Druhý muž na letošním mistrovství ČR v zimním maratonu na LH24, v prosinci loňského roku doběhl 3. na Pražské 100. Adam Korecký ale umí i na silnici – má zaběhnutý kvalitní čas na Pražském maratonu a dvakrát zvítězil na Plzeňském půlmaratonu. A to všechno přesto, že trpí cukrovkou 1. typu – s tímto hendikepem se nejen naučil fungovat a podávat skvělé výkony, ale zároveň se snaží být dobrým vzorem pro ostatní a své odměny za vítězství dává na léčbu dětí.
Adame, gratuluji ke druhému místu na LH24. Jak jsi s výkonem spokojený?
Děkuji moc za gratulaci. S výsledkem jsem spokojený! Hlavně bych chtěl moc poděkovat svému tátovi, který mi dělal support celý závod, bez něho bych skončil v závodě už v půlnoci. Kdyby se mě někdo před startem závodu na pile v Ostravici zeptal, zda bych bral 2. místo?! Tak určitě! Každý rok se zde sejde silná konkurence, spousta skvělých běžců. Závod jsem běžel pro svoji babičku, která nedávno umřela.
S výkonem ale spokojený úplně nejsem. Po Pražské 100 jsem se na tento závod hodně připravoval. Přes Vánoce jsem zde byl trénovat a trať jsem měl dobře naběhanou. Časy na kola jsem bohužel neudržel, jak jsem chtěl. Veliká gratulace k vítězství Honzovi Procházkovi, který šel výborně, a Jirkovi Petrovi, který je neskutečný bojovník a veliká inspirace pro nás pro všechny, jak bojovat v závodě.
Podle mezičasů jsi oproti ostatním soupeřům zase tak moc nezpomaloval, dokonce jsi v posledních kolech na Honzu spíš stahoval. Byla to Tvoje strategie?
Začátek závodu byl dost rychlý. Nenechal jsem se tolik strhnout a šel si svoje tempo. Sázel jsem hlavně na seběhy, které mám silnější než běh a chůzi do kopce, kdy jsem se snažil jít volnější tempo a šetřit sílu na dlouhý seběh. Vůbec jsem neřešil, kolikátý jsem, držel se svého tempa a soustředil se na doplňovaní energie. Protože mám cukrovku 1.typu, běhám s inzulínovou pumpu a senzorem na měření hladiny cukru. Bohužel ve třetím kole mi senzor odešel. Dost mě to rozhodilo, nevěděl jsem, jakou mám hladina cukru v krvi. Čekal jsem 2 kola, zda se senzor nenapojí na inzulínovou pumpu. V tu dobu jsem několikrát musel zastavit a zkontrolovat to. Domluvil jsem si s tátou, aby mi došel na ubytování hotelu Freud v Ostravici pro nový senzor. Asi v 5. nebo v 6. kole jsem se musel zastavit ve stanu u hotelu Sepetná v depu na výměnu senzoru. Celé mě to stálo zhruba 30 minut a pak mi chvíli trvalo, než jsem se dostal do tempa. Senzor se napojil až za 2-3 hodiny. Myslím si, že jsem měl v době nefunkčního senzoru hypoglykemii (nízká hladina cukru pod 3,8 mmol/l) a hyperglykemii (nad 13 mmol/l), ani jedno není vůbec ideální pro sport a dost to omezí člověka v ideálním výkonu. Až ke konci závodu, kdy senzor fungoval, jsem se dostal do tempa a šlo se mi o dost lépe. Samozřejmě nohy jsem měl ke konci tuhé. Honza běžel výborně a myslím si, že bych ho těžko stíhal i s funkčním senzorem.
Závodil jsi už v Beskydech, nebo to byl Tvůj první závod v těchto terénech? A jak zdejší terény hodnotíš?
Mám za sebou LHUT, 2x B7, trénoval jsem zde, takže Beskydy znám. Terén je zde opravdu náročný technicky. Spousty kamenů, prudkých seběhů, náročných stoupání. Beskydy jsou krásné, jen škoda, že z Plzně je to přes celou ČR. Jinak bych sem jezdil častěji. Taky se není čemu divit, že nejlepší čeští trailoví běžci jsou z Beskyd. I lidé z okolí jsou přátelští a moc fajn.
Jak ses vlastně dostal k běhání?
Od mala jsem hrál fotbal, lyžoval jsem, hrál ping pong, jezdil na běžkách, dělal atletiku, hrál tenis, jezdil na silničním kole, až jsem se dopracoval k běhání v horách. Fyzickou průpravu jsem podle mě měl dobrou.
Jak jsi psal, trpíš cukrovkou 1. typu. Jak moc omezující to pro Tebe na takto dlouhé závody je a jak to při závodech řešíš? Bereš to jako velký handicap?
Cukrovku 1.typu mám zhruba od 15 let. Jsem na inzulínové pumpě, jelikož je to pro mě komfortnější než mít inzulínová pera. Musím myslet na spoustu věcí. Nastavení inzulínové pumpy, hlídání sacharidů 2 dny před závodem i po závodě. Inzulínová pumpa není úplně malá, takže řeším, kam ji umístím. V závodě musím včas doplňovat sacharidy a musím si hlídat, zda nedochází k problému. Například že kanyla z inzulínové pumpy je na dobrém místě na těle, senzor na měření glukózy je před závodem funkční. Musím přijímat sacharidy, i když mám problém se žaludkem. Hlídám si včas příjem sacharidů, aby nedošlo k hypoglykémii. Handicap to určitě je, ale zase na druhou stranu díky dnešním technologiím můžu dělat jakýkoliv sport naplno a plnit si své sny. Jsou nemoci, které to neumožní. Snažím se být i motivací pro diabetiky, aby se nebáli dělat tak náročné sporty. Ta radost z pohybu mi za to všechno stojí.
Podáváš dobré výkony nejen na ultra závodech, ale i na silnici, například jsi vyhrál Půlmaraton Plzeňského kraje. Jaký typ závodu Ti sedí víc?
Mám rád hory. Určitě mě baví více běhání v horách a dlouhé trasy. Snažím se být univerzál jako v cyklistice Van Aert (smích), takže si občas rád zaběhnu i půlmaraton nebo krátký kros. Jelikož se ultra traily běhají v čím dál větší rychlosti, věnuji se i tréninku rychlosti.
Jak vypadá Tvůj běžný tréninkový týden? Spolupracuješ s trenérem?
Trénuji se sám a vyhovuje mi to. Můj tréninkový plán se odvíjí od toho, na jaký závod se připravuji. Snažím se držet v týdnu objem 150 – 200 km, 1x týdně chodím do posilovny, zařazuji rychlejší krátké úseky ve formě fartleků nebo na drázei dlouhé vytrvalostní tréninky v nízké tepové zóně v kopcích a v terénu.
Jaké máš další plány na tuto sezonu?
Hlavně být zdravý. Chtěl bych se více věnovat akcím spojeným s cukrovkou. Mám v plánu projekt na výběhy u nás v Plzni pro veřejnost. Ze závodů jsou pro mě hlavní LHUT, Konig vom Bohmerwald, B7 a Pražská 100. Pokud by se podařilo dobře zaběhnout do top 3 závod v rámci série UTMB, zlobit se nebudu (smích).
Chtěl bych hlavně poděkovat svým partnerům a nejvíce mé rodině.
Foto: LH24, archiv Adama Koreckého
