Když jsme loni s manželem dobíhali poslední úsek Beskydské sedmičky a potkali zoufalou bolavou závodnici, která hlásila, že její dva porody byly ve srovnání s tímto naprostá pohoda, musela jsem se smát. V té době jsem ještě netušila, že za necelý rok budu mít možnost porovnat na vlastní kůži, jestli bolí více porod nebo B7. Říkáte si, že srovnávám nebe a dudy? Pak mi dovolte představit několik zřetelných podobností!
Všechno je jednou poprvé
Rozhodnutí v obou případech provázelo dlouhé rozmýšlení a plánování. Otázky jako „Jsme na to připraveni?“, „Jsme ochotni přizpůsobit svůj dosavadní život náročnému tréninku/těhotenství/výchově dítěte?“ či „Zvládnu uběhnout 100 km/porodit dítě?“ se mi honily hlavou několik měsíců. U B7 se člověk může chlácholit tím, že v případě potíží závod ukončí, zahodí běžecké boty do potoka a zbytek života prosedí spokojeně u TV. S dítětem je to trošku složitější, jelikož z tohoto rozhodnutí se nedá tak snadno vycouvat. Naštěstí mateřské hormony (a babyboxy) odvádějí skvělou práci!
Další výraznou paralelu mezi těhotenstvím a Beskydskou sedmičkou spatřuji v registraci na závod, respektive oplodnění. Obojí je otázkou správného načasování, několika pokusů a dvojice musí mít notnou dávku štěstí, aby formulář s registračními údaji doputoval do databáze přihlášených ve správný okamžik, stejně jako aby spermie pronikla k vajíčku ve správný čas.
Radost, adrenalin či zděšení z toho, když se to opravdu povede, je v obou případech markantní.
Výběr parťáka
Výběr běžeckého parťáka je v případě Beskydské sedmičky klíčový. Stejně jako výběr životního partnera a otce pro Vaše dítě. Společný cíl, cesta, vzájemná podpora, porozumění, spolehlivost. To vše jsou základní kameny pro úspěšné zdolání běžecké i životní trasy. Rozhodně není na škodu absolvovat společně několik tréninkových výběhů, aby si dvojice ověřila, co od sebe mohou očekávat. Vydržíš stejné tempo několik hodin? Jak se chováš v krizových situacích? Baví nás to spolu? Jo? Super, tak se pojďme vydat na trasu B7! A jako bonus si mě můžeš vzít za manželku.
Běh na dlouhou trať
Mezi termínem registrace a startem závodu je přibližně 8 měsíců prostor, během kterého má jedinec možnost se co nejlépe připravit na závod samotný. Podobný časový odstup máme i od chvíle, kdy žena spatří dva proužky na těhotenském testu, až do porodu.
Začátek je plný nadšení a všemožných představ, jak to celé bude probíhat. Radost z toho, když tu novinku sdělujete přátelům a rodině střídá tvrdá realita v podobě náročných tréninků/nevolností. Stanovení tréninkového plánu a postupné plnění dílčích cílů je základ. Napřed ten kopec vyjdu, o měsíc později ho vyběhnu v tempu a za další 3 měsíce už do kopce svištím s prstem v nose 10x za sebou. V těhotenství jsou milníky snad ještě výraznější. Od prvního ultrazvuku, přes první kopance až po okamžik, kdy zjistíte, jestli nosíte v břiše holčičku nebo chlapečka.
Progres můžete sledovat pomocí různých měřitelných hodnot. Tady si ale přiznejme, že sledované veličiny se rozbíhají opačným směrem. Například mně osobně se klidová tepová frekvence v těhotenství zvýšila a místo hodnot Budhy v zenu jsem se dostala na hodnoty normálního smrtelníka. Tempo běhu a objem kilometrů se radikálně snížil a o tělesné váze se ani nebudu zmiňovat.
Nezbytná výbava
Na internetu najdete nespočet článků a diskuzí na téma doporučená výbava pro miminko/závod B7. Budoucí maminky horlivě diskutují, pročítají či píšou recenze na kočárky, postýlky, pleny a dudlíky. Případně čerpají inspiraci od zkušených kamarádek, které už výchovu dítěte absolvovaly. Stejně na tom jsou i běžci, kteří důkladně vybírají vhodnou obuv, trekingové hole, kompresní podkolenky a pročítají všechna doporučení od zkušených běžců. Z mé zkušenosti je pro oba případy potřeba hlavně poslouchat vlastní tělo, mít u sebe dostatek cukru, náhradní oblečení a vazelínu na bradavky!
Zázrak se koná
A je to tady, přichází den D. Ať už probíhá start v Třinci nebo na Bulovce, předem víte, že cesta bude dlouhá, bolestivá, vy do toho dáte všechno a výsledek bude stát za to. Na začátku kilometry ubíhají rychle, máte ještě dost sil vtipkovat s parťákem a ostatními závodníky na trase. Do určitého okamžiku do kopců dřete, z kopců odpočíváte. To se po pár hodinách změní a sbíhání kopců začne být bolestivé. Žádný kilometr není zadarmo. Stejně tak to funguje u kontrakcí. Napřed jsou slabé a trvají jen chvíli, rodička má prostor si mezi kontrakcemi oddychnout a nabrat síly. I v tomto případě se to však po určité době změní a už rozlišujete jen menší a větší muka.
Věděla jsem, že Beskydská sedmička bude bolet, ale měla jsem nastavenou hranici, přes kterou už bych v cestě nepokračovala a závod vzdala. Zatímco u porodu jsem tuhle hranici bolesti mnohonásobně překročila. Nebyla možnost to vzdát, a když jsem si myslela, že už to nemůže být horší, tak byl cíl ještě v nedohlednu. Asi jako když jste teprve na Pustevnách, do cíle zbývá 25 km a vaše kolena by potřebovala transplantaci.
Každá minuta Vám připadá nekonečně dlouhá, ale najednou je tady finále. Frenštát je na dohled. Porodní asistentka oznámí, že je vše připravené a jde se tlačit. Ať jedno nebo druhé, najednou v sobě objevíte ještě velký kus energie a síly. Nohy se rozbíhají na posledních stovkách metrů a za bouřlivého povzbuzování fanoušků probíháte cílem. Zážitek je to ohromný, právě jste si splnili sen, na který jste tvrdě dřeli a posunuli své limity o kus dál.
Dovolím si však tvrdit, že ani dokončení Beskydské sedmičky nemůže svojí intenzitou překonat pocit, kdy maminka poprvé uvidí a přivine svoje miminko do náruče. Bolest je zapomenuta a vystřídá ji pocit nekonečného štěstí.
Ať už si odnášíte medaili na krku nebo malého tvorečka schouleného v zavinovačce, pocítíte vděčnost. Vděčnost parťákovi/partnerovi za podporu. Vděčnost svému tělu za to, co dokázalo. Vděčnost pořadatelům a supportu na trati. Vděčnost lékařům, sestřičkám, rodině a přátelům. Máte za sebou neopakovatelný zážitek, který se vám vryje do paměti.
