Boží Dar – Dva závody, dvě celková prvenství na královské trati Long (63 km). Taková je bilance při čtyřdílném seriálu Rock Point – Horská výzva pro Zdenka Kříže a Michala Štantejského z The North Face týmu. Dvojice po vítězství v Krkonoších v uplynulém víkendu přidala zlato z Krušných hor a hodlá získat i skalp ze Šumavy.
Bloudili jsme asi půl hodiny
Chlapi, opět slavíte vítězství, ale zatímco v Krkonoších jste na druhé měli přes hodinu, tentokrát to byly pouhé čtyři minuty. Co způsobilo takový rozdíl?
Zdeněk: Tentokrát byly trochu složitější podmínky – nahoře byla bouřka, mlha a na jedné pastvině za třetí občerstvovačkou jsme ztratili značku a nebyli schopni ji najít, takže jsme tam strávili poměrně hodně času. Dost jsme vedli, ale o celý náskok jsme přišli. Vrátili jsme se až na nějakém sedmém osmém místě. Zahájili jsme stíhačku, ze které jsme pěkně vyřízení, ale těsně před cílem jsme doběhli vedoucí dvojici a vyhráli jsme.
Michal: Na té louce jsme strávili určitě dobrou půlhodinku. Chodili jsme pořád dokola kolem ohradníku a snažili se najít, kde se chytneme. Trvalo nám to strašně dlouhou, nebyli jsme vůbec schopní se zorientovat.
Trasa v Krušných horách neměla být „papírově“ tak náročná. Jaká ale opravdu nakonec byla?
Zdeněk: Určitě není tak těžká, jako třeba v Krkonoších. Povrchem a profilem je běhatelná, ale ten asfalt udělá svoje a třeba já mám nohy rozsekané na hadry. Pro mě to byl daleko těžší závod než Krkonoše.
Michal: Jak říkal kolega, doháněli jsme ztrátu v závěrečné části závodu před tou poslední občerstvovačkou, a to nás stálo hodně sil. Jsem ale rád, že jsme to nevzdali, že jsme to zkusili a dopadlo to takhle hezky.
| Horská výzva je již tradičné český seriál, který se skládá ze 4 závodů po českých horách. Letos se poprvé běželo v Jeseníkách, dále v Krkonoších, teď v Krušných horách a na závěr sezony nás čeká ještě Šumava. Na konci se vyhlašují vždy vítězové za celou sérii a právě Zdeněk Kříž, který letos září i jako sólo běžec, s Michalem Štantejským mají dobře našlápnuto k celkovému vítězství. |
Byl moment, o kterém se dá říci, že právě tam se lámal chleba?
Michal: Asi před výběhem na Klínovec, kdy jsme doběhli první dvojku a do kopce si náskok zvýšili. Měli jsem ale strach, co s námi udělá seběh do cíle, protože nohy už byly pěkně prošité. Tím, že jsme nahoře už nějakou tu minutku měli, tak ty poslední čtyři kiláčky do cíle jsme zvládli udržet a jsem za to hodně rád.
Doběh na Boží Dar byl proto opravdu boží?
Zdeněk: Doběh byl opravdu dobrej, protože právě vycházelo slunce. Boží Dar je vidět už ze sjezdovky, odkud se přibíhá, takže jsme prožili parádní ráno.
Chceme zvítězit celkově, takže teď máme na mušce Šumavu
Co vás přinutilo vrátit se na Horskou výzvu a vyhrát další závod?
Zdeněk: Chceme zvítězit celkově, takže musíme vyhrát každý závod. Náš cíl je ovládnout celý seriál. Po Krkonoších přišly Krušné hory a teď je samozřejmě na programu Šumava.
Ale co konkurence?
Zdeněk: Teď byla asi větší. Kluci jsou běhaví. Pokud není takové převýšení, tak se ty rozdíly smazávají. Tentokrát to bylo hodně kvalitní.
Trasa nebyla technicka náročná, ale hodně běžecká
Pojďme popsat trasu jako takovou a její vývoj…
Zdeněk: My jsme utekli už na začátku, ale několikrát jsme zabloudili, takže jsme se do vedoucí skupiny vždycky vraceli. Pak začala ta bouřka, kterou jsme běželi kousek vepředu. Pro mě to bylo hodně zlé. Bydlím na hřebenech, takže vidět jiné na hřebenech v bouřce a běžet, tak bych si myslel, že jsou to blázni, nicméně teď jsem tam byl také. Naštěstí to tam bylo poměrně jednoduché, protože převýšení nebylo nijak velké. Pro mě to byl takový kontinuální běžecký závod, vyloženě těžká pasáž na trati nebyla. Možná klínovecká sjezdovka, ale ta byla až ke konci, takže tam se velké rozdíly nedělají, všichni jdou v podstatě stejným tempem.
Jak se běží za hromů a blesků?
Michal: Musím říci, že nepříjemně, protože bouřka byla přímo nad námi. Výhodou závodu určitě bylo, že se běží ve dvojicích. Člověk se cítí bezpečněji, protože ostatní dvojice byly dál a představa, že tam budu úplně sám, by pro mě osobně byla horší. To, že jsme byli ve dvou, mi určitě pomohlo. Zvládli jsme to, neuhodilo do nás.
Jak moc takové podmínky ovlivňují průběh závodu?
Michal: Tady bylo výhodou, že trať nebyla tak kopcovitá, sice bylo bahýnko a klouzalo to, ale prakticky nebylo kam uklouznout. Seběhy nebyly nijak prudké, takže tam, kde byla trať mokrá a bahnitá, jsme si dali snáz pozor. Naštěstí nebyla zima, takže ani déšť nijak nevadil. Dalo se to vydržet.
Byl déšť zpestřením po vyprahlých dnech?
Zdeněk: Určitě to bylo příjemnější. Kdyby takhle v noci bylo osmadvacet stupňů, bylo by to daleko těžší, ale takhle to bylo celkem příjemné.
Takže, když třetí závod seriálu Rock Point – Horská výzva shrneme?
Zdeněk: Určitě výborný závod po všech stránkách. Jen bych si dovolil Pavlovi (myšleno Zittovi – ředitel závodu, pozn. red.) poradit, že pokud se bude očekávat takové počasí, trochu bych zintenzivnil značení. Myslím, že nejen my jsme měli problémy a pokud je mlha, tak je to nepříjemné. Jinak ale opět super, pěkný závod a budeme se těšit na závěrečnou štaci na Šumavě.
