Rájem s čerty
Na jaře se mi po letech začalo líp běhat, a hledala jsem, kde bych kilometry tréninku mohla uplatnit, a zachtělo se mi dobrodružství. Zrak padl na Čertovskej ultratrail. Ne kvůli čertům – přiznávám, že k závodům a akcím s kostýmy chovám určité předsudky. Zato mám nostalgický vztah ke Kokořínsku (ačkoli trať jím vede jen zpočátku, jak jsem později upozorněna) zahájený na gymnáziu nočním pochodem z Prahy na Bezděz – úvod do delirií a euforií dlouhých tratí – a posílený melancholickými osamělými vyprahlými výlety. Otázku čertů nechávám stranou a odhodlaně si na Facebooku seženu číslo na trať 66,6 km.