Jeden z nejznámějších a nejlepších ultraběžců na světě s českým jménem a kořeny, milovník hor, vyznavač minimalismu a jednoduchého životního stylu. S Antonem jsme měli možnost povídat si o jeho tréninku, výkonech v uplynulé sezoně a také o jeho novém přístupu k horám.
Letošní sezona byla pro Antona, který je Buff týmu, trochu smolná. Znovu se ozvalo jeho zranění holenní kosti, kvůli kterému si musel zase dát od běhání trochu pauzu. Měli jsme jedinečnou možnost udělat s ním rozhovor a zprostředkovat ho tak vám, našim čtenářům 🙂
„Dnes při tréninku sleduji hlavně celkový čas a převýšení, nehoním se už za mílemi“
Antone, začal jsi běhat v raném věku, už ve 12 letech jsi uběhl svůj první maraton. V pouhých 23 letech jsi pak vyhrál závod Leadville 100, o rok později jsi své vítězství zopakoval. V té době jsi běhal i 200 mil týdně. Jak velké objemy běháš teď? Jak se od doby prvního Leadville změnily tvé tréninkové metody?
Tehdy jsem se za naběhanými mílemi doslova bezhlavě honil. Dnes naběhám týdně zhruba 100 – 120 mil, své tréninky už ale neměřím mílemi. Dnes při tréninku sleduju celkový čas a převýšení, to má při běhání v horách větší vypovídací hodnotu. Když se připravuju na závod, běhám přibližně 25 hodin týdně s celkovým převýšením 12 – 15 kilometrů.
VYNUCENÁ PAUZA Anton letos v březnu absolvoval zatím svůj poslední těžký, 125 km dlouhý závod Transgrandcanaria, který dokončil na 6. místě. Už krátce po závodě však měl takové bolesti, že nemohl ani chodit. Anton tak pro tuto sezonu musel na běh zapomenout. Pustil se do silniční cyklistiky, které se věnoval už v mládí, nebo lezení, díky kterému pro něj hory získaly zase nový rozměr. Spoustu času také Anton věnuje stabilizačním cvikům, které mu pomáhají zpevnit a posílit důležité svalové partie, a také posilování. |
Při tak extrémní tréninkové zátěži potřebuješ své tělo kvalitně zásobit energií. V jednom rozhovoru jsi ale uvedl, že před dlouhými ranními tréninky nesnídáš. Jaké máš obecně stravovací návyky? Jak se stravuješ během tréninku a jak doplňuješ tekutiny?
Žádné speciální stravovací návyky nemám, jím docela normálně. Snažím se jíst především jednoduché a zdravé jídlo. Během tréninku piju vodu, a pokud je delší než čtyři hodiny, jím energetické gely.
A jak vypadá tvé stravování před závodem a po závodě, upravuješ v té době nějak jídelníček? Je něco, co ti pomáhá s regenerací po těžkých závodech?
Má strava před a po závodech se nijak neliší od toho, jak se stravuju po celý rok. Nemám žádné speciální tajemství.
Ale pokud vím, tak při závodech se spoléháš na energetické tyčinky a kolu. Na UTMB 2014 jsi ale zažil první velký problém se žaludkem. Plánuješ tedy upravit svou strategii výživy na závodech?
Ano, je to pravda. V dlouhých závodech hodlám jíst na občerstvovacích stanicích víc jídla obsahujícího škrob, například chleba, koláčky, brambory nebo těstoviny, a méně energetických gelů.
Jak jsi na tom se strečinkem, protahuješ se pravidelně? A co regenerace, máš nějaké oblíbené metody?
Ne, žádné oblíbené metody nemám. Občas si zajdu na sportovní masáž nebo na akupunkturu, když jsem zraněný. Denně ale posiluju kyčle a pracuju na tzv. core stabilitě (hluboké svalstvo, zajišťující stabilní postoj, pozn. redakce).
„Mou hlavní motivací jsou mi samotné hory, ne pouze běhání po nich“
V roce 2009 ses kvůli možnosti trénovat v prudších kopcích přestěhoval do Boulderu v Coloradu, kde sis o dva roky později zlomil nohu. Paradoxně díky tomu jsi poznal hory, a především pohyb v nich, z nové perspektivy, začal jsi víc chodit a vrátil ses znovu k lezení. Jak se změnil tvůj přístup k horám a k samotnému běhání? Naučilo tě to něco?
V době, kdy jsem si zlomil nohu, jsem byl hodně nešťastný. Uvědomil jsem si však, že mou hlavní motivací jsou samotné hory, a ne pouze běhání po nich. Nechápejte mě špatně, pořád miluju běhání, ale je to jenom jeden (a to velmi omezený) z mnoha způsobů jak poznat hory a být k nim blízko. Tím, že jsem se začal věnovat extrémní horské turistice, lezení a nakonec taky lyžování, se mi otevřel úplně nový svět. Svět terénů a podmínek, které jsem doposud nezažil. Pokud bych se věnoval jenom běhání, nikdy bych tyhle věci nemohl poznat.
Posledních několik let jsi trávil léto v Evropě, konkrétně v Chamonix. Nelákalo tě někdy podívat se do České republiky, odkud pocházejí tví předkové? Znáš se osobně s nějakým českým vytrvalcem?
Jednoho dne bych se určitě moc rád podíval do České republiky a do okolních evropských zemí. Osobně žádného českého vytrvalce neznám. Když jsem ale vyrůstal, byl pro mě velkou inspirací Emil Zátopek.
Jedním z nejlepších ultramaratonců České republiky je Robert Krupička. Znáš ho? Nebo je to jenom shoda jmen?
Je to jenom náhoda. Znám jeho jméno, vím o jeho špičkových výkonech na kratších horských závodech v minulosti. Nikdy jsme se ale nepotkali.
Antone, moc ti děkujeme za rozhovor. Užívej si hor a jakéhokoliv pohybu v nich. Přejeme ti hodně štěstí!
Já děkuji za váš zájem.
| Více osobností, rozhovorů a profilů najdete na SvetBehu.cz |
