ANTON KRUPICKA

Málokterý profesionální sportovec má tak charakteristický styl jako Anton (Tony) Krupicka, ultramaratonský běžec žijící v horách v americkém Boulderu. Tony je pověstný svým minimalistickým přístupem k životu i k běhu. Na dlouhé výběhy do hor si bere opravdu jen to, co potřebuje.

Tony Krupicka je proslulý zejména díky svým typickým dlouhým vlasům, vousům,extrémním objemem natrénovaných kilometrů, šátkem ve vlasech a stylu “nahoře bez”. Mnoho lidí si ho tak zaškatulkovalo jako “hippíka”, který prostě dobře běhá. Nicméně Antonovi trochu křivdí, vystudoval totiž dvě vysoké školy a triko při běhu sundává pouze ve spojení s jeho minimalistickou filosofií, prostě jen v situaci, kdy je mu teplo.

Poslední roky se Tony potýkal s četnými zraněními, ty mu ale nezabránily v dalších horských dobrodružstvích a závodních úspěších. Minulý rok na sebe upozornil na dolomitském Lavaredo Ultra Trail, kde se po několika letech dočkal vítězství na závodě se světovou konkurencí. Jaká tedy byla cesta k dlouhým běhům jednoho z nejpopulárnějších vytrvalostních sportovců vůbec?

Maraton zaběhlý ve 12 letech a kořeny z Čech

Tony Krupicka vlétl do vytrvalostních závodů ve věku, kdy si většina sportovců ještě hraje s kamarády na hřišti a na systematický trénink nemají ani pomyšlení. Tony totiž svůj první maraton absolvoval ve 12 letech! Podle svých slov byl doma v Nebrasce obyčejným klukem, který ovšem disponoval přemírou energie. Brzo si všiml, že v běhání ve škole je o něco lepší než ostatní kluci a tak netrvalo dlouho, a běh se pro něj stal doslova závislostí.

Kromě běhání měl ovšem Tony i jiné zájmy, od mládí rád četl a studoval. Jak sám říká, v jeho rodině mělo vždy vzdělání velkou roli a proto se i on škole dost věnoval. Jak napovídá jeho rodinné příjmení, Antonovy kořeny vedou až k nám do České republiky. Jeho předci v polovině devatenáctého století přišli do USA právě z českých zemí. Často tak svým americkým známým, kteří mají s českými slovy problém s výslovností, popisuje své příjmení jako “crew-pitch-kuh”.

Extrémní tréninkové dávky v průběhu vysokoškolských studií

Během studií na střední škole se Anton stejně jako mnoho dalších běžců věnoval v USA tak populárním cross-country běhům. Z dnešního pohledu si ovšem Anton uvědomuje, že v době střední školy byl extrémně přetrénovaný a jeho tréninkové dávky rozhodně neodpovídaly tréninku na 5 a 10 km závody. Možná právě z důvodů extrémních objemů od mladého věku v rychlých a krátkých závodech Anton nikdy velkých úspěchů nedosáhl. Proto přechod na ultramaratonské distance v průběhu studií na University of Colorado byl pro Antona naprosto přirozeným krokem. Společně s dalšími mladými legendami běžeckého sportu – bratry Kylem a Ericem Skaggsovými začali v té době pronikat mezi elitu ultramaratonských distancí.

Týdně Anton v té době v létě 2006 naběhal až neuvěřitelných 200 mil (320 km). Extrémní dlouhodobý zápřah pro jeho tělo dokládají jeho vlastní slova, podle kterých je 150 mil týdně ideální tréninkový objem. Bohužel nejspíše i tyto naběhané kilometry se později podepsaly na Antonových zraněních.

Legendou ultratrailu ve 23 letech aneb dvě vítězství na Leadville 100 v řadě

Právě v létě 2006 se chtěl Anton po letech strávených rychlými cross-country závody vrátit k maratonské distanci. Jeho snem byla účast na známém horském Pikes Peak Marathonu, který závodníky zavede až do cíle v nadmořské výšce nad 4000 m.n.m. Ovšem nakonec vše dopadlo jinak, Anton se ještě to léto nakonec zúčastnil světoznámého ultratrailu Leadville 100 Miles. A hned při jeho první účasti ve 23 letech, závod vyhrál! To byl pro Tonyho klíčový moment v životě, kdy si uvědomil, že se může stát profesionálním ultraběžcem. V následujících letech byl Anton k nezastavení – vyhrál prakticky každý ultra závod, kterého se zúčastnil. Následovalo tak další vítězství na Leadville, vítězství a traťový rekord na známé padesátimílovce White River 50 a další.

V roce 2010 byl Anton součástí jedné z největších závodních “bitev” ultramaratonského světa. Na legendárním Western States 100 se tehdy totiž potkali s Kilianem Jornetem, Geoffem Roesem a Halem Kornerem. Závod tehdy sledovali snad všichni fanoušci horského a ultramaratonského běhu. Společně s Kilianem a Geoffem bojovali až do posledních mil, přičemž Anton tehdy doběhl na druhém místě před Jornetem, který trpěl silnou dehydratací.

Vleklá zranění a větší orientace na hory

V roce 2011 ovšem nastal další milník v Antonově životě. Byl to jeho běžný červnový den, seběh z Green Mountain nedaleko Boulderu, který absolvoval téměř každý den. Z ničeho nic při zakopnutí na relativně hladkém trailu Anton nezvládl pád a výsledkem byla zlomenina nohy, která odstartovala různé vleklé problémy se zdravím, se kterým se Anton bohužel trápí v podstatě dodnes. Jak sám Anton uvádí, jakmile se jednou vážně zraníte, je těžké brzdit s tréninkem a zraníte se brzy znovu.

Jediné pozitivum, které si z toho Anton do dnešních dnů odnesl je jeho přehodnocený vztah ke sportu i k přírodě. Před zraněním byl totiž Anton typem běžce, který běhal kdekoliv, hlavně aby naběhal svůj extrémní týdenní objem kilometrů. Ovšem právě se zraněním si našel ještě více cestu k horám, kdy trávil dlouhé hodiny výstupy na čtyřtisícovky v okolí jeho domovského Boulderu. V tréninku i filosofii se tak posunul od naběhaných kilometrů k horským zážitkům a z hlediska čísel spíše k nastoupaným metrům.

Buff® Signature Series a další projekty

Kromě běhání si tak v době, kdy byl dlouhodobě zraněný, musel Anton najít i jiné aktivity, než hodiny a hodiny strávené v běžeckých botách na krásných trailech. Se svým dlouholetým tréninkovým parťákem Joem Grantem se začali mnohem více věnovat lezení, tuto zimu Anton zařadil do tréninku také v Evropě mezi horskými běžci tak populární skialpinismus.

Kromě toho se Tony podílel na vlastní řadě běžeckých minimalistických batohů Ultimate Direction a stal se pevnou součástí týmu Buff®. Právě multifunkční šátky a další vychytávky od španělského Buffu Tony dlouhá léta každý den rád využíval. Spolupráce následně vedla k vytvoření Tonyho originální Buff® produktové kolekce. Ta kromě několika typů klasického Buffu obsahuje i technický dres a závodní běžecké kraťasy. Všechny Antonovy produkty Buff potom nesou charakteristický design s vyobrazenými skalami „Flatirons“, na kterých Anton nejraději trénuje.

Souboj s Kilianem a dalšími na Hard Rock 100

Hlavním cílem pro letošní rok je pro Antona samozřejmě konečně zůstat zdravý. Zdraví se mu dle jeho slov podařilo zachovat i po nedávném Transgrancanaria, kde si doběhl pro šesté místo. Ovšem Tony Krupicka se letos soustředí především na legendární Hard Rock 100, což je jeden z nejnáročnějších horských závodů na světě. Během 100 mil závodníci překonávají extrémní převýšení a technický terén ve výškách nad 4000 metrů nad mořem. Právě to by mohlo Tonymu sedět, a proto se již nyní všichni těší na jeho souboj s Kilianem Jornetem, který minulý rok na Hard Rocku nenašel konkurenci!