Barbora K. Tite: „Na běhání mě nejvíc baví, že si to musíte opravdu odpracovat“

Báro, jak dlouho běháš a jaké byly Tvé běžecké začátky?

Běhám od roku 2015, nějaký řád a směr to dostalo až v roce 2020. Začátky byly plné omylů, to si asi zažil každý druhý čtenář: příliš malé boty, které ani nebyly na běhání, nula znalostí o tréninku, stravě atd. Ale ten pocit po běhu byl k nezaplacení.

Jako mnoho jiných jsem začala běhat proto, abych zhubla – klasika. Dnes mě spíš zajímá, jak mít dost energie na kvalitní výkon; nemám běh jako prostředek k tomu, abych se úplně „zrubala“. Takže úplný opak, dá se říct.

Kdy ses rozhodla svěřit své běhání do trenérských rukou a proč sis vybrala zahraniční trenérku?

V létě 2020 jsem poprvé zkusila něco jako intervalový trénink. Chtěla jsem se připravit na Běchovice. Stáhla jsem si plán Miloše Škorpila, který někde visel na internetu, a přestože jsem ty intervaly určitě běhala rychleji, než jsem měla, závod dopadl nad očekávání dobře. Asi to bylo tím, že jsem neměla moc času se tím plánem zničit. Pak už jsem si říkala, že potřebuju nějaké vedení, abych se mohla dál zlepšovat.

Oslovila jsem jednu trenérskou „stáj“, kterou jsem sledovala na Instagramu. Přišlo mi, že nešíří úplné blbosti, a viděla jsem, že mají výsledky s lidmi, jako jsem já. Že je to někde daleko v Americe, jen online a nikdy se neuvidíme, to se mi líbilo. Nechtěla jsem se fyzicky scházet s nějakým trenérem někde na dráze. Určitě by se mi smál, že… Tihle navíc měli týden na zkoušku zdarma, celé to bylo takové nezávazné. Takže OK, proč ne, můžu to vždycky zrušit. No ale přiřadili mi skvělou trenérku, se kterou si sedneme, a dnes naopak přemýšlím o tom, kdy a jak se vydám do Ameriky, abychom se aspoň jednou potkaly.

Jak jsi pod jejím vedením spokojená a kterým směrem by ses chtěla posunout?

Jsem maximálně spokojená. Vede se mnou dialog o mém tréninku, nastavuje mi zrcadlo a když je potřeba, tak mě brzdí. To je fajn. S oblibou říkám, že trenér je někdo, komu platím za to, aby ho zajímalo moje běhání, a paní trenérka to splňuje.
Chtěla bych jednou zaběhnout 5 km pod 20 minut a k tomu podat ekvivalentní výkony na 10 km, půlmaraton a maraton. Ale půjdu na to přes zrychlení na míli, horizont mám tak 5–10 let.

S jakým výsledkem jsi prozatím nejvíc spokojená?

Asi s osobákem na 10 km, Pečky 2021 za 47:05. Při srovnání s ostatními distancemi je to můj nejlepší výkon.

V loňském roce jsi běhání propojila i s prací a začala jsi komentovat běžecké akce vysílané na Eurosportu. Jaká to pro Tebe je zkušenost a jak se Ti líbí nahlížet na běh z druhé strany?

Je to logické propojení dvou věcí, které dělám skoro každý den: běh a mluvení do mikrofonu se sluchátky na uších. Práce v televizi pro mě taky není novinka. Největší nezvyk je, že jako komentátor si můžu říkat relativně co chci. Na to jako tlumočnice nejsem zvyklá. Jinak je ta práce dost podobná – je třeba si udělat dobrou přípravu a pak umět reagovat na nenadálé situace. V komentátorské kabině jsem hodně v módu „práce“ a ne „užívám si běh“, protože člověk neustále kontroluje mezičasy, komunikuje s kolegy, snaží se přečíst jména na dresech, zkoumá, jestli někdo neodpadl z vedoucí skupinky, snaží se vnímat, co mu říká režie… když si chci přenos opravdu užít, tak na něj koukám doma v teplákách.

Jak zvládáš skloubit tréninky s prací tlumočnice a překladatelky, která může být občas (nejen) časově náročná?

Tlumočnické vytížení je u mě sezónní, náročných je cca šest měsíců v roce. Tři na jaře a tři na podzim. Snažím se dobře plánovat, být kreativní a nebrat tréninkový plán dogmaticky. Vždy se řídím heslem, že něco je lepší než nic. Také je třeba říct, že manžel to má stejně jako já a nevyžaduje romantické večery u Netflixu, takže si vyhovíme. Priority jsou jasné. Trénink, jídlo, spánek.
Zbytek roku je v pohodě a mám naopak nadstandardně komfortní podmínky na trénink. Rozhodně se to nedá srovnávat s běžci, kteří pracují ve směnných provozech, zdravotnictví atd.

Co pro Tebe běhání znamená? Je to pro Tebe „jen“ fyzická aktivita, aby ses udržela v kondici a někam se posouvala, nebo životní styl?

Baví mě to. Jako amatérského sportovce i jako fanouška. Nejvíc mě asi baví, že se to nedá nijak „očůrat“. Prostě musíte tu práci odvést, jiná cesta k výsledku nevede. V některých jiných sportech hraje větší roli šikovnost, náhoda, štěstí, míček spadne o centimetr jinam, máte přízeň trenéra, rozhodčího… to je u běhu minimalizované. Můžete mít talent, ale odpracovat si to, konzistentně a trpělivě, hraje větší roli. Talentovaný floutek je v běhání hvězdou maximálně na jednu, dvě sezóny. 

Manžel také běhá a závodí, řešíte doma běhání? A trénujete spolu občas?

Ano, je to náš společný koníček č. 1. Bavíme se o běhání, jezdíme společně na závody, postupem času jsme se stali atletickými fanoušky. Vzhledem k propastnému výkonnostnímu rozdílu mezi námi spolu trénovat nemůžeme, takže si občas jen jdeme zaklusat, když mu nevadí výrazně zpomalit (v zimě u toho mrzne, tak to je horší) a já holt trošku zrychlím.

Máš nějaký běžecký vzor? Ať již tady u nás, nebo v zahraničí?

Mým vzorem jsou asi všichni amatérští výkonnostní běžci, kteří jedou trojboj práce – děti – trénink. A kdybych si přece jen měla vybrat jednoho profíka, asi Nick Willis a jeho dlouhověkost. Dvacet let po sobě zaběhl anglickou míli pod 4 minuty.

Jaké máš cíle na letošní rok?

Začít ze sebe velkou oklikou dělat rychlejšího vytrvalce, což znamená udělat ze sebe rychlejšího mílaře :D. Chtěla bych se soustředit na distance 1 500–5 000 m.

A máš nějaký běžecký sen, kterého bys chtěla dosáhnout?

Kvalifikovat se na Bostonský maraton a pak si ho i zaběhnout.