Barbora Jíšová: Naučila jsem se, že nemusím odběhat vše, co je napsané v plánu

Barčo, sezona ještě skoro ani nezačala, a Ty už sis zlepšila osobák na půlmaratonu i na desítce. Předpokládám tedy, že se zimní příprava podařila. Je to tak?

Ahoj Kačko, ano tahle sezóna začala dobře, na půlmaratonu jsem se zlepšila o minutu a na desítce sice mám běžený čas o 5 s rychlejší, ale to bylo na dráze a už před 7 lety, to už vlastně ani není pravda. 

Zimní příprava se povedla, a to zejména díky klukům z Dlouhé míle, což je skvělý projekt Honzy Pernici. Kluci spoustu tréninků odběhali se mnou nebo já s nimi. A naštěstí jsem nebyla zraněná a ani nepřišly žádné bolístky. Začala jsem hezky zvolna, protože jsem byla po náročném podzimu docela unavená, ale od prosince to vše šlo podle plánu a mohla jsem zrychlovat. 

Jaké jsi měla pocity minulý víkend na Kbelské 10 a jak jsi se závodem spokojená?

Z Kbelské 10 mám opravdu radost. Myslela jsem si, že bych mohla běžet svižně, ale nečekala jsem, že bych v tak nabité konkurenci mohla být 3. Nakonec se ukázalo, že moje zkušenosti vyhrály nad mládím. Přeci jen už ve 31 letech nejsem žádná jarní rosa. Ale i tak jsem na posledních 3,5 km předběhla 4 holky. To mi udělalo velkou radost. Barča Stýblová i Adéla Hluchá běžely opravdu fantasticky. 

Jaké máš plány na letošní sezonu, plánuješ se zaměřit spíš na silnici, nebo na traily?

V plánu na letošní sezónu je silnice i trail. Další start v sezóně bude Pražský půlmaraton, potom bych chtěla běžet Ještěd Skyrace a Pražský maraton. Na závěr sezóny opět Beskydskou 7.

Vloni jsi na Beskydské 7 zvítězila, láká Tě zaměřit se na takhle dlouhé závody?

Ano, loni jsem B7 vyhrála. Sice jsem po doběhu říkala, že už takový závod nechci znovu absolvovat, protože mi bylo příšerně. Ale pak žaludek i nohy přestaly bolet a rozmyslela jsem si to. Chtěla bych zkusit běžet pod 14 hod a 30 min. Je to závod, který stojí za to absolvovat. Jenom ultra závody se určitě nezaměřím. Trvá mi docela dlouho, než se z nich vzpamatuji. Možná kombinace s kratšími závody. Uvidíme. 

Co Tě vlastně baví nejvíc?

Mně zatím pořád baví běhat oboje silnice i traily mají své kouzlo, dokonce i ultra má něco do sebe. Na silnici mě baví možnost zlepšovat se a porovnávat se s ostatními. V kopcích a v ultra je to víc boj se sebou samým. Nemůžu říct, že by mě kopce nebolely, ale ty výhledy nahoře, které se kolikrát dají zažít, za to stojí. V kopcích a v horách si užívám to, že tam můžu být a že fyzicky mám na to vyběhnout, vyjít nebo vyšplhat nahoru. To mě láká a těší. 

Nevím, jestli se budu v budoucnu věnovat ultra nebo silnici. Možná taky po letošní sezóně řeknu, že už toho mám dost. Možná budu zraněná, možná budu vozit kočárek, co já vím. Nechám se překvapit, co mi život a běhání přinesou. Nedělám si dlouhodobé plány. Pokud mi to půjde, budu běhat hezké závody nehledě na povrch. 

Jak dlouho vlastně běháš a jaké byly Tvé běžecké začátky?

Běhám asi od 10 let. Moje běžecké začátky byly na Malé Skále a potom na základní škole v Turnově. Začala jsem ve sportovní, atleticky zaměřené třídě. Myslím, že to byl dobrý základ a díky rozumným trenérům A. Drahoňovskému a D. Královi jsem se mohla postupně zlepšovat zdravou formou, aniž bych se přetrénovala. Na gymplu jsem pak byla pod vedením velmi zkušeného trenéra Z. Truksy. Ten mě zase posunul o krůček dál. A teď posledních 12 let spolupracuji s Honzou Pernicou, jehož tréninky a přístup k běhu mě udržely u atletiky a přinesly nějaké úspěchy.

Jak spolupráce s Honzou Pernicou probíhá, chodíš na jeho společné tréninky v rámci projektu Dlouhá míle, nebo s ním tréninky jen konzultuješ a spolupráce probíhá spíš na dálku?

Naše spolupráce s Perňou už není tak intenzivní, jako bývala dřív, ale je to logické, myslím, že už stačí, když se jeho plánkem inspiruji a snažím se chodit na většinu tréninků Dlouhé míle. Některé tréninky musím vynechat nebo je trochu pozměnit. Myslím, že i díky Perňovi jsem se naučila poznat, kdy je lepší zvolnit a jít se jen volně proběhnout a kdy je možné třeba i v únavě odběhat kvalitní trénink. 

U Perni se mi vždycky líbilo, že dokáže pochopit a podpořit atlety, kteří nemohou nebo nechtějí podřídit běhání celý život. A dokáže vymyslet, jak by to i tak mohlo fungovat, aby se mohli zlepšovat. Za těch 12 let byly sezóny lepší a horší, ale většinou mě to bavilo a na tréninky jsem se těšila. 

Jak zvládáš trénink při své práci lékařky? Po službě musí být člověk unavený psychicky, ale také fyzicky vyčerpaný, máš vypozorováno, kdy se Ti trénuje nejlépe?

Zvládnout se to dá, když se chce. Neříkám, že nejsem unavená, a někdy se mi chce spát i na ranním hlášení kliniky, ale když jsem na ambulanci nebo na sále, zvládám se koncentrovat i v únavě. Už jsem se po více než 5 letech naučila nějak fungovat. Zvládám většinou 2 těžší tréninky za týden, které běhám odpoledne po práci, po službě nebo o víkendu. Krátké volné běhy, eventuálně i krátké kopce zvládám ráno před prací. Byl to docela proces, ale naučila jsem se, že nemusím odběhat vše, co je napsáno v plánku. A že se nemůžu srovnávat s běžkyněmi, které trénují profesionálně, s tím jsem po nástupu do práce trochu bojovala. Ale když jsem si řekla, že budu běhat na sebe a že i 10. místo bude dobré, začalo se mi zase dařit víc. 

Když máš možnost, trénuješ raději sama, nebo ve skupině?

Běh ve skupině mám ráda, ten je skvělý zejména na dlouhé volné běhy nebo na těžké tréninky. Ale moje ranní volné klusy v 5:20 nikomu nenutím a ráda si pročistím hlavu o samotě a vytvořím pár endorfinů před prací. 

Co ráda děláš ve svém volném čase a jak si nejlépe odpočineš?

Co dělám ve volném čase? Co je to volný čas? Ne, dělám si legraci. Nějaký volný čas mám. Hodně ho strávím běháním nebo lezením na stěně nebo na skalách. Docela ráda vařím a prý dobře peču. 

Když mám volný víkend, ráda se vracím na Malou Skálu a zahradničím a třeba i štípu dřevo. Jsem trochu neposedný člověk, takže představa, že ve volném čase ležím doma na gauči, je pro mě děsivá.

Máš v okolí Malé Skály nějakou oblíbenou trasu, kterou bys nám doporučila?

V okolí Malé Skály je to obecně moc hezké, ne nadarmo je to Český ráj. Mám ráda skály, takže moc pěkné je například běžet z Hrubé Skály do Turnova, a když má člověk energii, může to protáhnout podél vody zpět až na Malou Skálu. Nebo třeba z Malé Skály na Kozákov.