Běh má mnoho různých forem a je dobré alespoň některé vyzkoušet a poznat. Není nic horšího než upadnout do stereotypu a běhat stále stejným způsobem. Nejen že nás běhání přestane bavit, ale jednostranné zatěžování pohybového aparátu může vést ke zdravotním potížím.
Běhat se dá opravdu takřka všude a mezi běžci často dochází k diskuzím o typu tréninku, stylu běhání a také co je lepší – běhat v terénu anebo po asfaltu? Zřejmě převládá skupina „podobojí“, pokud chceme doběhnout třeba do lesa, většinou musíme aspoň část trasy běžet i po silnici, nebo chodníku. Vím, že jsou běžci a běžkyně, kteří dávají jednoznačně přednost jednoduchému a pohodlnému, ale tvrdému asfaltu, představa běhu v terénu je pro ně nepříjemná a jsou přesvědčeni, že při běhu v terénu jim hrozí zranění.
Běh v terénu
Když se držíte jen silnice, nezkusíte měkké lesní pěšiny, trávníky i horské cesty vyšperkované kameny a kořeny. Běh v terénu rozvíjí koordinaci pohybu, rozvíjí sílu nohou, nutí vás zapojovat i jiné svalové skupiny, posiluje kotníky. Stává se tak komplexním funkčním tréninkem, je sice více fyzicky náročný, na druhou stranu je zajímavější a pestřejší. A navíc je vynikajícím relaxačním prostředkem pro vaši psychiku, při terénním běhu často zapomenete na okolní svět. Zapomenout na něj nutně musíte, protože si vyžaduje absolutní koncentraci, pokud si nechcete ublížit, když běžíte přes výmoly, kořeny, kameny a další nástrahy terénu. Je jasné, že běh v terénu a především v tom členitém má svá specifika, je náročnější na fyzičku. Je potřeba se rozloučit se svým oblíbeným rychlým tempem a ze začátku je většinou dobré zapomenout na počet uběhnutých kilometrů a sledovat jen čas. Poradit si také musíte s jinou technikou běhu, nutí nás měnit styl, krok, dopad. A to určitě pomůže nabourat dosavadní stereotyp. Po doběhu také zjistíte příjemnou věc. Svalová únava či bolest nohou bude paradoxně daleko menší, než kdybyste stejnou vzdálenost běželi na asfaltu. Běh v terénu je prostě milosrdnější.
Ze své zkušenosti jen doplním, pomalý klus po asfaltové cestě (to je pravidelně začátek mého tréninku, kdy se přesunuju do lesa nebo k řece), případně běh po asfaltu do kopce nemůže uškodit. Pokud na něm ale sprintujeme anebo sbíháme naplno delší kopec, dostávají zabrat kolena a do něčeho takového se pustím jen výjimečně při závodech.
