Během k sebeuvědomění, aneb jak mi běh pomáhá uvědomit si sebe samu

Běh mi přináší hodně věcí, ale hlavně mi pomáhá vyčistit si hlavu

Běhám už hodně let a běh mi přináší určitě lepší kondici, více síly, zdravou chuť k jídlu, zapojení široké skupiny svalů a krom toho i velmi důležitou věc. Vždy si u běhu nádherně vyčistím hlavu.

Začínala jsem běhat na gymplu, kdy jsem měla les za domem, a tak mi to přišlo velmi příhodné. V té době jsem se hodně učila a na domlouvání s kamarády nebyl čas. Hýbat jsem se chtěla, aby ze mě nebyla dělová koule. Na počátku tedy byly převážně praktické důvody, kvůli kterým jsem nazouvala tenisky. Postupně jsem si na běh začala zvykat, až nastala doba, kdy jsem o tom nepřemýšlela, věděla jsem, že běh prostě potřebuji. Nyní se posouvám do věku, ve kterém hledám více klidu, sebejistoty a zamýšlím se nad během hlouběji. A zjišťuji, jak moc mi pomohl v hledání samy sebe. Poskytuje mi spoustu odpovědí na otázky obyčejné i otázky mnohem hlubšího významu.

Zásadní posun nastal, když jsem se začala profesně zabývat analýzami běhu. Abych věděla, co přesně klienty učím, začala jsem se soustředit na to, jak běžím, došlapuji, držím tělo, dýchám… Najednou se vytratily myšlenky a starosti a zůstala prostá přítomnost v daném okamžiku. Prostě jsem běhala, nedělala jsem nic víc. To mělo mimo jiné i tu výhodu, že mě přestalo bolet koleno. Vědomým udržením správné techniky po celou dobu běhu, jsem jej nepřetěžovala a hned bylo po bolestech. To byl první vědomě nevědomý krok k sebeuvědomění.

Běh boří hranice, dělá nás upřímnějšími a otevřenějšími

Mimo to jsem si uvědomila, že při běhání s kamarádkou naše rozhovory plynou mnohem lépe a hlavně upřímněji, nežli doma u kávy. A jdou víc do hloubky. Jakoby běh bořil hranice mezi lidmi a stavěl mosty mezi srdcem jednoho a druhého člověka. A najednou si byli schopní lépe naslouchat a získali odvahu říkat věci, které by si u kávy řekli třeba po týdnu a bůhví jestli vůbec.

Další zlom nastal, když jsem absolvovala kurz mindfullness („uvědomění“), který mi ukázal, že v běhu vzniká dobrý prostor pro projevení naší duše. Pokud ji tedy necháme projevit. Někdy, když potřebuji odpovědět na nějakou otázku, položím si ji před vyběhnutím. Pak s plným soustředěním vyběhnu a čekám, co přijde. A odpověď se často objeví sama. Prostě přijde. Myslím, že je to pravdivá odpověď, která je přístupná jednak díky dynamice pohybu, blízkosti přírody, a také díky plnému soustředění, které se snažím běhu dát.

A jak tohle všechno souvisí se sebeuvědoměním? Přijde mi, že běh je mimo jiné čas, kdy mám blíž do svého nitra. Otevírá se mi intuice. V běhu jsem více tělem a duší, nežli myšlenkami a emocemi. V běhu jsem pravdivější.  Tím vším nacházím sama sebe. Vnímám své tělo a cítím jak mu je. Zda je unavené, nemocné, nebo naopak plné energie a nadšení do života. To je velmi důležité, protože díky tomu můžu dát tělu to, co potřebuje a ve chvíli kdy to potřebuje. Raději si ráno přivstanu a jdu cvičit nebo běhat a těch pár desítek minut věnuju tomu, abych byla v kontaktu sama se sebou.

Běh otevírá intuici, pomáhá nás uvolnit a propojuje tak lépe tělo a duši

Zkusím shrnout, co běh poskytuje mojí duši. Vnímám, jak běžím, soustředím se na sebe a na to, jak běžím. Postupně uvolním tělo. Uvolněné tělo pak v běžném životě nemá chaotické myšlenky. Lépe vnímám a lépe se i rozhoduji. To protože mi snáze jde propojit duši a tělo v jeden celek. Nerozhoduji se tolik hlavou a rozumem, ale vším dohromady – hlavou, tělem a hlavně duší! Více si věřím a vím, že to, co dělám navenek, je v souladu s mým vnitřním světem.

Až sem mě dovedl vědomý běh. Zkuste také začít od soustředěného běhu a nechte vše ostatní doma v posteli. Vnímejte jen, kde vás co tlačí, nebo bolí, a jak to změnit tak, aby bolest zmizela. Zbytek se dostaví postupně. Jsem si jistá, že mnozí z vás tento obrovský užitek „vyčištění hlavy“ pocítíte v plné jeho šíři. Tím, že si ho uvědomíte, můžete ho lépe zpřístupnit i běžcům okolo.