Spartan Winter Beast Donovaly – osobní zkušenost účastníka

Po zkušenostech ze Spartan Sprint a Spartan Race Super jsem chtěl zkusit ještě něco ostřejšího

V posledních letech je styl armádního překážkového běhu velmi oblíbenou záležitostí. V dnešní době převážně sedavých zaměstnání, absence povinné vojenské služby a zlenivělé a vůleprosté mládeže je to dobře. Moc dobře.

A moc dobře je, že se závody konají několikrát ročně od různých pořadatelů a i tak se najde dost odvážlivců, kteří startovní pole zaplní a svůj vytrvalostní, leckdy i silový trénink v jednom pěkném víkendovém dni zúročí. V roce 2013 se i v našich končinách usídlil celosvětově nejznámější pořadatel téhle šílenosti. Spartan Race. Pod touhle značkou se běhá nyní již všude možně a dokonce se pořádají i mistrovství kontinentální nebo dokonce každoročně světové.

Podívejte se na další fotografie k článku…

Postupně jsem úspěšně absolvoval Spartan Race Sprint i Spartan Race Super

Já se v onom zahajovacím roce s kámošem zúčastnil jejich prvního závodu. Byl jím Sprint v Monínci 8.6.2013. Kratší, ale i tak velmi vysilující, 5+ kilometrový závod s 15-ti překážkami. Zdolali jsme ho a mě se v hlavě usídlila myšlenka zkusit si i level č. 2.

Takzvaný Spartan Race Super se konal o rok později na Klínovci. Zase na sjezdovce a s převýšením přes 500 metrů. Uff. Podezírám organizátora ze sadistických sklonů. Ale jo, přihlásil jsem se a nakonec úspěšně absolvoval oněch 15+ km s 20-ti překážkami. Čas plynul a já chtěl i level poslední a nejvyšší. Zelenou medaili ze Spartan Race Beast. Zbývalo počkat si na vhodný termín a vhodnou lokalitu. 2015 jsem si dal na jaře Maratón. Nepřicházelo v úvahu se o měsíc později přihlásit na zhovadilost, kterou je Beast. Na podzim 2015 možnost byla. V Koutech, kde to znám. Zkusili jsme se domlouvat, abychom mohli vyrazit. Kvůli pracovní vytížeností všech, ale z toho sešlo. Myšlenka o zelené medaili šla do pozadí.

Jenže. Měsíc zpátky si tak brouzdám internetem. Narazím na známé logo spartanského zbrojnoše. U přilbice termín 19.3. a zeleně vyznačené místo Donovaly. „Hele Davide to by šlo“, řekl jsem si, a šel spát.

Myšlenku na závod Spartan Race Beast jsem nemoh dostat z hlavy

Do rána se ta věta v mé hlavě neztratila, naopak ještě zesílila. V následujících dnech jsem tedy hledal způsob jak závod realizovat. Nejdříve jsem byl domluven s partou z Prostějova. Minivan, ubytko, elitní vlna. No jenže jak se dostat do Prostějova, hlavně tedy v sobotu v noci z Prostějova.

Omluvil jsem se a zahájil domluvu jinde. S Kladeňákama. 2 kluci, jedno auto, ubytko u příbuzných kousek od závodní tratě. Paráda. Zaplatil jsem startovné. Krkolomně jsem si domluvil volno v práci a už jsem se mohl začít těšit…  a asi taky ještě aspoň trochu natrénovat! Jo jenže já jsem cvok, málokdy řeším jen jednu věc. Současně jsem s přípravou na závod rozběhl i jiné více důležité aktivity a do toho zaměstnání. Ach. Ve výsledku jsem stihnul běžet dvakrát. Jednou ráno ze servisu, kde jsem nechal auto. Asi 6km. A neděli, týden před závodem, jsem si dal 16km. Za pěknej čas, 1.38, to zas jo. Ale paradoxně takové tempo by mě mohlo za týden i zabít, já totiž nižší tempo moc neumím. Pátek, den odjezdu se přiblížil jako voda.

Vyrážíme směr Donovaly

Ve 14.30 mě vyzvedává Olda policajt z Kladna, spolujezdkyně, kolegyně policajtka a fanynka Zuzka a velký voják z Moravy Libor. Sestavička kompletní. Vyrážíme na ‚Slovač‘. V autě se jedou různá témata. Já po většinou čtu průvodce. Zastávka za Brnem. Já cígo. Ostatní mekáč. Pokračujeme. Pousínáváme. Asi kolem desáté nás Olda vzbudí, jsme v obci Tvrdošín. Zde bydlí jeho slovenské příbuzenstvo. Moc hezký dům a moc milí lidé. Rozebereme si dva pokoje, vystřídáme se v koupelně a jdeme spát. Ráno v 7 budíček. Dostáváme královskou snídani, při které se probírá sport a zdravá výživa. Jdu si zapálit. V půl 8 pobaleni vyrážíme do cílové stanice. Asi v 9 projíždíme zasněženými vrcholky hor, které nám značí, že už jsme blízko. Po patnácti minutách stojíme na parkovišti u lyžařského vleku. Samozřejmě v provozu, ačkoliv sněhu letos moc nebylo, tady je, alespoň na sjezdovce. A částečně i na naší běžecké trati, jak už se za chvíli přesvědčíme.

Za mocného „Arooo“ nás v 10:15 vypouští na trať

Takže se převlékáme a jdeme ke startu pro registrace. Zapomněl jsem vyplnit revers. Dostávám náhradní, pod pokutou 30 burpees (‚angličáci‘ nejoblíbenější trest společenství Spartan). No tak se aspoň rozehřívám. Následně se očipujeme, rozcvičíme a za mocného „Arooo“ nás v 10.15 už vypouští na trať. Začíná to asi kilometrovým výšlapem k první podlez-přelez překážce. Fičí větřík, ale zároveň i svítí sluníčko. Jsou asi 2°C, ale pocitově to jde. Další 3 kilometry se pomalu startovní štrůdl trhá. Ztrácíme se i se spolucestujícími.

Další na řadě je memory test. Zapamatuj si číselný a písmený kód a nes ho v hlavě, až dokud tě nevyzvou k jeho předložení. Já mám 66kristina4418. Takže si ho nesu. Výšlap lesíkem, tu kopec dolů, tu ledovka, tu bahno. Tu hrazda, tu přelez. Ve čtvrtině, odhaduji, dostáváme napít. Pokračujeme. To už se asi mísíme s předchozími vlnami, když nás čeká série těžších překážek. Kluzká a hlavně úzká asi 5 metrů dlouhá kladina. Následuje ručkování. Přenášení pytle písku. Lanové žebříky. Jo to je síla, ale v mém případě bez ztráty kytičky, rozuměj bez burpees. Od 10km, tipuji, se začíná trať spíše svažovat. Sbíháme dost nebezpečným zledovatělým úsekem.
Spousta závodníků popadává. Jeden si dokonce zlomil nohu.

Přibližujeme se 2 km přes nejtěžší překážky

Po vyběhnutí z lesa slyšíme ze startoviště mikrofon a hudbu. Přibližujeme se 2 km přes nejtěžší překážky. To jest např. odříkání memory testu (nedáš- angličákuješ), 200metrů plazení v bahně a sněhu pod ostnatým drátem, nošení klády do kopce pod vlekem, hod sněhovou koulí do terče vzdáleného cca 15 metrů (nedáš – hádej co…), zase trocha stěn, lan a ručkování. No nebudu to zdržovat, po tomhle všem a 2 hodinách jsme v polovině. Na cca 12. km. A celé nás to čeká ještě jednou. I s touhle nechutnou vidinou se mi ale kupodivu běží pořád dobře.

Zelenou medaili mám v kapse

Druhé kolo tak nějak víc utíká a občas je u překážek nebo u občerstvení sranda (to když se třeba dožadujeme tea vyměnit za tatratea). Známe už i překážky. Na balanční kladině si dovolím střihnout holubičku. V ledovcovém lese si parta Maďarů bere smrkové větve a vláčkem po zadnici sjíždí celý úsek. Hnusnej, bahnivej drát. Koule – vedle – mých druhých a posledních 30 burpees. Poleno. Pak očíhnu v kapse vesty do pytlíku a šátku sbalený mobil. 23km a čas 3.44. Zkusím se hecnout a dám to pod 4hod.? Rozbíhám to. Křeč. Běžím. No a lahůdka na závěr. Gymnastické kruhy. Přeručkuj jich 10 za sebou po tom předcházejícím pekle. Kde kdo padá a naposledy angličákuje. Já mám na posledním kruhu taky namále, ale rozhoupám se a dám to. Pak už jen přeskočit ohněm rovnou do cíle. Sakra to zas bylo! V cíli si beru banán, čaj s rumem no a to hlavní- ZELENOU medaili!! 🙂

Zvládl jsem nejtěžší závod od Spartana v Evropě a víc už nechci

Pak se sháním po cígu, po fotce, po Zuzce, po spoluběžcích. Doběhnou asi půl hoďky za mnou. Ubahněni, promrzlí a vyřízeni, ale šťastni jdeme k autu. Převlékáme se a v 15.30 vyrážíme. Teď už jen těch 6 hodin domů a je to za námi. Sedím v autě, už v ČR a píšu tyto postřehy. Byl to do teď ten nejtěžší závod od Spartana v Evropě. Winter Beast. A já si ho splnil. Už víc nechci. Ambice po běžeckých závodech už nemám. Dal jsem za 4 roky všechny tři levely SR a mezitím pár desítek, půlmaratón i marotón. Mně to stačí a budu se teď věnovat vážnějším věcem. Kluci už se domlouvají na chystaný zářijový Ultra Beast- novinka v podobě 42+km a počet překážek snad raději ani neuvádějí. Určitě se zas sjede půlka vytrvalecké Evropy, crossfiťáci, vojáci, fighteři i ti tzv. ‚ kancelářský střelci z posiloven‘ a to startovní pole pro 6 výběhů po 300 lidech zaplní. No držím Vám pěsti. Ale beze mě. Arooooo!

Výsledky závodu:

1. Peter Žiška (02:12:44)
2. Michal Rajniak (02:14:12)
3. Adam Toth (02:20:49)

Na kompletní výsledky se můžete podívat zde.

Oficiální video