Běhání na pohodu podle Jirky Maška

Podívejme se na ten výraz podrobněji, poněvadž jsem přesvědčen, že ne každý, kdo ho vyřkne, se pak podle toho chová, natož zaběhne samotný závod.

Běžet „na pohodu“, oblíbená fráze, často nesprávně pochopená

Vždy, když přijdu na závod, tak se kamarádi, přátelé špičkují, kdo jak dá dnešní závod. Jedna skupina tvrdí, že si závod užijí, druhá se pokusí atakovat svá osobní maxima a velká skupina velkoryse oznámí, že dnes to bude na pohodu. Tahle společnost mě vždy velmi láká a rád sleduji její počínání na trati, zvláště přímo v samotném závodě. Po doběhu pak vidím, co tou „pohodou“ vůbec mysleli. Dobíhají většinou s velkým odstupem od svého nejlepšího času na danou vzdálenost, a mnohdy i velmi unaveni, ale jelikož běželi na „pohodu“, tak to samozřejmě nesmí být na nich vůbec znát. Jenže zkušený běžec odhalí, že to „na pohodu“ jaksi nebylo.

Prohlédněte si i další fotografie k článku…

Běžet „na pohodu“ znamená mít kvalitně natrénováno

Osobně zastávám teorii, samozřejmě u běžců amatérů či hobby, že každý by se měl pohodově cítit před startem, při závodě a následně hlavně v cíli. Dobíhat závod na hranici kolapsu jistě není hlavní důvod, proč běháme. K tomu, abychom závod dobíhali „na pohodu“ potřebujeme mít hodně a kvalitně natrénováno. A to je problém u některých běžců, kteří si myslí, že i když nemají tolik naběháno, tak se přece závod dá běžet pohodově. Podle toho, to pak vypadá. Běží pomalejším tempem, a tím pádem musí udělat více kroků. Při závodě neustále s někým komunikují (dávají opticky najevo pohodu), což je zase velmi vyčerpává a jelikož nemají tolik kvalitně natrénováno, tak nakonec to může být těžký závod, na jehož konci se budou cítit podstatně hůře, než kdyby se pokusili atakovat svůj osobní rekord. Ano, málokdo tohle přizná. Věřte ale, že je to pravda.

Běžet „na pohodu“, to jsou hlavně zkušenosti

Již šestou sezónu dělám vodiče (pacemakera) na určité závody od 5 km až po maraton. Vodím na časy, které jsou obvykle tak 10–20 minut horší mého nejlepšího dosaženého času na danou trať a dalo by se říci, že je to vlastně velká pohodička. Musím uznat, že díky poctivému a kvalitnímu trénování, to zvládám vcelku pohodově, i když v cíli se občas cítím značně unavený. Takže si nemohu dovolit přípravu, jakkoliv vypustit, ba naopak se jí musím maximálně věnovat.

Pro mě osobně, když se řekne běžet na pohodu, totiž znamená, že poběžím co nejblíže svému nejlepšímu výkonu, kdy na trati strávím co nejméně času, udělám minimálně kroků a kdy můj organismus vydá jen tolik energie, kolik je nezbytně třeba.

Běžet „na pohodu“, mnohdy skončí utrpením na trati

Opět zabrousím do pozice vodiče. Mnohdy musíme vodit i časy, které jsou hodně daleko za naším osobním maximem, takže každý hned řekne, to je pro vás hračka, pohodička nebo jen procházka. Omyl. Po takovém závodě se cítíme nesmírně unaveni a vyčerpáni. Vždyť musíme udělat třeba jednou tolik kroků, co obvykle, dále jsme na trati o hodně déle, než jsme zvyklí. Takže o nějaké pohodičce nemůže být vůbec žádná řeč. A samozřejmě je to tím dál náročnější, čím delší je závod.

Tímto příkladem z činnosti vodiče chci jen více a podrobněji poukázat, jak je u mnohých nesprávně myšleno rčení „dneska to dám na pohodu.“ Vždy v cíli, když vidím ty unavené tváře, kteří před startem sebevědomě prohlašují o běhu na pohodičku, tak si říkám, zase někdo, kdo se rád pochlubil hezkou frází, ale její význam absolutně nepochopil, ale spíše se chtěl u přátel zviditelnit.

Běžet „na pohodu“ … zamysleme se, než tohle vyřkneme

Zkuste se jednou, až zase před startem prohlásíte, že dnes to dáte na „pohodu“ zamyslet, jak to na tu pohodu vlastně dáte, a že pod tímto vyjádřením se skrývá něco úplně jiného, než jste si dlouho mysleli. Věřím, že až správně začnete používat ten výraz „na pohodu“, tak vaše závody budou mít zcela jistě jiný charakter a v cíli poznáte ten správný „pohodový pocit“.

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.