5 věcí, které je třeba v začátcích překonat

WTF Běh?

Vypadá to snadně. Potkáváte na ulici lidi, kteří kolem ladně probíhají a usmívají se. Míjíte ne zrovna atletické typy, jak si v pohodě pobíhají po parku. „Když můžou oni, zvládnu to také,“ řeknete si.

Chyba lávky. Zas tak jednoduše to na poprvé nebude. Poběžíte prvních pár set metrů, z noh budete mít želé a budete doufat,  že se nebudete muset zbytek cesty k autu plazit. Ano, tak to byl první trénink. A k tomu se vaše running aplikace zeptá, zda se o tento svůj heroický výkon chcete podělit na Fb. „No to určitě! Lepší otázka by byla, zda potřebujete zavolat záchranku!“ Motivace je pryč, máte chuť ty super běžecké boty za několik tisíc hodit do kouta a tvářit se, že s nimi nemáte nic společného.

I tady musíte vytrvat. Všechna poprvé bolí. Útěchou vám může být, že horší už to „nejspíš“ nebude. Chce to vytrvat!

Zátopek se z vás nestane za týden.

Zřejmá věc. I tak se vám však bude zdát, že jste určitě výjimky a za dva týdny to dáte.

O dva měsíce později stále nebudete schopni uběhnout svůj cíl? 10 kilometrů je prostě moc. Začíná to být vážné. Zamyslete se, jak vlastně trénujete? V jakém čase uběhnete kilometr? Dva? Tří? Nevíte? A to je kámen úrazu. Veďte si své běžecké statistiky. I když ze začátku se vám možná na to nebude koukat moc dobře. Časem se to změní. Budete tak moci trénovat efektivně a svou metu dosáhnete daleko dřív.

Všechny závody startují ráno!?

To znamená, většinou velmi brzké vstávání, aby jste se na závod vůbec přepravili. Není se tak čemu divit, že se běžci usmívají. Jsou v deliriu z nedostatku spánku.

Jste noční pták. Pátá hodina je pro vás jen jedou denně a to ta večer? Alternativou můžou být noční běhy, ale jejich počet byste za celý rok spočítali na prstech jedné ruky. Nemáte na výběr, je třeba si nastavit budík a vstát. Co víte, třeba se vám to zalíbí a nakonec se z vás stane ranní ptáče.

5 kilometrů to znamená různé věci pro různé lidi.

Závodní den. Jste připraveni. Carb-loaded (i když možná pořád vlastně nevíte, co to ve skutečnosti znamená). Stojíte na startu obklopeni běžci se sluchátky, kteří vypadají, že si zrovna odskočili z tréninkového kempu s Usainem Boltem. No co, za cílovou rovinku se dostanete, i kdyby to mělo být uvnitř sanitky. Pomyslíte.

Připnete si startovní číslo, uděláte selfie na Fb. Aby všichni ve virtuálním světě věděli, že běžíte. Cítíte se jako Rocky, v hlavě vám zní ústřední melodie z filmu a vy už se vidíte, jak s úsměvem na tváři probíháte cílem za ovací publika… No a pak to přijde, startovní pistole vystřelila a vás předbíhají stovky běžců. Co s tím? Zase je třeba vydržet. Nepřepalte začátek. Držte si svůj styl. Zhodnoťte to, na co jste několik měsíců trénovali. Nevšímejte si běžců okolo, pravděpodobně běhají i závody na delší distance, a tak je pro ně „pět kilásků“ jen takovým rozehřívacím tréninkem před hlavním závodem, který začne odpoledne.

Před závodem je potřeba se pořádně protáhnout

Proběhnout cílovou rovinkou je větší problém, než jste mysleli…

Předpokládali jste, že adrenalin z vás udělá na trase gazelu? Z vás je však spíše žirafa, která je při běhu ráda, že se ještě neskácela k zemi?

Přemýšlíte, proč to sakra děláte? Mohli jste dělat tolik jiných neužitečných věcí, které by nebolely… Zůstali jste na trase jen se svými myšlenkami, pícháním v boku a pocitem, že už to horší být nemůže. „Zastavím, odpočinu si a zbytek dojdu,“ říkáte si.  A v tom si uvědomíte, že už máte většinu za sebou. Zoufalé myšlenky vás natolik rozptýlily, že jste se vlastně nějak podvědomě dopotáceli až k cíli. Vidíte cílovou čáru a v tu dobu se ve vás probudí běžec. Adrenalin zapumpuje a vy dáte do těch posledních pár set metrů úplně vše.

Za ovací diváků probíháte cílem, s úsměvem na tváři a v hlavě vám zní melodie z Rockyho. A to je ten pocit, díky kterému se zapíšete k dalším a dalším závodům. To je ten pocit, díky kterému vyběhnete ven i v počasí, kdy by člověk ani psa nevyhnal. To je ten pocit, který z vás v partě vašich kamarádů udělá cvoka. Právě jste totiž dosáhli stádia runaddict. Vítejte ve světě běhu.