S pitným režimem během výkonu se často objevují dotazy ohledně příjmu kuchyňské soli, chemicky chloridu sodného, NaCl. Ptáte se, zda je to správně či nikoliv. Pojďme odpověď hledat ve fyziologii a podívejme se na daný problém ze tří hledisek. ANO či NE příjmu kuchyňské soli během sportu?
1. hledisko: rovnováha tekutin v organizmu
V běžné kuchyňské soli je asi 40% sodíku (Na) a 60% chlóru (Cl). Sodík pomáhá především při udržování správné rovnováhy tekutin mezi vodou obsaženou uvnitř buněk (tzv. intracelulární) a v jejich okolí (tzv. extracelulární).
Odpověď na otázku vhodnosti příjmu soli během výkonu hledejme právě v intracelulární a extracelulární tekutině. V extracelulární tekutině je uloženo 54% celkového sodíku a v intracelulární tekutině je uloženo 46% celkového sodíku v těle. Sodík rovněž nepřímo ovlivňuje množství vnitrobuněčné tekutiny, a to udržováním tzv. klidového membránového potenciálu. Tento klidový potenciál je pro buňky nezbytný, neboť jim zajišťuje stálost vnitřního prostředí. Proces nazýváme sodno-draselnou pumpou, neboť při něm dochází k čerpání sodíku ven z buňky a naopak draslíku do buňky (draslík je hlavní intracelulární kationt).
Důležitost této pumpy je pro život klíčová – protože koncentrace sodíku uvnitř buňky je nižší než vně, je přirozené, že ionty sodíku se snaží proniknout do buňky po tzv. osmotickém spádu a tím vyrovnat počet iontů vně a uvnitř buňky. Tento děj platí i pro draslík, ovšem obráceným směrem, neboť draslík má vyšší koncentrací uvnitř buňky. Kdyby nedocházelo k neustálému čerpání iontů sodíku a draslíku proti svým osmotickým gradientům, došlo by k vyrovnání koncentrací obou iontů vně a uvnitř buňky. Tento stav je ovšem pro buňku a její život naprosto nepřijatelný.
S tímto procesem velmi úzce souvisí osmolalita (zjednodušeně řečeno hustota) extracelulární tekutiny, která je pro správné fungování organizmu velice důležitá, a proto je nutné její přesné řízení. Osmolalitu mimobuněčné tekutiny zajišťuje především množství sodíku v ní obsažené – při vysokém množství sodíku v extracelulární tekutině hovoříme o zvýšené osmolalitě, tedy o tzv. hypertonickém roztoku (jehož hustota je vyšší než je hustota krevní plazmy). Tento stav má mnohé neblahé důsledky:
- dochází k osmotické ztrátě vody z buňky nacházející se v hypertonickém prostředí, a to tak, že voda proudí směrem ven z buňky, aby se hustota tekutin v intracelulárním i extracelulárním prostředí vyrovnala – tím se však buňka vysušuje
- současně dochází k zadržování vody v těle a tím ke vzniku otoků
- tento stav vyvolává žízeň, takže člověk pije více, než potřebuje, a voda se v organismu ukládá
Z uvedeného tedy vyplývá, že v nápoji konzumovaném během výkonu musí být v rovnováze příjem sodíku s draslíkem. V případě příjmu pouze kuchyňské soli však žádný draslík nepřijímáme, tudíž hrozí všechny důsledky uvedené výše. A současně se mohou v případě vysoce intenzivních výkonů objevit potíže vyvolané absencí ostatních minerálních látek, které ztrácíme potem. O tom v bodě následujícím.
2. hledisko: obsah minerálních látek v potu
V potu jsou obsaženy i další minerální látky než pouze sodík nebo draslík, kterým jsme se věnovali v předchozí části. Každý z těchto minerálů je pro fungování organizmu důležitý, tudíž opomíjet jejich příjem nemusí být z pohledu zdraví i kvality sportovního výkonu optimální. Kuchyňská sůl nám však dodá pouze dva (sodík a chlor) z pěti níže uvedených minerálních látek obsažených v potu.
Tabulka číslo 1: Ztráta elektrolytů v 1 litru potu:
- sodík 460 – 1.840 mg / 1 l potu
- chlor 177 – 2.130 mg
- draslík 117 – 585 mg
- vápník 12 – 80 mg
- hořčík 5 – 36 mg
Tabulka číslo 2: Elektrolyty obsažené v plazmě a potu
hodnoty jsou vyjádřeny v gramech na litr
