Když se neválím doma v knihách, nebo nepobíhám v práci, tak běhám skyrunning a horské půlmaratony. Obouvá mě Inov8, a aby mi to i na startu slušeno a během běhu fungovalo, obléká mě Craft. Jsem součástí skvělého týmu kamarádů kolem běžecké speciálky Runsport.cz.
Za rok 2019 jsem si vyběhala 3. místo v celoroční skyrunningové sérii, vyhrála jsem třeba na Mizuno trail running cup Krkonoše. Mezi další skvělé závody a výsledky patří 2. místo na Černá hora skyrace, 2. místo na Liberec nature run, 2. místo na Malém Brněnském masakru a 3. místo na Ještěd winter skyrace. Na MČR ve skyrace jsem obsadila 5. místo. V zahraničí jsem závodila jen jednou, na Matternhorn Halbmarathon, kde z toho bylo solidní 10. místo.
Nicméně pořád jsem jen amatér a běhám pro radost z pohybu a proto, abych se podívala do krásných hor. Letos jsem měla v plánu velké věci, třeba Dolomyths skyrace, Sierre-Zinal, Mont Blanc marathon, Yesenický maraton... plány se ale změnily a nyní si hledám jiné cesty ke sportu.
Zatím poslední díl ze série článků o únavovce vyšel už před poměrně dlouhou dobou, v srpnu. Mohli jste se v něm dočíst o tom, co přesně únavová zlomenina je, jak je možné ji diagnostikovat, za kým jít a co ne-dělat.
Únavová zlomenina je takový záhadný pojem. Hodně sportovců o ní už někdy slyšelo, ale nikdo moc neví, co to je, jak se dá taková věc pořídit a hlavně, co s ní pak ne-dělat.
Alespoň jednou si tím projdeme za náš sportovní život všichni – zranění, nucená pauza, pomalé návraty. Proto se v sérii tří článků budu komplexně věnovat zranění běžce. Na následujících řádcích popíši motivaci ke sportu to, co se děje zraněnému v hlavě. Ve druhém článku se zaměřím spolu s fundovaným odborníkem – masérem a budoucím ortopedem – na únavovou zlomeninu. Ve třetím a posledním článku se společně pokusíme popsat cestu rekonvalescence a pomalého návratu zpět mezi sportující.