Běhání v Tokio a Kyóto – betonová džungle vs. nádherné lesy

Co se týká Japonců, jedná se o běžecký národ. Jsou jedním z nejaktivnějších a nejběhavějších národů na světě. Japonské běžecké závody jsou velmi populární a excelují zejména velmi precizní organizací a zázemím. Dostat se na start je těžké a je třeba se registrovat i více jak rok dopředu – často se také uplatňuje systém losování. Japonci jsou skutečně vášniví běžci. Každý závod je velkou oslavou a akce se kromě samotných běžců účastní také tisíce fanoušků. Závod je také záminkou k tradičním ceremoniím a setkáním běžců všech věkových kategorií. Pokud se chcete dozvědět více o běhání v Japonsku, přečtěte si třeba knížku od známého autora Haruki Murakamiho, „O čem mluvím, když mluvím o běhání„.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Tokio a Kyóto, dva rozdílné světy, moderní velkoměsto plné neonů a všudypřítomné reklamy versus tradiční historické město, které přímo vybízí k rozjímání v některé ze zenových zahrad. Obojí má něco do sebe, obojí vám svým způsobem vyrazí dech a vybídne k zamyšlení. Pojďme se společně podívat, jak se v těchto městech běhá.

Tokio – v zajetí betonu

Když se poprvé octnete v centru Tokia, máte pocit, že tady se snad ani běhat nedá. Nejen nepřirozené prostředí, ale i velká koncentrace lidí v ulicích dělají i ze samotné chůze velmi náročnou disciplínu. V centru se najde několik parků, ale je jich poměrně málo a malých v porovnáním např. s New Yorkem, kde je obrovský Central Park pro běh doslova přizpůsobený. Park Yoyogi vypadá na mapě poměrně rozlehle, ale nenechte se zmást. Část parku je součástí chrámového komplexu, kde je v Japonsku běhat zakázáno. Není tedy nic divného vidět značky typu zákaz běhu (přeškrtnutého běžce – bohužel jsem s sebou neměla foťák).

Park Yoyogi ale jinak pěkný je. Je to asi první městský park, který povoluje běhat po trailových cestičkách (čti po trávníku), které jsou po celém obvodu. Další zajímavostí v japonských parcích je to, že tráva se zda nestává hlavním atributem parku, nemusí být všude a už vůbec nemusí být posekaná ve stylu anglického trávníčku. Nic takového. V Japonsku se spíše prosazuje přírodní styl. Tráva roste, jak chce a kde chce. Tam, kde neroste, tak se ani uměle nevysazuje (zejména v okolí stromů apod.). A co víc uvidíte třeba i bambusový les, pěkně zarostlý a pokud zastavíte, pokoušou vás komáři, protože se kousek od vás drží bažina.

Dalším místem, které lze využít, je Shinjuku Gyoen National Garden. Park, ve kterém najdete nádhernou japonskou zahradu, nicméně vstup do něho je zpoplatněný. Vstup pro jednoho člověka je za 250 yenů (cca 60 Kč) a je hlídán vstupními branami. V tomto parku je dle slov správce běžecký okruh 3 km dlouhý.

Dalším místem, které by se vám mohlo zdát zajímavé pro běhání je Císařský palác. Poměrně velká plocha obehnaná vodním kanálem, ale opět se jedná o významné místo a běhání tam není možné. Poslední možností v centru Tokia je běhání kolem řeky Tama River, kde by měla být cyklostezka, nicméně s největší pravděpodobností se bude jednat o asfaltový nebo betonový povrch. Nevyzkoušeli jsme, kdo znáte, doplňte nás.

Kyóto – uchvátí vás tradice a hlavně konečně příroda

Kyóto je přesný opak Tokia. Po supermoderním světě plném reklamy jakoby jste se dotali do ráje. Čas jakoby se zastavil, zenové zahrady, chrámy, mechové louky… Svět pro běhání jako stvořený. Bydleli jsme sice v centru, nicméně v Kyótu se dá levně pronajmout kolo a pohodlně se dostat po celém městě všude. Kyóto je rovinaté, ale všude na okrajích najdete hory. Stezka filozofie vybízí nejen k procházkám a rozjímání, ale také k proběhnutí. Je to ulička jako z pohádky s útulnými obchůdky kolem. Stezka je dlouhá asi 3 km a povrch je převážně štěrkový a vede kolem umělého kanálu (potoku).

Arašijama. Jedna z hlavních turistických atrakcí, ale také příjemné místo pro běh. Opět je dobré mít v kapse prá yenů, jelikož některé vyhlídky jsou zpoplatněné. Řeka, která protéká nádherným údolím je velmi čistá a vhodná ke koupání. Pokud zde budete na podzim, uvidíte nádherné barvy podzimního listí.