Nejspíš by nikdo neřekl, že by v Čechách o minulém víkendu panovala zrovna ladovská zima. Přesto vládla mezi zhruba 300 běžci, kteří se v sobotu dopoledne začali scházet v zázemí ještědských skokanských můstků, dobrá nálada. O to víc, když bylo oznámeno, že díky aktuálním podmínkám definitivně vypadávají z povinné výbavy nesmeky. Teplota se pohybovala několik stupňů nad nulou, na Liberec dokonce svítilo slunce a jen vršek Ještědu se schovával v mracích. V tu chvíli to ještě vypadalo, že si málokdo z připravujících se jednotlivců, dvojic a až pětičlenných týmů dělá hlavu ze strašidelně vypadajících modrých sloupečků na Aladinovi.
Prvních několik jedenáctikilometrových okruhů, do kterých jsme v pravé poledne odstartovali, vypadali všichni opravdu hodně odhodlaně. Když jsem viděl, jak vypálil ze startu jeden z adeptů na stupně vítezství Titus Ablorh, měl jsem pocit, že se tady běží na rekordy. Jenže pravý křest běžce a člověka jako takového přišel asi hodinu před půlnocí. Jakoby si počasí řeklo: Já vám ukážu, jak ta vaše příprava na sezonu může taky vypadat?!
Na vršku trati se udělala mlha, kvůli které by stálo za to natočit nové díly Rákosníčka. K tomu přišel Cimrmanův vichr z hor, a když pak začalo pršet, člověku se při běhu často promítaly všechny známé katastrofické filmy s tématikou potopy světa. Nevím, jak ostatní, ale já přitom s láskou vzpomínal na příjemné svěrákovské: A chčije a chčije… No a nakonec nesmím zapomenout na ty tuny bláta, které déšť vytvořit a my se jimi prošlapávali nahoru i dolů po obou stranách kopce. Zdolával jsem v minulosti horní prudký kamenitý úsek pod kabinovou lanovkou na Ještěd asi tisíckrát, ale nikdy jsem se na něj tak netěšil jako tentokrát. Bylo to jedno z mála místy, kde vám postupně opadalo bláto z bot a seběh z vrcholu po silnici na Ještědku jste si mohli užít s mnohem větší lehkostí.
Je vážně třeba smeknout před všemi, kdo přemluvili svoji hlavu a dotáhli svoje tělo až do nedělního poledne. Každý z prvních pěti mužů i v takových podmínkách naběhal přes 140 km. Vítěz téhle single kategorie Aleš Sedlák přitom zakončil svoji misi se 14 koly, tedy 154 km, v čase 22:18:57! Snad ještě větší poklonu pak zaslouží ženy. Vítězná Katka Klepáčová zaběhla jen o jeden okruh méně a zvládla tak 143 km na 23 hodin a 8 minut! Nejvyšší počet kol naběhaly logicky vícečlenné týmy. Tím nejotrlejším byl RunBo Team Liberec. Jejich 209 km zvládnutých za 24 hodin bez 6 minut už je celkem impozantní výsledek!
Nakonec je ale stejně jasné, že všechny ty kilometry, výškové metry, puchýře a bolavé svaly nepřebijí v hlavě vzpomínku na to, jakým soubojem s vůlí letošní zimní čtyřiadvacetihodinovka na Ještědu byla!
FOTO: Milan Kabeš a Petr Novotný
