Jiří Šmiták

První olympijský vítěz v maratonu Spyridon Luis se narodil 12. ledna 1873 v městečku Amarusion, které je zkráceně nazýváno Marusi, a je dnes již předměstím řeckého hlavního města. Byl pátým a posledním dítětem svých rodičů a jako jediný syn musel od dětství pomáhat svému otci, který pracoval jako rolník a zároveň si přivydělával rozvážením vody do Athén, kde tehdy ještě neměli vodovod.

Jaký byl skutečně vítězný čas prvního olympijského vítěze v maratonu Spyridona Luise? Ve většině publikací se uvádí 2:58:50, jen někde se objeví 2:55:20, výjimečně se píše, že zdolal trať dokonce za 2:58:50, nebo 2:55:20. Jaká je tedy pravda?

Velmi významnou postavou šestidenních závodů byl také Patrick Fitzgerald, který ve dnech 26.-31. prosince 1881 překonal výkonem 582 mil 55 yardů /936,107 km/ Westonův světový rekord.

Když v roce 490 př.n.l. zahájila mohutná perská říše tažení proti Řekům, cílem jejích dobyvačných snah se měly stát Athény. Peršané se vylodili nedaleko osady Marathónu, odkud pak chtěli díky své obrovské početní přesile zaútočit.

Když v roce 1890 vystavěli Řekové na počest památné vítězné bitvy u Marathónu mohylu 192 padlým hrdinům, hodně se při této příležitosti hovořilo o běžci, který zvěstoval radostnou zprávu. Místo bitvy tehdy navštívil i francouzský filolog Michel Bréal, živě se zajímal o legendu a byl jí doslova nadšen.

Když baron Pierre de Coubertin prosazoval na jednání Mezinárodního olympijského výboru Bréalovu myšlenku o zařazení vytrvalostního běhu z marathónského bojiště do Athén, zdaleka ne všichni mu fandili. Přitom ale jako by se zapomnělo, že už dávno předtím byly pořádány šestidenní vytrvalostní závody, které svou náročností daleko předčily čtyřicetikilometrový běh.

V roce 1890 se o atletiku zajímalo už tolik sportovců, že došlo k založení našeho prvního atletického klubu, který dostal název A.C. Praha. Jeho členové se zúčastňovali i závodů v zahraničí.

V 19. století pokračovali neobvyklé závody, kdy „laufeři“ lákali početné publikum nejen délkou a náročností tratí, ale i výběrem soupeřů. Jistý Franz Köperník závodil dokonce i se závodním koněm….

Návrh Michela Bréala na zařazení vytrvalostního běhu z marathónského bojiště do Athén se generálnímu tajemníkovi Mezinárodního olympijského výboru Pierru de Coubertinovi zalíbil. Sám patřil k těm, kteří podporovali staré řecké tradice, a navíc byl doslova okouzlen krátkou sedmiřádkovou básní Angličana Roberta Browninga z roku 1879 oslavující posla řeckého vítězství:

Postupem doby se úloha laufrů dostávala do pozadí. Aby se uživili, pořádali různé běhy na podívanou. Běhání se tak stalo atrakcí pro senzacechtivé diváky, z níž se běžci snažili mít určitý finanční prospěch. K tomu ovšem bylo nezbytně nutné získat povolení pražského magistrátu. To však nebylo na území našeho tehdejšího státu nikterak snadné, protože úřední páni podobným akcím rozhodně nefandili.