které znovu objevila a opět si zamilovala vloni, když ji hodně potrápil zánět okostic. Přes léto má s kamarády v plánu ferraty a v zimě si užívá alpské lyžování.

A jak je na tom Marie se stravou v den závodu?

„Před závodem dodržuji dvě pravidla, a to hodně pít a ve stravovacích návycích nic neměnit. Myslím, že je obecně známo, že experimenty v jídle se nemusí vyplatit 🙂

Po závodě, ač jsem vyloženě na sladké, sahám po slaných jídlech a jako pozávodní chuťovku si často vozím sáček arašídových křupek.“

Gel beru jako případnou poslední záchranu

„Protože gely mi vůbec nejdou přes krk, na závody si připravuji kuličky, jejich základ tvoří vždy datle a para nebo vlašské ořechy s různými obměnami semínek a sušeného ovoce. (všichni se mi za ně smějí, přičemž skoro současně se mě ptají, jak že je vlastně dělám, že jim ty gely také nejsou úplně po chuti :-)). Do camelbagu si většinou připravuji zelený čaj, který občas přisladím medem a na občerstvovačkám piju vodu, ionťáky i colu. V pozdějších fázích závodu už na mě doléhá deficit soli a sahám po bílém rohlíku, který jinak v obchodě míjím s pohrdavým pohledem :-).“

Podobně jako s gely to má Maruška i s doplňky stravy. Raději preferuje pestrou stravu a poslouchá svoje tělo, než aby spoléhala na doplňky.

„Jsem typický „áčkař“ (krevní skupina). Rozhodně se nepovažuju za vegetariána ani vegana, ale maso jím opravdu minimálně. Když už, dám si spíš rybu, maximálně kousek krůtího, ale maso mi nedělá dobře a problém s jeho konzumací se se mnou táhne už od dětství. Mám to štěstí, že mi zdravá strava chutná a jediným mráčkem nad svým stravováním vidím přílišnou oblibu v nadmíře sladkostí a kvalitní kávy (ale vždyť jsme jen lidi, že jo :-))“

A jaké běžecké boty Maruška preferuje?

„Popravdě, po silnici a na kratších tratích nosím letité sešlapané objemovky od Adidasu 🙂 Ultramaratony běhám v Race ultra od Inov-8 na které jsem si chvíli zvykala, ale maximálně mi u nich vyhovuje široká špička, ve které mají i oteklé nohy dostatek prostoru. Do těžkého terénu pak obouvám X-talon od stejné značky, protože se můžu spolehnout na to, že při seběhu to můžu pustit a neujedu na žádném povrchu.“

Běžecké vybavení si musí každý otestovat a vybrat sám

„Říká se, koho chleba jíš, toho píseň zpíváš. Ale upřímně musím říct, že jsem maximálně spokojená s funkčním oblečením od Craftu. Myslím, že všichni běháme nejraději na lehko, bez jakékoliv zátěže, ale na ultramaratonech se nelze obejít bez běžecké vesty s dostatečným obsahem camelbagu a místa pro jídlo a povinnou výbavu. Mojí první a jedinou je ta od Inov-8 a jsem s ní spokojená. Ale těžko doporučovat, každému vyhovuje něco jiného.“

Osobní rekordy

Maraton: nikdy jsem ho neběžela a ani mě neláká

Půlmaraton: ten nejrovinatější se mi podařil za 1:34:15

10 km: 41:59

Největší úspěchy

Horská výzva 24 hodin – 2. místo v mixech

Perun MČR ve skymaratonu 2015 – 13. místo

Beskydská sedmička 2015 – 1. místo v kategorii (2. místo v mixech)

Horská výzva LONG 2015 – všechny 4 závody 1. místo v mixech a v absolutním pořadí seriálu 2. místo