Mapových chyb se během závodu udělá spousta. Od minimálních nejistot a zaváhání v řádu vteřin až po ty obří, které se mohou počítat i do desítek minut. A na ty druhé se právě zaměříme.
Ukážeme si 10 zajímavých situací, které se letos na našem území odehrály a na závěr si dáme jeden bonus. Rozhodně na něj vydržte!
| Další články o orientačním běhu – tréninky, rozbory, rady začínajícím běžcům najdete v sekci Orientační běh. |
1) Jan Flašar (start – kontrola 1), čas 5:02 (čas nejlepšího 1:21)
Značně krutě působí, pokud si na startu vezmete mapu pro jinou kategorii. Dopadá to zpravidla tak jako na obrázku – doběhnete na první kontrolu, kde Vám najednou nesouhlasí kód. Dříve nebo později zjistíte příčinu a vracíte se na start pro správnou mapu a poté tedy konečně na svoji trať. Zde to pro Jana Flašara, který se v našem seriálu ještě objeví, dopadlo ještě relativně milosrdně. Úvodní kontrola nebyla příliš daleko od startu a náprava chyby nepředstavovala zas až tak dramatickou časovou ztrátu, ikdyž na přední umístění již mohl zapomenout.
2) Pavla Horová (kontrola 4-5), 18:22 (3:10)
Můžete kontrolu takzvaně „dohledávat“ do zblbnutí. Velmi častá chyba, zvlášť ve členitých skalnatých terénech jako zde u Malé Skály. Příčina takové chyby se dá obecně označit jako ztráta kontaktu s mapou během postupu. Neznáte svoji přesnou pozici a běháte od kamenu ke kameni, od skály ke skále, od cizí kontroly k cizí kontrole. Často také dané místo pročesává různě početná skupina spoluhledačů, což spíše situaci komplikuje, než usnadňuje. Čím déle taková chyba trvá, tím víc roste irácionálno a frustrace.
3) Tomáš Kubelka (kontrola 4-5), 9:09 (2:50)
Velká chyba, díky které ztratíte vybudovaný náskok, propadnete se pořadím a váš tým je rázem ze hry o medaile. Nic záviděníhodného pro reprezentanta Tomáše Kubelku z Pardubic na pátém úseku Mistrovství ČR klubů. Díky všem zmíněným okolnostem není v tu chvíli viditelnější chyby, což ostře kontrastuje s pocitem závodníka, který by se nejradši „zahrabal“.
4) Denisa Kosová (kontrola 2-3), 4:51 (1:33)
Úvod závodu na krátké trati letošního Mistrovství Evropy zametl s nadějemi na dobrý výsledek mnoha závodníků včetně naší nejlepší ženy. Podobnou, i když o něco menší, chybu v dohledávce zde udělala i Judith Wyder, která se obdivuhodně dokázala vrátit do závodu a umístit se na stříbrné příčce.
5) Arturs Paulins, Lotyšsko (kontrola 4-5), 8:29 (1:12)
Ze stejného závodu máme ukázku ošemetného seběhu šikmo na vrstevnice, což obecně patří k nejtěžším úkolům na tratích. Zde situaci komplikoval také hodně zarostlý terén, který lotyšský závodník důkladně prozkoumal. Tento postup zvládl nejlepší za 72 vteřin, Paulins o sedm minut více.
6) Daniel Pek (kontrola 6-7), 12:53 (2:00)
V terénu u Malé Skály se vám podobná chyba stane ani nevíte jak. Říká se jí „paralelní“, což znamená, že se v určité fázi odchýlíte ze směru, ale terén je tak podobný, že vám velmi dlouho souhlasí, lépe řečeno velmi dlouho se „úspěšně“ snažíte napasovat to, co vidíte kolem sebe, také do mapy. Čím víc vám to v místě, kde tušíte kontrolu, sedí, tím více dohledáváte do bezvědomí.
7) Petr Losman (kontrola 1-2), 10:06 (3:33)
8) Petr Losman (kontrola 16-17), 17:27 (5:01)
Co se vám v jednom závodě může stát horšího než jedna obří paralelní chyba? Dvě obří paralelní chyby. Své o tom ví zkušený závodník z Hradce Králové, který obě situace popisuje následovně:
„U postupu na 2 byla základní špatná úvaha, že ta cesta, po které jsem běžel, vede po hřbetu a od toho to celé vzniklo. Takže když jsem vběhnul do údolí, tak jsem myslel, že jsem v tom údolí s výrazným stromem a říkal si, proběhnu údolím vystoupám na horu a bude tam kontrola a ono nic… Ale protože jsem pod sebou viděl velké údolí říkal jsem si, že jsem vystoupal moc brzy nahoru, seběhl jsem do něj, běžel jsem jím až na konec a vystoupal až na plošinu a tam jsem nechápal jak to, že tam není kontrola.“
„Na 17: Když jsem naběhl na tu pěšinu tak jsem nedával pozor, přeběhl jsem to první údolí a zaběhl do toho druhého v domnění, že je to to první, takže klasická paralelka, ale jak jsem byl hotovej, tak jsem se nějak nemohl najít, proto jsem se vrátil zpátky na tu pěšinku a našel se až tam.“
9) Amelie Chataing, Francie (kontrola 14-15), 4:31 (0:33)
Velmi frustrující a bolestnou chybou je, když omylem posunete svoji pozici o kontrolu dál. Jako se stalo Francouzce Chataing na Mistrovství Evropy, k její smůle navíc pod dohledem přímého televizního přenosu. Vidíme, že po oražení čtrnácté kontroly si zjevně myslí, že je již na patnáctce a pokračuje tak severozápadním směrem jakoby na šestnáctku. Na půlminutovém postupu, který provázely tři kamery, tak ztratila čtyři minuty a vypadla z nadějné pozice těsně za medailí. Smůla o to větší, že zde byla trať po poměrně náročném předchozím průběhu již v docela bezpečných vodách.
10) Fanni Gyurkó, Maďarsko (kontrola 16-17), 3:49 (0:07)
Stejný druh chyby jako předešlý případ. Zde s tím rozdílem, že chyba byla odhalená právě až na té další kontrole a Maďarka se tak musela vracet. Sedmivteřinový postup tak trval téměř čtyři minuty a šance maďarské sprintové štafety na Mistrovství Evropy byly rozmetány hned na prvním úseku.
Jan Flašar (kontrola 6-7), 19:04 (nejlepší čas kolem 3 minut)
A slibovaný bonus je vlastně také příklad přehlédnutí. Zajímavé je ovšem zjištění chyby a její rozměr. Smutným hrdinou je zde rozbíhač sedmičlenného týmu SK Praga, velkého favorita na medaili.
Co se zde přesně stalo: Probíhá první úsek prestižního šampionátu družstev. Balík závodníků oráží farstované šesté kontroly a pokračuje na společnou sedmičku. Jan Flašar ji ovšem přehlíží v zákresu a pokračuje až na osmičku. Nic špatného netušíc pokračuje a po osmnáctce probíhá arénou spolu s ostatními štafetami do závěrečného pytlíku. Ještě loni by tato situace skončila tak, že by doběhl do cíle, kde by si vyčetl čip a zjistilo se, že nemá kontrolu a Pragovka by byla diskvalifikovaná. Zde ovšem do hry vstupuje fakt, že se družstva poprvé běží s GPS. Diváci v cílové aréně pochopitelně přenos sledovat nemůžou, ale komentátor ano. Ten také průběh závodu sleduje a o minutí kontroly dobře ví. A právě, když Flašar probíhá diváckým úsekem, pronese: „…u Flašara budeme zvědaví na vyčtení jeho čipu…“. Pražský závodník, původem Jihočech, přezdívaný Flaška, není hloupý a domyslí si, že se patrně něco stalo, zastavuje a po chvíli už to ví. To, co musí udělat, mu ovšem nikdo nezávidí. Formálně je totiž stále na postupu ze šestky, takže se musí nejdřív vrátit na sedmičku a poté si dát znovu již oběhnutou část trati. Předává půl hodiny za prvními na 51.místě. Zajímavá situace také pro šest dalších členů štafety, kteří ale nic nebalí a vesměs výbornými výkony nakonec vybojují osmé místo se ztrátou 28 minut na vítěze.
